Teleskopie XX: Hledáček pro amatérský dalekohled

1.8.2009 | Ivo Zajonc

Hledáček je malý dalekohled, který upevňujeme na větší (hlavní) přístroj, abychom si usnadnili postup při hledání objektů, které chceme pozorovat v zorném poli hlavního teleskopu. Tento proces, který je často náročný na naší trpělivost, je komplikovaný tím, že zorné pole hlavního přístroje bývá poměrně malé, a tak je těžké se na vybraný objekt trefit, i když použijeme různé doporučené metody.

Hledáček se vlastně skládá ze dvou částí. První z nich je samotný dalekohled, kterým vyhledáváme zvolený objekt. Stejně důležité je však i upevňovací zařízení (montáž), kterou upevníme hledáček na hlavní přístroj, pro jehož obsluhu má hledáček sloužit.

Průzorový hledáček (vizír)

U menších přístrojů můžeme při vyhledávání objektů použít jednodušší zařízení, které neobsahuje opticky aktivní součásti (čočky), je to tzv. vizír.

Všeobecně známou pomůckou tohoto druhu jsou mířidla používaná na zacílení ručních zbraní. Toto jednoduché zařízení se skládá z hledí v podobě zářezu tvaru V v kovové destičce a z mušky, kovového plátku, který je při základně širší a směrem nahoru se zužuje. Výška celé konstrukce hledí i mušky musí být stejná, aby linie spojující tyto dva body byla po jejich upevnění na tubus dalekohledu souběžná s jeho osou. Muška se při správném zacílení musí nacházet uprostřed výřezu hledí, její vrchol musí být v úrovni linie spojující okraje výřezu „V“. Tehdy se musí objevit zaměřený objekt i v zorném poli hlavního dalekohledu.

Obr. 1

Protože podmínkou správné funkce mířidel je rovnoběžnost osy dalekohledu a linie spojující vrchol mušky a střed hledí, musíme obě tyto součásti namontovat tak, aby byl umožněn jejich posun ve svislém směru (při hledí) a ve vodorovné rovině (při mušce). Potom by se nám mělo podařit jemným posouváním dosáhnout rovnoběžnosti obou os (mířidla a dalekohledu), a tím i správné funkce zařízení. Přesnost zamíření je tím větší, čím větší je vzdálenost mezi hledím a muškou. Omezujícím faktorem je viditelnost mušky při nočním pozorování, která nás nutí tento interval zkracovat na 50 až 60 cm, použít mušku nabarvenou na bílo apod. Obě součásti montujeme nejlépe na kovové profily tvaru nízkého písmene U, které získáme například z bohatého výběru hliníkových nebo ocelových tenkostěnných profilů používaných při zhotovování lehkých konstrukcí.

Přesnějšího zamíření dosáhneme podobným zařízením, které má však místo hledí tvaru V malý kruhový otvor s průměrem přibližně 3 mm a místo mušky prstenec s vnitřním průměrem přibližně 30 mm. Přední část průzoru může být doplněna ještě křížem z drátěných nebo textilních vláken. I v tomto případě musí být zabezpečena možnost posouvat tyto součásti, a tak zabezpečit rovnoběžnost osy průzoru s osou hlavního dalekohledu. Při správném zamíření bychom měli vidět kříž prstence symetricky rozložený v zorném poli a hledaný objekt v průsečíku svislého a vodorovného vlákna. Průměr prstence i vzájemnou vzdálenost obou částí vizíru si určíme nejlépe praktickou zkouškou. Všímáme si zejména průměru prstence, který by neměl být příliš velký, protože se potom snadno poškodí. Při cílení bychom měli vidět zřetelně kříž a nanejvýš malou část vnitřního okraje prstence v zorném poli otvoru hledí.

