V rámci expedice pořádané Společností pro meziplanetární hmotu a Jihlavskou astronomickou společností se s největší pravděpodobností povedlo nalézt pravý meteorit.
Stmívající se jasnou oblohu nad Vysočinou rozzářil velice jasný meteor, tzv. bolid. Bylo úterý 9. prosince 2014, krátce po sedmnácté hodině. Přesně za týden (16. prosince 2014) vydal Astronomický ústav Akademie věd tiskovou zprávu (viz níže), ve které informoval o mimořádnosti tohoto jevu. Podle ondřejovských astronomů se takto jasné bolidy nad územím České republiky z hlediska statistiky objevují jen přibližně jednou za deset let. Tisková zpráva také oznámila, že těleso, které jasný bolid způsobilo, s největší pravděpodobností průlet atmosférou částečně přežilo, tedy kdesi na Vysočině nejspíš leží vzácné meteority.
Dosavadní spekulace o místě dopadu byly záhy zpřesněny na Žďársko, později dokonce na hustý les na kopci nad obcí Rudolec. Ačkoliv Astronomický ústav AV ČR na svém webu zveřejnil „výzvu veřejnosti“ o pomoc s hledáním, přesné místo dopadu meteoritu zůstalo nadále utajeno.
Vzhledem k tomu, že ani po více než týdnu usilovného hledání úspěch nenastal, navíc hrozilo, že napadne sníh a další hledání bude znemožněno, Astronomický ústav poskytl podklady pro hledání amatérským astronomům. Ihned poté Společnosti pro meziplanetární hmotu a Jihlavská astronomická společnost zorganizovaly společnou rozsáhlou pátrací akci. Organizace celé akce se ujal Honza Kondziolka.
Expedice však nevyrazila do velice nepřehledné oblasti, kde by se měl podle všeho nacházet hlavní meteorit, ale zamířila východněji, jižně od Nového Města na Moravě, kde byl předpovězen výskyt většího množství drobnějších úlomků.
Expedice byla naplánována na poslední víkend před Vánocemi. V noci z pátku 19. na sobotu 20. prosince 2014 na Vysočině hutě pršelo. Nad ránem se proto jakákoliv šance na nalezení malých úlomků v rozbahněném poli zdála prakticky nemožná. Přesto jsme vyrazili.
Po krátkém „kufrování“ jsme se během dopoledne nakonec všichni i s kolegy se Společnosti pro meziplanetární hmotu sešli na přehledném poli poblíž obce Nová Ves u Nového Města na Moravě. Ačkoliv svítilo slunce, naše pole na kopci bylo bičováno ledovým prosincovým větrem. Zabaleni do všeho možného jsme připomínali postavy z hvězdných válek.
Během dopoledne se naše rojnice slušně rozrostla. Za Jihlavskou astronomickou společnost se expedice účastnili: Martin Dočkal, Martin Kotěra, Ondra Janovský, Petr Janovský, Lukáš Holcman, Karolína Doležalová, Miloš Podařil, Petra Váňová a Honza Fiala. Přidávali se ale i další dobrovolníci.
Dopoledne dorazil i Radovan Daněk ze zpravodajství České televize a točil s námi reportáž do hlavních zpráv.
Při pátrání v rojnicích jsme zažili hned několik planých poplachů (po pravdě řečeno jeden zinscenovaný i pro televizní kameru), po meteoritech však ani stopa.
Před polednem většina účastníků expedice zatoužila po teplé stravě, takže jsme hromadně zamířili do nedalekého Nového Města na Moravě na oběd. Nutno dodat, že někteří nejzarputilejší vytrvalci na místě zůstali a místo oběda hledali, hledali, hledali, hledali, …, hledali. A nenašli.
Po rychlém obědě se někteří z nás na místo i přes značný odpor k ledovému větru vrátili. Většina hledačů však odpadla. Naopak se k nám těsně před obědem přidal Tomáš Holenda, amatérský astronom z Astronomického klubu Pelhřimov.
Opět jsme vyrazili.
Neuběhlo ani třicet minut a nově příchozí Tomáš Holenda vyhlásil poplach. Našel velice podezřelý kamínek. Byl velký jako poslední článek palce a měl tvar rozlomené kapky. V lomu bylo vidět, že jeho černý povrch je jen krusta. Ve světlé struktuře lomu pak bylo možné spatřit i malé oranžové rezavé skvrny. Nebylo pochyb. Máme meteorit! Zatímco jsme dokumentovali (fotodokumentaci si vzal na starosti kolega Petr Janovský, který tak prakticky není na žádné fotce) místo nálezu, Honza Kondziolka volal Dr. Pavlu Spurnému z Astronomického ústavu AV ČR a informoval ho o nálezu. Dr. Spurný ihned vyrazil k nám. Na místo nálezu jsem jej navigoval.
Detailní prohlídka okolí nálezu; foto: T. Holenda 
Meteorit Žďár: Nálezci na místě nálezu; foto: JAS/P. Janovský 
Meteorit Žďár: místo nálezu; foto: JAS/P. Janovský
Na místě nálezu jsme postavili malou mohylu z kamení a také zapíchli klacek. Nález jsme uložili do auta a povzbuzeni nálezem jsme vyrazili dál. Došli jsme na konec pole a zpět. Nenašli jsme nic. Cestou zpět jsme se znovu vyfotografovali u mohyly.
Prosincové slunce se nachýlilo k obzoru (bylo těsně před zimním slunovratem). Když už jsme pro blížící se soumrak přestávali rozeznávat detaily v bahnitém poli, pátrací část expedice jsme ukončili a rozhodli jsme se vyčkat na příjezd Dr. Spurného v hospodě v Nové Vsi u Nového Města na Moravě.
I přesto, že jsem Dr. Spurného na místo po telefonu navigoval já (zodpovědný za dopolední bloudění), zanedlouho se objevil ve dveřích hospody. Předáváme Dr. Spurném balíček s kamenem. Chvíle napětí. Zaznívají památná slova: „Můžu Vám gratulovat“. Potlesk!
Zbylé osazenstvo hospody nevěda oč jde, nás má za ještě větší podivíny, než před chvílí. Dr. Spurný meteorit váží. Všichni se chtějí fotografovat.
Po prohlídce lupou – tak to je na 99 procent on; foto: JAS/P. Janovský 
Poslední vytrvalci v hospodě v Nové Vsi naposledy spolu; foto: JAS/P. Janovský
Po domluvě s Dr. Spurným plníme slib daný redaktorovi ČT a voláme mu, aby reportáž vzhledem k novým skutečnostem buď nevysílal, nebo doplnil o informaci o nálezu.
Venku se setmělo. S Dr. Spurným vyrážíme na místo nálezu. Chvíle trvalo, než jsme s baterkami mohylu s klackem kdesi uprostřed pole našli. Povedlo se. Dr. Spurný přesně zaměřuje místo. Později zjišťujeme, že meteorit ležel jen několik metrů od vypočítané „čáry“.
Právě byla napsána další kapitola historie výzkumu meteoritů. Tomáš Holenda nalezl první úlomek 23. meteoritu s rodokmenem.
Při zaměřování místa nálezu začalo sněžit.
Souhrnný článek na webu Astronomického ústavu AV ČR
