Když si koupíme astronomický dalekohled, najdeme ve většině případů údaje o jeho hlavních charakteristikách (ohnisková vzdálenost objektivu, průměr, zvětšení) uvedené v přiložené dokumentaci a většinou i přímo na tubuse přístroje. I na okulárech je napsáno, jaká je jejich ohnisková vzdálenost, případně zvětšení, které dosahují ve spojení s daným dalekohledem. Astronom-amatér

Každý astronomický přístroj může správně fungovat jen tehdy, kdy jsou všechny jeho součásti sestaveny tak, jak bylo určeno výrobcem. Tento princip se ve zvýšené míře uplatňuje v oblasti optických přístrojů a jemnomechanických zařízení. Už malá odchylka některé části dalekohledu nebo jeho montáže od původně určené polohy může způsobit velké nedostatky

Astronomický dalekohled se skládá z dvou základních částí. První z nich je objektiv. Ten vytváří v přístroji v tzv. ohniskové rovině (F) skutečný, zmenšený a převrácený obraz pozorovaného objektu. Takový obraz můžeme zachytit na promítací plochu (např. na kousek papíru). Vzdálenost tohoto obrazu (ohniskové roviny) od objektivu udává tzv. ohnisková

Na první pohled se může zdát, že malé dalekohledy s převracející hranolovou soustavou, tzv. triedry, nejsou pro astronomická pozorování příliš vhodné. Čas od času lze zaslechnou laik a amatéry, kteří si stěžují, že mají jen malý triedr se kterým již nemohou nic většího podniknout. V tomto článku chceme ukázat, že