Variantou tohoto zařízení je vizír umístěný do tenkostěnné plastové trubice s průměrem přibližně 30 mm. Na jejím předním konci upevníme kříž z vláken, do zadního konce namontujeme přihrádku s otvorem o průměru přibližně 3 mm. Délku zařízení zvolíme na základě praktické zkoušky (25 až 40 cm). Při správném zamíření musíme vidět střed kříže a příslušný objekt ve středu zorného pole. Pro nastavení identity osy dalekohledu a tohoto zařízení musíme použít některou z montáží, které jsou popsány v dalších odstavcích.

Malý dalekohled jako hledáček

Ze všeobecných požadavků, které by měl splnit dalekohled použitý k tomuto účelu, musíme především vzpomenout dostatečně velké zorné pole, které by mělo mít průměr alespoň 3°. To nám umožňuje rychle se orientovat v příslušné oblasti oblohy a urychlit tak vyhledání objektů pro hlavní dalekohled, jehož zorné pole má většinou méně než 1° v průměru. Používáme zde většinou malé dalekohledy Keplerova typu s malým zvětšením (5 až 8násobným) při průměru objektivu 30 až 50 mm. Skutečnost, že tento jednoduchý dalekohled dává převrácený obraz podobně jako běžný astronomický dalekohled ve funkci hlavního přístroje, je určitou výhodou, protože usnadňuje identifikaci objektů v jejich zorných polích.

V některých případech, hlavně u reflektorů Newtonova typu na nízkém podstavci, si pohled do hledáčku vyžaduje velmi nepohodlnou polohu pozorovatele, což negativně ovlivňuje výsledky jeho snažení. V těchto případech se doporučuje připojit k hledáčku malý zenitální hranol, který odchyluje svazek paprsků dalekohledu o 90° a umožňuje jeho pohodlnější používání.

Hledáček by měl mít pokud možno malou hmotnost, jinak je nutné rovnováhu tubusu, na který je upevněn, obnovit posunutím tubusu v objímce nebo přesunutím vyvažovacího závaží (pokud je jím dalekohled vybaven).

Hledáček s objektivem o průměru 30 až 40 mm (zvětšení 6 až 9krát) je možné koupit již hotový. Pokud chceme použít náhradní řešení, vhodný je malý teleskopický dalekohled (pro jedno oko) s objektivem o průměru 30 až 40 mm s převracejícím systémem.

Jako hledáček nám velmi dobře poslouží polovina triedru 6 x 30 nebo 8 x 30, která má zorné pole 5 až 6° (případně i větší, podle druhu výrobku). Výhodně ji lze získat jako zbytek z rozbitého dalekohledu (triedru), který často najdeme u svých známých. Stačí potom vyřešit vhodný systém jeho upevnění na hlavním dalekohledu. Firma Ziess, Jena používala poloviny triedru jako hledáček ve standardní výbavě amatérských dalekohledů.

Obr. 2

Pokud chceme sami sestavit malý dalekohled pro vyhledávání objektů, musíme nejprve získat vhodný objektiv. Ideální je achromatický objektiv (tmelený ze dvou čoček) s průměrem 25 až 40 mm a s ohniskovou vzdáleností 120 až 200 mm. Přicházejí zde opět v úvahu objektivy v triedrech, jednookých dalekohledech, teodolitech a podobných přístrojích. Vyhovující jsou i dlouhoohniskové objektivy ze starých fotoaparátů a zvětšovacích přístrojů, pokud mají dostatečnou kvalitu a vhodnou ohniskovou vzdálenost.

Musíme si uvědomit, že hledáček má při našich pozorováních jen pomocnou funkci a že zde tedy, pokud jde o dokonalost obrazu, není nutná vysoká kvalita. Proto v případě, že nemáme po ruce jiné řešení, je možné achromatický objektiv nahradit i jednoduchou ploskovypuklou čočkou vhodných parametrů nebo brýlovým sklem obroušeným na průměr 30 mm. Jeho optická mohutnost +5 dioptrií poskytuje ohniskovou vzdálenost 200 mm. Vzhledem k nedostatkům použitého náhradního objektivu nepočítáme s vyšším než 4násobným zvětšením, které nám dává okulár s 50 mm ohniskem.

