Kdysi dávno, v jedné předaleké galaxii… Přesněji řečeno v galaxii NGC 6946, asi 18,3 milionů světelných let daleko, se nedávno rozzářila supernova. Ta byla objevena americkým amatérským astronomem 14. května 2017. Úvodní fotografie byla pořízena jen o 4 dny později, tedy v noci z 18. na 19. května.
Galaxie NGC 6946 je spirální galaxie, která je asi o třetinu menší než naše Galaxie. Jejím objevitelem je významný astronom William Herschel, který mimo jiné objevil i planetu Uran. Tato galaxie leží na hranici souhvězdí Cefea a Labutě a patří mezi cirkumpolární objekty (můžeme ji pozorovat po celý rok). Pokud byste se chtěli na tuto galaxii sami podívat, je nutné použít dalekohled o průměru cca 150 mm, protože její jasnost je pouze 9,6 magnitud.
Supernova 2017eaw v galaxii NGC 6946, 18. / 19. května 2017; foto: J. Schilhab 
Supernova 2017eaw v galaxii NGC 6946, 18. / 19. května 2017; foto: J. Schilhab
NGC 6946 má v počtu pozorovaných supernov mezi všemi galaxiemi prvenství. To číslo však není zas tak závratně velké. Ta aktuální je již desátou supernovou, která zde byla v posledním století objevena.
Nalezená supernova dostala označení 2017eaw a byla označena jako typ II-P. Supernovy dělíme podle jejich spektra na dvě základní třídy. Pokud neobsahují vodík, označují se jako typ I, pokud se v nich vodík nachází, jedná se o typ II.
Supernovy typu I vznikají při oběhu bílého trpaslíka kolem rudého obra. Bílý trpaslík přebírá hmotu od svého souputníka, až je překročena Chandrasekharova mez, tj. 1,4 hmotnosti Slunce. Poté dojde k výbuchu. Dále se tento typ může dělit na Ia, Ib a Ic dle prvků obsažených ve spektru. Tento typ supernov je pro astronomy významný tím, že energie uvolněná výbuchem je vždy stejná. Proto lze jejich pomocí spolehlivě určit vzdálenosti ve vesmíru.
Supernovy typu II vznikají explozí hvězdy, která má hmotnost větší než 8 hmotností Slunce. Než dojde k samotné explozi, je třeba nahlédnout do jádra, kde probíhá termonukleární reakce. V normálním režimu hvězdy je fúzí slučován vodík, který je přeměněn na helium. Na konci životního cyklu již vodík jako palivo v jádru dochází a tak jsou postupně spalovány další prvky.(He->C; C->O; C+C->Ne, Na, Mg; O+O->Si, P, S a nakonec Fe). Při spalování těchto prvků se hvězda smršťuje a její teplota v jádru narůstá. Jelikož po vzniku Fe není již fúze možná, dochází k uvolnění energie výbuchem. Po tomto výbuchu zůstane buď neutronová hvězda, nebo černá díra. Supernovy typu II lze dále dělit na II-L nebo II-P a to podle způsobu jejich vyzařování. Typ L vyzařuje s lineárním poklesem zářivosti a typ P má během svého poklesu výrazný plochý úsek prodlužující dobu viditelnosti.
Supernovy II-L a II-P 
Galaxiie NGC 6946, credit: Stellarium
Technický postup vzniku fotografie
Výsledný snímek vznikl pomocí zrcadlového dalekohledu typu newton o průměru 254mm s ohniskovou vzdáleností 1200 mm. V případě NGC 6946 se jednalo o poměrně malý objekt, který vyžaduje větší ohniskovou vzdálenost, proto bylo nutné vzniklou fotografii ještě ořezat. Celkem bylo pořízeno 27 jednotlivých snímků s celkovým expozičním časem 1 hodina 21 minut. Kvůli silnějšímu větru musela být expozice zkrácena z obvyklých 5 minut na 3 minuty, ale to je kompenzováno větším počtem získaných snímků. Supernova je poměrně jasná, a proto nejsou potřeba dlouhé jednotlivé expozice. Vzniklá sada fotografií byla složena v programu DeepSkyStacker, za použití metody Kappa Sigma Clipping – tato metoda odstraní výrazné rozdíly mezi jednotlivými snímky (např. přelet družice), výsledná fotografie je potom bez nechtěných rušení.
V animaci je k porovnání použit snímek ze srpna 2016. Tento snímek byl pořízen pouze pro zkoušku pointace a proto má výrazně menší kvalitu. Navíc se galaxie nacházela v rohu snímku a je tak poškozena jevem primárního zrcadla tzv. komou. Koma způsobí, že jsou hvězdy na okraji snímků viditelně protažené.
Oba snímky byly následně ještě zpracovány do nynější podoby v programu Adobe Photoshop.
Snímek byl pořízen v noci 18. / 19. května 2017 v Hodicích u Třeště na Jihlavsku.
Foto: Jan Schilhab
