Krátce před letošním Štědrým dnem se na obloze odehraje velice vzácná těsná konjunkce planet Jupiteru a Saturnu. Podle některých astronomů přitom právě obdobný jev mohl být před více než dvěma tisíci lety považován za slavnou Betlémskou hvězdu. S největší pravděpodobností však jde o historickou nesrovnalost.
V pondělí 21. prosince 2020 se k sobě na obloze úhlově velice těsně přiblíží planety Jupiter a Saturn. Ihned po západu slunce bude možné nad jihozápadem i pouhým okem pozorovat dvojici jasných planet, jak téměř splývají v jediný bod. Při použití malého dalekohledu se oba planetární giganti ukážou v celé své kráse, avšak v neobvyklé úhlové vzdálenosti pouhých přibližně šesti obloukových minut, což je pro představu jen asi jedna pětina průměru měsíčního disku. Dobré pozorovací podmínky nastávají přibližně mezi 17. a 18. hodinou. Později dvojice planet zapadá za obzor.
Těsné přiblížení dvou obřích planet je z hlediska statistiky nesmírně vzácné. Srovnatelné přiblížení Jupiteru a Saturnu naposledy nastalo v červenci roku 1623 a znovu se zopakuje až v polovině března roku 2080.
Vzhledem k tomu, že obdobná konjunkce Jupiteru a Saturnu opakovaně nastala i v roce 7 před našim letopočtem, mnozí odborníci se domnívají, že právě tento úkaz mohl být považován za biblickou Betlémskou hvězdu, která měla být znamením narození Ježíše. Svou významnou, avšak často opomíjenou roli v této interpretaci sehrál slavný Johannes Kepler, který v roce 1604 v souhvězdí Hadonoše pozoroval výbuch hvězdy v supernovu. Kepler samozřejmě o fyzice supernov neměl ponětí, avšak všiml si nápadné (avšak náhodné) úhlové blízkosti planet Jupiteru a Saturnu. S jistou dávkou zjednodušení Kepler vykonstruoval mylnou hypotézu, podle které se při těsném setkání Jupiteru a Saturnu na obloze objevuje nová hvězda. Již Kepler byl schopen vypočítat, že v roce 7 před našim letopočtem se Jupiter a Saturn v těsné konjunkci sešli hned třikrát během jediného roku, což podle něj mohlo vést k objevu mysteriózní Betlémské hvězdy. Z pohledu současné astrofyziky je Keplerova hypotéza jednoznačně nesmyslná.
Při snaze o interpretaci biblické Betlémské hvězdy je nutné vzít v potaz skutečnost, že s vysokou pravděpodobností je příběh o hvězdě pouze metaforou či formou umělecké licence. Pokud bychom však i přesto chtěli zkusit hledat možné souvislosti mezi astronomickými jevy počátku letopočtu a biblickou Betlémskou hvězdou, zcela jistě si s pouze astronomickými znalostmi nevystačíme. Obecně totiž platí, že pro pochopení jakékoliv historické skutečnosti je třeba oprostit se od soudobých poznatků a postojů a je nezbytně nutné na historické události nahlížet v kontextu své doby, tedy i dobových znalostí a dobové kultury.
Před více než dvěma tisíci lety astronomie v dnešním slova smyslu neexistovala. Vědecká metoda z jejíchž principů vycházejí základy prakticky všech přírodních věd, tedy i astronomie, se ve skutečnosti začala v evropské kultuře etablovat až v průběhu 17. století. Před počátkem našeho letopočtu v uvedené souvislosti existovala jen jistá forma tematické analogie, která nehledala přirozené vysvětlení skutečnosti, ale kladla silný důraz na hledání především metafyzikálních či mystických souvislostí. Před více než dvěma tisíci lety šlo spíš než o astronomii o specifickou formu astrologie.
Tři králové známí z příběhu o hvězdě zvěstující narození Ježíše jsou ve skutečnosti nejspíš důsledkem kulturní terminologické deformace. Bible ve skutečnosti v evangeliu sv. Matouše nehovoří o králích, ale o mudrcích. V anglicky psané bibli jde dokonce o mágy (v orig. magos), tedy o astrology. Pokud přitom měli tito mudrci (mágové) do Jeruzaléma, resp. do Betléma opravdu přijít z východu, pak by přicházeli z některého z regionů Parthské říše, kde v době okolo počátku našeho letopočtu byla hojně praktikovaná tzv. helenistická astrologie. A právě tato historická kulturní skutečnost může být důležitým vodítkem.
V roce 1999 americký historik a astronom Michael R. Molnar publikoval klíčovou studii The Star of Bethlehem: The Legacy of the Magi (v češtině práce vyšla v roce 2006 pod názvem Betlémská hvězda: odkaz mudrců), ze které na základě analýzy mnoha historických skutečností a praktik helenistické astrologie vzešel závěr, že biblická hvězda ve skutečnosti opravu mohla existovat, avšak nejspíš nebyla žádným efektním astronomickým úkazem, ale pouze unikátním a vizuálně nijak nezajímavým horoskopem. Podle Molnarovy hypotézy lze za Betlémskou hvězdu považovat (spíš než dobově kulturně zcela bezvýznamnou konjunkci planet) horoskop, který navíc byl zřejmě vztažen k datu 17. dubna roku 6 před našim letopočtem.
Ať už to ale bylo s biblickou Betlémskou hvězdou na počátku letopočtu jakkoliv, letošní prosincovou oblohu zdobí unikátní astronomický úkaz, který je skutečnou a zcela unikátní hvězdou letošních Vánoc.
Text byl napsán pro Jihlavské listy.