Pokud máme kvalitní objektiv, zvolíme si okulár s ohniskovou vzdáleností, která nám zabezpečí 6 až 8násobné zvětšení. Jeho ohnisková vzdálenost musí být tedy 6 až 8krát menší, než je ohnisková vzdálenost objektivu. Výhodný je okulár z triedru, který má většinou dostatečné zorné pole a současně i mechaniku pro jemné zaostření obrazu. Vyhovují i okuláry určené pro mikroskop: okuláry Huygensova typu (označené H), periplanatické (P) nebo nejkvalitnější ortoskopické (O). Když číslo 250 dělíme zvětšením, uvedeným na tomto okuláru, zjistíme jeho ohniskovou vzdálenost v milimetrech (např. 250/10 = 25 mm, pro okulár 010x). Připomeňme si ještě vzorec pro zvětšení dalekohledu: Z = fob/fok (ohnisková vzdálenost objektivu dělená ohniskovou vzdáleností okuláru). Pokud máme k dispozici okulár určený pro astronomické dalekohledy, bude pro naše účely jistě nejvhodnější, pokud má žádané parametry.

Opačným případem bude okulár vlastní konstrukce, např. ze zvětšovacích čoček nebo dvojčočková lupa, které sice vyhovují méně, ale mohou poskytnout přijatelné náhradní řešení.

Obr. 3

Abychom mohli objekt v zorném poli hledáčku umístit přesně do jeho středu, doplníme ho křížem z tenkých vláken. Vhodným materiálem jsou jemné měděné vodiče z některých transformátorových vinutí (např. z tzv. cívky zapalovacího systému benzínového motoru) nebo lidské vlasy. Abychom je viděli dost zřetelně spolu s objektem v zorném poli, musíme vláknový kříž umístit na clonku okuláru, která má podobu malé okrouhlé misky s otvorem uprostřed. Huygensovy a periplanatické okuláry mají clonku mezi čočkami okuláru, ortoskopický typ má clonku před optickým systémem v okulárové trubičce. Clonku opatrně vyndáme a na její plochu si naznačíme, jak musíme vlákna uložit, aby se překřížili uprostřed jejího okrouhlého otvoru, který ohraničuje zorné pole okuláru i dalekohledu. Na značky potom dáme malé kapky lepidla, do kterých zachytíme vlákna tak, aby tvořili symetrický kříž.

Po zaschnutí lepidla clonku opatrně zatlačíme na její původní místo v trubičce okuláru a překontrolujeme si, zda vidíme kříž ostrý, když se podíváme skrz oční čočku (ke které přikládáme oko při pozorování). Pokud obraz není zřetelný, posuneme clonku dále od oční čočky. Potom pomocí vhodné trubičky tlačíme clonku směrem k oční čočce za stále kontroly obrazu kříže tak dlouho, až jsme s jeho viditelností spokojeni.

Aby byl kříž za tmy lépe viditelný, je možné nanést na jeho vlákna světélkující barvu nebo umístit do malé trubičky slabý zdroj světla (nejlépe diodu s červeným světlem), upevnit ji do otvoru po straně tubusu hledáčku tak, aby šikmo svítila na kříž. Je vhodné regulovat intenzitu použitého elektrického zdroje (baterie) regulačním odporem, a tak měnit osvětlení podle potřeby.

