Galileo Galilei se narodil 15. února 1564 v Pise. Jeho jméno je spojeno kromě prvního použití dalekohledu v astronomii především se zavedením vědecké metody do zkoumání fyzikálních jevů. Jeho dílo se považuje za konec aristotelovské fyziky a jeho odpor k Aristotelově autoritě a spor s římskokatolickou církví je považován za počátek konfliktu dogmatického myšlení a svobodné mysli. Zkonstruoval teploměr, zdokonalil kompas, používal mikroskop. Na sklonku života navrhuje kyvadlové hodiny. Navštěvoval Universitu v Pise, kterou nedokončil z finančních důvod, ale v roce 1589 na ní začal vyučovat matematiku. Poté se přesouvá na Universitu v Padově, kde setrvává do roku 1610. Zde provádí i první astronomická pozorování.
Kdo vlastně vynalezl dalekohled se s jistotou už asi nedozvíme. Jisté je, že k tomu došlo na počátku 17. století v nizozemských sklárnách. V té době se také dalekohledu říkalo holandský přístroj a je používán zejména pro vojenské účely a v mořeplavbě. Nicméně zákony optiky byly zkoumány daleko dříve, v antice. Tehdy si učenci všimli, že pod kapkou vody se zdají předměty zvětšené. Princip kamery obskury (dírkové komory), tedy projekčního zařízení, umožňujícího promítat obraz přes malý otvor je znám již ve středověku. První dalekohled, který byl postaven, dnes mu říkáme Galileův, se již pro astronomii nepoužívá. Známe ho už jen jako divadelní kukátko. Objektiv je spojná čočka, okulár rozptylná. Neposkytuje příliš velké zvětšení a pro astronomii je hlavní nevýhodou vytváření neskutečného obrazu (ohnisko tedy ohnisku není “v tubusu” přístroje) a neumožňuje vložení například mikrometru, nebo vláknového kříže. Hlavní výhodou, která je zásadní zejména u divadelního kukátka je, že obraz je stranově správný a není vzhůru nohama. Převrácený obraz by nám jistě snižoval zážitek z divadelního představení.
Vraťme se ale ke Galileovi. O svých prvních pokusech s dalekohledem píše ve své knize Siderius nuncius (česky Hvězdný posel) vydané v roce 1610. První dalekohled zvětšoval asi třikrát, druhý zdokonalený přístroj již dosahoval třicetinásobného zvětšení. Dalekohledy jsou dnes v Muzeu historie vědy ve Florencii. Ve Florencii Galilei působil a učinil i svá první astronomická pozorování. K tomu došlo na sklonku roku 1609. Tehdy byl v prosinci Jupiter v opozici a byl jedinou viditelnou planetou. Na počátku ledna 1610 potom Galileo objevuje Jupiterovy měsíce. Zajímavou perličkou je, že je nazval Medičejské hvězdy. Medičejové byli bohatým florenckým rodem, který Galilea podporoval nejen finančními prostředky. Být to v dnešní době, určitě by se měsíce jmenovali po nějaké nadnárodní korporaci, či mobilním operátorovi. Nicméně měsíce se dnes jmenují po svém objeviteli. Právě jejich pozorování bylo posledním pomyslným hřebíkem do rakve geocentrismu. Galileo si pečlivě zapisoval a zakresloval svá pozorování, z nichž jednoznačně vyplývalo, že měsíce musejí obíhat kolem Jupiteru. Není bez zajímavosti, že německý astronom Simon Marius taktéž v lednu 1610 prováděl první pozorování dalekohledem, nicméně svá pozorování publikoval až o čtyři roky později, čímž se o prvenství připravil a jeho jméno tak není všeobecně známo. On pak také měsíce pojmenoval Io, Ganymedes, Europa a Callisto.
Překvapivý objev se objevil před několika lety v časopise Nature, kdy američtí astronomové Kowal a Drake publikovali článek věnující se Galileovým deníkům. Pojí k pozorování Jupitera z konce roku 1612. Tehdy, opět v období kolem opozice Galileo pozoruje a zakresluje pozice měsíců a blízkých hvězd. Aniž by si to uvědomil, zakreslil i polohu hvězdy, která nebyla hvězdou ale dosud neobjevenou planetou, Neptunem. K jeho prvnímu pozorováni tak došlo 234 let předtím, než byl objeven Le Verierem. Neptun měl v té době jasnost kolem 8. magnitudy a byl tedy v dosahu Galileova dalekohledu. To, že pro astronomii Neptun neobjevil bylo patrně díky tomu, že jeho pohyb mezi hvězdami není příliš patrný, navíc byl jistě zcela soustředěn na pozorování Jupitera a jeho měsíců. Další důvod bude patrně i to, že si nedokázal představit existenci dalších planet ve Sluneční soustavě. Matematika, která pomohla odhalit na základě nepravidelností v pohybu Saturna planetu Uran, přišla na svět až o několik desetiletí později díky Isaacu Newtonovi.
