Problémy s časem

28.12.2008 | Miloš Podařil

Možná jste také zaregistrovali zprávu, že rok 2008 bude vůbec nejdelším rokem za posledních 16 let. Tato informace proběhla drtivou většinou médií. Rok 2008 je přestupný, má tedy 366 kalendářních dnů, navíc na jeho samý konec má být vložena ještě jedna (tzv. přestupná) sekunda. Mnozí tedy budou o silvestrovské půlnoci sledovat své rádiem řízené hodiny a čekat, zda-li se jim na dispeji ona sekunda navíc objeví.

Jak už to tak ve světě fyziky chodí, celá věc je však maličko složitější. Zpráva o nejdelším roce 2008 v podobě, jak ji do světa pouští mnohá média, je však mírně nepřesná. Jak to tedy vlastně je?

Veškerý lidmi používaný čas je odvozený od pohybu kosmických těles. Například jeden oběh Země kolem Slunce je jeden rok. Z praktických důvodů střídání dne a noci (resp. rotace Země) si jej dělíme na 365 dnů. Problém je, že oběh Země kolem Slunce doopravdy trvá přibližně 365,2422 dne (tedy 365 a téměř čtvrt dne). Abychom si usnadnili život, po tři roky onu téměř čtvrtinu dne bez zábran většinou vypouštíme. Postupem času by se však naše kalendáře s roční dobou začaly viditelně rozcházet. Proto si téměř každý čtvrtý rok přidáváme ještě mimořádný 29. únor, tedy den navíc. Právě tento den nám kompenzuje rozdíl mezi dobou oběhu Země a kalendářního roku. Háček však je, že onen běžně vypouštěný časový přírůstek neodpovídá celé čtvrtině dne. Proto přestupným rokem je pouze ten, který je bezezbytku dělitelný 4, avšak s výjimkou století, která nejsou bezezbytku dělitelná 400. To vcelku obstojně vyrovnává neúplnost přebývající čtvrtiny dne. Zatímco například rok 2000 byl přestupný, rok 2100 přestupný nebude. Ale to bezesporu všichni známe.

Přestupná sekunda je však cosi maličko odlišného. Technicky vyspělá lidská společnost dnes již pozorování nebe k určení času nepraktikuje. Lidé si postavili naprosto nezávislé a přesné atomové hodiny. Jejich nepřesnost je maximálně 1 sekunda za milion let, což je pro lidské potřeby víc než uspokojující. Kde je tedy problém? Paradoxně v oné přesnosti. Zatímco atomové hodiny odtikávají čas bez zjistitelných odchylek, Země se kolem své osy otáčí stále pomaleji (tento jev způsobuje především Měsíc). Není to nic hrozného. V žádném případě se významného zpomalení, nebo dokonce úplného zastavení, bát nemusíme. Postupem desetiletí si však lze (za pomoci přesných měřících přístrojů) všimnout jistého rozdílu mezi dnem odvozeným od rotace Země a dnem odměřeným atomovými hodinami.

Pokud tedy zmíněný časový rozdíl překoná 0,9 sekundy, vkládá se ona magická přestupná sekunda. Podle mezinárodních úmluv ji lze (podle potřeby) přidat pouze těsně před půlnoc buď 30. června, nebo 31. prosince, avšak světového času UT (tedy toho času, který ukazují hodiny například ve Velké Británii, na Islandu, nebo třeba v Portugalsku). Přestupná sekunda se tedy po celém světě přidává v jediný okamžik. V České republice se však používá středoevropský čas, který se oproti tomu světovému o 1 hodinu předchází. Z logiky věci tedy vyplývá, že sekunda navíc u nás (v pásmu středoevropského času) nepřibude v poslední hodině roku 2008, ale až v první hodině roku 2009. Výsledkem všeho tedy je, že třeba právě v České republice rok 2008 (naproti informacím z médií) mimořádně delší nebude. Tato informace není nic nového, vždyť takto byly přestupné sekundy za posledních 36 let přidány již 23krát. Přesto velké množství lidí o přestupné sekundě buď vůbec neví, nebo se nechá ovlivnit zmatečnými zprávami z médií.

Možná o nic nejde, běžní smrtelníci přeci mají nesčetné množství daleko praktičtějších problémů. Vždyť co je občas přidaná sekunda proti problémům národní ekonomiky? Možná to nestojí ani za řeč. Možná se ale i nesmírně okrádáme o ten jen těžko popsatelný pocit vědomí o fungování světa. Možná by pro naši společnost vůbec nebylo na škodu, abychom se o fyzikální podstatu světa a našeho postavením v něm zajímali alespoň maličko víc. Možná bychom se na svět pak dívali trošičku jinak. Nutno poznamenat, že problematika přestupné sekundy je jen jednou maličkou špičkou jediného z miliard ledovců…

Článek vyšel na blogu Jihlavských listů.


Webové stránky vytvořil DUOWEB.cz