Když máme připraven objektiv i okulár budoucího hledáčku, přesně si určíme, při jaké jejich vzájemné vzdálenosti budeme v této optické soustavě vidět zaostřený obraz vzdálených objektů. Tato vzdálenost bude východiskem při přípravě tubusu pro dalekohled a pro jeho posouvatelnou část, tzv. okulárový výtah. Tvoří ho trubička s okulárem, která musí mít vhodný průměr, aby se mohla hladce bez vůle posouvat v tubusu dalekohledu. Pro naše účely postačí použít plastové trubky vhodného průměru. Objektiv umístíme do tubusu přibližně ve vzdálenosti 30 mm od okraje pomocí prstenců, které vyřežeme ze stejného materiálu. Prstenec potom podélně rozřízneme a zkusmo určíme, o kolik musíme zkrátit jeho obvod, aby se po stlačení obou vzniklých okrajů k sobě dal těsně nasunout do tubusu. Nejprve vložíme do trubice tubusu prstenec, který bude za objektivem, směrem k okuláru, a jeho určené místo předtím natřeme lepidlem.

Obr. 4

Potom si připravíme trubičku pro okulár a upravíme konec tubusu tak, aby jeho délka měřená od zadní plochy objektivu (t. j. od předního okraje vloženého prstence) byla asi o 20 mm kratší, než vzdálenost objektivu od zadního okraje okuláru, kterou jsme zjistili při předběžném měření. Trubička s okulárem by měla být 60 až 80 mm dlouhá. Konečnou délku zjistíme až po vyzkoušení hledáčku. Požadavek, aby se s ní dalo hladce a bez vůle pohybovat po zasunutí do tubusu s objektivem, zabezpečíme tak, že konec tubusu zúžíme vložením a přilepením dostatečně dlouhého prstence, podobně jako jsme postupovali při přípravě lůžka pro objektiv. To stejné platí v případě, že musíme upevnit okulár do trubičky okulárového výtahu.

Po skončení těchto příprav vložíme do tubusu objektiv, provizorně ho upevníme na jeho místo, zasuneme trubičku s okulárem a jejím posouváním se snažíme získat ostrý obraz v zorném poli. Podle výsledku tohoto pokusu potom případně zkrátíme tubus nebo okulárový výtah. Potom vyjmeme objektiv a vyčerníme matnou barvou vnitřek tubusu i se zadním prstencem za objektivem. Bez tohoto nátěru necháme část tubusu, ve které se bude nacházet okulárový výtah. Jeho vnitřek taktéž vyčerníme až na zadní část trubičky, kde bude zasunutý okulár. Potom můžeme natřít vnější plochu tubusu a zadní díl okulárového výtahu, který bude vyčnívat. Po zaschnutí barvy vložíme na určené místo objektiv (vypuklou stranou směrem ven) a přitlačíme ho prstencem, který jsme předtím začernili na jeho vnitřní ploše. Na jeho místo dáme nepatrné množství lepidla, aby se při manipulaci neznečistil objektiv, a přední prstenec zasuneme do tubusu a přitlačíme k objektivu. Potom opatrně začerníme část tubusu před prstencem, která bude sloužit jako clona před škodlivým bočním světlem.

Montáž hledáčku

Pro správnou funkci hledáčku je velmi důležité, aby jeho upevnění na hlavní dalekohled (tzv. montáž) vyhovovalo některým požadavkům:

1) Osa montáže musí být rovnoběžná s osou hlavního dalekohledu. To umožňuje, aby se překrývaly i středy zorných polí obou přístrojů, což je podstatné při vyhledávání objektů.

2) Poloha hledáčku musí být vzhledem k podélné ose hlavního dalekohledu dostatečně regulovatelná tak, aby bylo možné odstranit menší nepřesnosti v souběžnosti hledáčku a hlavního přístroje. Jejich příčinou bývá nepřesnost justáže optiky nebo nedodržení předcházejících požadavků č. 1.

3) Při konstrukci montáže se doporučuje používat lehké materiály (lehké slitiny kovů, plasty) a minimalizovat tloušťku součástek podle konstrukčních možností. Tak bude rovnováha tubusu přístroje na vodorovné (případně deklinační) ose méně porušena.