Pozorování Slunce vedlo k objevu slunečních skvrn a také k poškození Galileova zraku. Jak bylo již psáno výše, dalekohled poskytoval neskutečný obraz a tedy neumožňoval projekci a filtry k pozorování Slunce pochopitelně ještě nebyly. Pozoroval Mléčnou dráhu, v níž rozlišil jednotlivé hvězdy, stejně jako v objektu, který dnes známe jako M 44, otevřenou hvězdokupu v Raku, v níž rozlišil asi 40 hvězd. Galileo Galileo pozoroval i povrch Měsíce, objevil krátery a vyslovil přesvědčení, že krajina našeho souputníka je podobná Zemi. Sice dnes víme, že to není tak úplně pravda a podmínky na Měsíci jsou velmi odlišné od pozemských, nicméně i Měsíc je “kus kamene”. Tento názor byl ještě v Galileově době kacířský. Stejně jako popírání geocentrismu. To nakonec vedlo k tomu, že Galileo Galilei, uznávaný učenec své doby, který měl přístup i k papeži, byl předvolán před inkviziční soud.
Přestože byl Galileo hluboce věřícím katolíkem, pobouřil římskokatolickou církev, neboť jeho objevy byly v přímém rozporu s církevními dogmaty, Biblí a spisy Aristotela a Platóna, z nichž vycházela tehdejší filosofie. Galileo reagoval, že Bible říká, jak se dostat do nebe. Ne to, jak se nebe pohybuje. Spor se zprvu odehrál mezi starou aristotlelovskou koncepcí a novou, které tvrdila, že za pohyby nebeských těles mohou stejné zákony, které platí na Zemi. Zde je třeba připomenout, že tehdejší filosofie rozlišovala takzvanou sublunární a supralunární sféru. Ta supralunární je řízena božskými zákony a je tedy dokonalá, zatímco ta sublunární je obývána lidmi a je tedy nedokonalá. Tedy nemohou pro obě sféry platit tytéž zákony. Galileo však tvrdí, že pád tělesa na Zemi je stejný jako oběh planet kolem Slunce. Údajné házení předmětů ze šikmé věže v Pise je patrně však jen licencí. V té době se všeobecně přijímal Aristotelův názor, že těžší předměty padají rychleji. Důkaz, že pokud by nebylo odporu vzduch budou všechna tělesa padat stejnou rychlosti podali astronauti z Apolla 15, když na závěr svého pobytu na povrchu Měsíce upustili pírko a kladivo. Oba předměty dopadly na povrch ve stejný okamžik. Galileo měl pravdu.
Spor spíše než nad otázkou kdo má pravdu přerostl ve spor politicko-akademický. První proces, který probíhal v roce 1616 Galileo vyhrál. Druhý začal v roce 1632 a měl být mnohem těžší. Navíc věhlasný astronom již nebyl nejmladší a proces se podepsal na jeho zdraví. Arcibiskup Pisy tajně přikázal najít a chytit Galilea a předvést ho před inkvizici v Římě. Papež Pavel V., který Galilea zval jako největšího astronoma světa na návštěvu Říma, tajně poslal arcibiskupa Pisy, aby posbíral důkazy proti němu. Galileo měl však v řadách církve i své příznivce – benediktýna Castelliho a např. ještě karmelitána Foscariniho, který se snažil jeho teze obhajovat z hlediska teologického. Galileo byl držen osmnáct dní v místnosti inkvizičního úřadu (nikoliv ve vězeňské cele). V této době jej několikrát navštívil hlavní komisař inkvizice Vincenzo Maculano (později kardinál) a nabízel mu dohodu o přiznání se k vině. Při druhém slyšení 30. dubna Galileo uznal, že pochybil při psaní této knihy, kvůli svým marnivým ambicím, nepochopení a nepozornosti. Poté mu byl umožněn návrat do rezidence toskánského velvyslance. Dne 22. června 1633 inkvizice konala závěrečné slyšení Galilea, jemuž bylo tehdy 69 let a žádal o slitování s poukazem na svůj “politováníhodný stav tělesné indispozice.” Vyhrožováním mučením, vězněním a smrtí na hranici (před 33 lety byl upálen Giordano Bruno) donutil demonstrační proces Galileia “odvolat, zatratit a zošklivit si” svou práci a slíbit, že odsoudí jiné, kteří budou zastávat jeho předchozí pohled. Galileo udělal vše, co po něm církev žádala a dodržel tak dohodu o přiznání viny uzavřenou před dvěma měsíci. Byl odsouzen a potrestán doživotním domácím vězením. Ve světle těchto skutečností se věta “a přece se točí” stává opět licencí, znamenala by jistou smrt. I když stále v domácím vězení, Galileo se mohl v roce 1638 přestěhovat do svého domu poblíž Florencie. Byl v té době již zcela slepý, přesto pokračoval v učení a psaní. Zemřel ve své vile v Arcetri, severně od Florencie, 8. ledna 1642. Je pohřben ve Florencii v chrámu Santa Croce.
Teprve v roce 1992 se Vatikán Galileu Galileovi omluvil a plně ho rehabilitoval. Letošní rok astronomie je věnován především výročí prvního použití dalekohledu, ale hlavně osobě toho velikána světové astronomie, který způsobil opravdovou revoluci v poznání.