4) Montáž umístíme na dalekohled tak, aby okulár hledáčku byl v blízkosti okuláru hlavního přístroje a aby pozorovatel snadno přemístil oko mezi oběma okuláry. Hledáček však nesmí zavazet při pozorování. Je třeba tomuto požadavku věnovat dostatečnou pozornost a uskutečnit i předběžné praktické zkoušky, abychom se vyhnuli pozdějším problémům.

5) Konstrukce montáže musí být dostatečně vysoká, aby zorné pole hledáčku nebylo stíněné tubusem hlavního dalekohledu nebo částmi montáže teleskopu. Zde je opět na místě praktická zkouška, při které mezi hledáček a tubus dalekohledu vkládáme např. tenké destičky, až dosáhneme takové vzdálenost obou tubusů, při které už přední konec tubusu hlavního přístroje neruší zorné pole hledáčku. Tuto vzdálenost si změříme a příslušný údaj využijeme při konstrukci montáže. Výšku montáže nad hlavním tubusem však zbytečně nezvětšujeme, protože příliš vysoké nosné části hledáčku jsou častou příčinou jejich poškození.

6) Nejjednodušším typem montáže jsou dva kruhové prstence, přibližně 15 až 20 mm široké, se stěnou 5 až 7 mm širokou. Jejich vnitřní průměr musí být asi o 10 mm větší, než je vnější průměr tubusu hledáčku. Obvod prstenců rozdělíme na třetiny a v těchto bodech vyvrtáme otvory a vyřežeme závity pro regulační šrouby s průměrem přibližně 4 mm. Na jednom místě prstence uprostřed mezi regulačními šrouby vyvrtáme otvor pro závit sloupku (průměr asi 6 mm), který bude spojovat nosný prstenec s tubusem hlavního dalekohledu. Sloupek má na obou koncích závit, jeden pro uchycení prstence, druhý pro upevnění sloupku v tubusu dalekohledu. Možnosti upevnění obou sloupků jsou naznačeny na obrázku.

Obr. 5

Je důležité, abychom upevnili oba sloupky na tubus tak, aby jejich spojnice byla v každém bodě rovnoběžná s osou teleskopu. Vytyčení správného směru zakotvení sloupků je možné např. pomocí malé olovničky. Dalekohled postavíme předním koncem na přesně vodorovnou plochu a v té části, kde chceme upevnit sloupky, spustíme olovničku, kterou přidržíme při okulárovém konci přístroje. Potom si na tubusu naznačíme přesně směr, kterým prochází vlákno olovničky, a na této čáře umístíme otvory pro nosné sloupky. Jejich vzájemná vzdálenost by se měla rovnat přibližně ½ délky tubusu hledáčku. Potom sloupky zabezpečíme ve správné poloze matičkami podle obrázku. Tubus hledáčku vložíme do prstenců montáže a upevníme regulačními šrouby ve správné poloze. Délka regulačních šroubů musí být dostatečná, aby bylo možné posouvat tubus hledáčku k okrajům prstenců. Z vnější strany umístíme matičky, kterými zabezpečíme šrouby po dosažení správného nasměrování hledáčku do jeho stálé polohy.

Jednoduchý odnímatelný hledáček

Následující řešení montáže hledáčku vychází z možnosti jeho výroby z dostupného materiálu v amatérských podmínkách bez použití náročných obráběcích zařízení. I když umožňuje rychlé upevnění na tubus hlavního přístroje a stejně tak rychlou demontáž při zachování souososti, je možné využít tento systém i u hledáčků napevno připojených k teleskopu. O výhodách odnímatelného hledáčku jsme se už zmínili.

Předností této montáže je její kompaktnost a s tím související menší nebezpečí porušení správné polohy hledáčku. Montáž je přitom velmi lehká a nezatěžuje příliš tubus.

Obr. 6

Předpokladem dobrého upevnění montáže na hlavní tubus dalekohledu je základna vhodného zakřivení, které odpovídá zakřivení vnější stěny hlavního dalekohledu. Touto částí upevňujeme montáž na hlavní tubus. Obstarání této základny nebo její výroba představují pro běžného amatéra těžko řešitelný problém. Tuto část montáže proto nahrazujeme nízkým profilem tvaru U, který získáme, jak už bylo řečeno, z vhodných hliníkových nebo ocelových tenkostěnných profilů.

Naše řešení předpokládá upevnění tubusu hledáčku do trubice z plastu, jejíž délka představuje ½ až 2/3 délky tohoto tubusu. Tloušťka její stěny musí být 4 až 5 mm, aby byla vhodná pro vypracování potřebných otvorů se závity. Průměr této nosné trubice by měl být asi o 10 mm větší, než vnější průměr hledáčku. Otvory pro regulační šrouby budou rozmístěny přibližně 10 mm od konců trubice ve třech od sebe symetricky vzdálených bodech, jak bylo uvedeno v předcházející kapitole.

Další součástkou bude nosná lišta pro nosnou trubici. Délku lišty z hliníkového či ocelového profilu tvaru U zvolíme o 20 mm kratší, než je délka nosné trubice. Její šířka by měla být přibližně 20 až 25 mm. Délku jejích ramen upravíme tak, aby při jejich přiložení k nosné trubici zůstával mezi vnější plochou nosné trubice a nosnou rovnou plochou lišty dostatek místa pro dvojice matic, to je asi 8 mm. Do nosné lišty uděláme 5 otvorů, dva s průměrem 6,1 mm pro šrouby nosných sloupků montáže a 3 pro upevnění této nosné lišty v trubici nosiče tubusu – po jednom při okrajích a jeden uprostřed. Jejich průměr bude 4,1 mm. Poloha otvorů na podélné ose lišty bude asi 8 mm (pro průměr 4,1 mm) a 20 mm (pro průměr 6,1 mm) od okrajů lišty. Třetí otvor o průměru 4,1 mm je potom ve středu délky lišty.

Lištu uřízneme tak dlouhou, abychom mohli na obou koncích vyřezat krátké úseky jejích ramen, zbylé koncové plochy potom zahneme tak, aby zakryly otevřené konce lišty. Do okraje této přepážky, který přiléhá k válci nosiče, uděláme zaoblenou prohlubeň, odpovídající zakřivení válce. Potom obrousíme vzniklé ostré hrany.

Obr. 7

Potom překopírujeme polohu otvorů na liště na nosnou trubici hledáčku. Vytyčíme si linii probíhající mezi dvojicí sousedních regulačních šroubů a na označených místech vyvrtáme otvory a vyřežeme závity pro šrouby o průměru 4 a 6 mm.

Druhou nosnou lištu stejné šířky použijeme pro upevnění montáže na tubus hlavního dalekohledu. Její délku volíme o 20 mm delší, než je délka lišty nesoucí nosič hledáčku. K potřebné délce je opět nutné připočítat část, kterou použijeme na uzavření jejích dutin na koncích po uvedené úpravě. Délka ramen lišty bude v tomto případě přibližně 10 mm. Kromě otvorů pro nosné šrouby montáže s průměrem 6 mm, jejichž polohu si překopírujeme z vrchní nosné lišty, vyvrtáme ve vzdálenosti 12 mm od okraje otvory s průměrem 4,1 mm pro šrouby, upevňující celou montáž k tubusu dalekohledu. V případě, že delší hledáček vyžaduje delší nosnou lištu, doplníme její upevnění na tubusu ještě jedním šroubem ve středu délky lišty.

Nosné sloupky montáže tvoří dvě tyčinky se závitem na obou koncích. Můžeme se pokusit získat šrouby o průměru 6 mm potřebné délky se závitem po celé délce a potom odřezat jejich hlavy. Pokud to bude potřeba, musíme závit prodloužit závitovým očkem, aby byl k dispozici na obou koncích tyčinky.

Při sestavování montáže postupujeme tak, že nejprve našroubujeme na nosný sloupek dvě matičky a konec sloupku zašroubujeme do závitu v nosiči tubusu tak, aby nevyčníval do jeho vnitřku a nepřekážel tak vložení hledáčku. Polohu sloupku potom zabezpečíme přitáhnutím matičky a pojistné matičky z vnější strany. Po namontování sloupků na ně navlečeme do patřičných otvorů lištu a přitáhneme ji opět matičkami. Potom upevníme lištu třemi šrouby, navlečenými do krajních a středního otvoru, a přitáhneme je v závitech v nosném válci. Délku těchto šroubů upravíme tak, aby po přitáhnutí nevyčnívaly do nosného válce.

Dále si připravíme dvě kovové nebo plastové trubičky vhodné délky, které navlečeme na nosné sloupky. Budou zlepšovat jak mechanickou pevnost montáže, tak i její vzhled. Délku nosného sloupku se závity a z ní vyplývající délku jejího vnějšího obalu volíme tak, aby vyhovovala bezchybné funkci hledáčku a na druhé straně přílišnou délkou nesnižovala jeho stabilitu. Tloušťka sloupku by neměla překročit šířku lišty, o kterou se opírá. Oba vnější obaly nosných sloupků musí být přesně stejně dlouhé, aby se neporušila správná poloha osy hledáčku. Jejich konce musí být zabroušené do roviny kolmé k jejich podélné ose, aby celou plochou přiléhaly na obě lišty. Podle daných možností může být obal nosné tyčinky i čtyřhranný. Pokud by byl jeho vnitřní průměr větší, což by vedlo k nežádoucímu odchylování od nosných sloupků, stabilizujeme jejich polohu tak, že na sloupky uprostřed navineme např. lepivou textilní pásku a na ni potom nasuneme kruhovou nebo čtyřhrannou trubičku sloupku.

Na vyčnívající konce šroubů potom navlečeme spodní lištu, přitáhneme ji matičkami k trubičkám sloupku a dalšími matičkami zabezpečíme proti uvolnění.

Nyní zbývá už jen natřít montáž i vlastní hledáček vhodnou barvou.

V určeném místě překopírujeme z lišty polohu okrajových a případně i středového otvoru s průměrem 4,1 mm na povrch tubusu hlavního dalekohledu a to opět tak, aby ležely na linii rovnoběžné s osou přístroje. Na těchto místech vyvrtáme otvory pro šrouby, které budou upevňovat montáž k tubusu. V případě, že je stěna tubusu dostatečně silná, vyřežeme do otvoru i závit pro šroub průměru 4 mm. Otevřeme okulárový konec tubusu a do otvorů našroubujeme nebo jen prostrčíme šrouby tak, aby hlava zůstala uvnitř. Z vnější strany je upevníme maticemi. Délku šroubů zvolíme tak, aby přečnívaly asi 7 mm nad povrch lišty po jejím přiložení k tubusu. Na volný konec vyčnívajících šroubů potom našroubujeme matice.

Pokud chceme montáž upevnit nastálo a budeme ji po pozorování nechávat na teleskopu, použijeme k jejímu upevnění dvě obyčejné matice (přítlačnou a zabezpečovací). Jestliže chceme uložit hledáček vždy odděleně, na dotyčné šrouby upevníme křídlové nebo vroubkované matice, jimiž hledáček snadno upevníme a stejně tak snadno odmontujeme.

Montáž s jedním justážním systémem

Regulaci (justáž) osy hledáčku vzhledem k ose hlavního dalekohledu je možné řešit i tak, že se příslušné regulační šrouby nachází na jednom místě.

Obr. 8

Použijí se tři dvojice šroubů, ze kterých je vždy jeden z nich upevněn v závitu nosného disku hledáčku a o nosný sloupek se jen opírá, druhý diskem pouze prochází, může ho však přitahovat ke sloupku, kde je upevněn v závitu. Tento systém dovoluje disk vůči sloupku naklánět ve všech směrech, a tak regulovat polohu osy hledáčku.

V této variantě je nosný disk hledáčku opřen o základnu tvořící současně sloupek této montáže. Plochý sloupek v podobě masivnější destičky z lehkého kovu, případně odlehčený kruhovými otvory, je možné jednoduše upevnit na okulárový konec dalekohledu, pokud je tam dostatek místa, nebo můžeme zařízení namontovat vyhovujícím způsobem na trubicovou část tubusu.

Podobným řešením je trojice justážních šroubů, která je však umístněna při patě sloupku válcovitého tvaru. Regulují polohu celé montáže nakláněním dopředu a dozadu regulačními šrouby, které jen tlačí na základní část montáže, zatímco je omezuje v pohybu středový šroub regulačního systému. Odchylky do stran jsou umožněny též otočením okolo středového šroubu regulačního systému při uvolněných třech regulačních šroubů. Celý justážní systém bývá zakrytý víkem, navlečeným a upevněným pohyblivě na sloupku montáže hledáčku.

Tento princip je možné využít v celé řadě dalších variant.

Hledáček a Slunce

Při nastavování Slunce do zorného pole hlavního teleskopu musíme respektovat skutečnost, že soustředěné sluneční světlo může poškodit optiku okuláru, nemluvě o poškození očí. Proto musíme před objektiv hledáčku vložit vhodní filtr, který nám sluneční světlo dostatečně zeslabí. Když pozorujeme Slunce pravidelně, můžeme si vyrobit jednoduchý hledáček na principu dírkové komory. Vycházíme zde z principu mířidel, která jsme popsali. Úlohu mušky zastupuje destička s otvorem o průměru asi 3 mm a hledí je zde nahrazeno jinou destičkou, na kterou vyznačíme kruhovou plošku, na niž se musí při správné orientaci přístroje promítnout obraz Slunce, vystupující z otvoru mušky. Předpokladem dobré funkce je samozřejmě správná orientace obou částí vzhledem k ose dalekohledu.

Jinou variantou je trubice, která je na jednom konci uzavřená přepážkou s malým otvorem a na druhém konci přepážkou z matného skla nebo průsvitného papíru. Trubici orientujeme tak, aby se obraz Slunce, který se objeví uprostřed průsvitného pole trubice, nacházel i ve středu zorného pole dalekohledu.

Osvědčená je však jednoduchá metoda vyhledávání Slunce. Za okulárový konec přístroje dáme arch papíru a tubusem dalekohledu pohybujeme tak dlouho, dokud se nám na papír nepromítá okrouhlý stín o průměru trubice přístroje. Tehdy jeho osa směřuje ke Slunci a v zorném poli ho musíme už snadno objevit.

Postup při justáži hledáčku

Nejprve si najdeme v zorném poli dalekohledu zřetelný pozemský objekt (musí být vzdálený nejméně 1 km), potom přitáhneme šrouby umožňující pohyb teleskopu, aby s ním následující manipulace nepohnuly. Následně se díváme do hledáčku a regulačními šrouby ho uvedeme do takové polohy, bychom daný objekt viděli i ve středu jeho zorného pole (případně na průsečíku jeho křížových vláken).

Objektiv i okulár přikrýváme víčkem, abychom je chránili před prachem, případně před vstupem slunečních paprsků.

Původní článek byl publikován v Astronomické ročenke (SK).

Články ze seriálu TELESKOPIE byly v minulých letech postupně uveřejňovány v Astronomické ročenke vydávané Slovenskou ústrednou hvezdárňou v Hurbanove. Děkujeme vedení tohoto ústavu za souhlas se zveřejněním těchto příspěvků na webu Jihlavské astronomické společnosti. Seriál je třeba chápat především v historických souvislostech. Mnohé informace jsou dnes již neaktuální.


Webové stránky vytvořil DUOWEB.cz