24. 1. 2012: Zemi dnes má zasáhnout plasma, která se pohybuje rychlostí 1400 km/s. Sluneční erupce proběhla včera a její snímky zachytila družice SOHO a Proba 2. Neočekává se žádný podstatný účinek na pozemní infrastrukturu, byla pouze omezena činnost některých družic.
14. 1. 2012: Před 270 lety zemřel slavný anglický astronom, který objevil první periodicky vracející se kometu. Byl to Edmunt Halley, který se dále zasloužil o potápěčský zvon nebo o přesnou metodu měření vzdálenosti Země Slunce pomocí přechodu Venuše přes Sluneční disk.
Einstein a Eddington
Historie fyziky byla plná méně slavných dvojic vědců, což díky spojení teoretika a experimentátora nad společným tématem, vyústilo v nádhernou a ucelenou teorii, která změnila pohlížení lidí na svět kolem nich. Zkuste se vžít do této role i vy!
Astrofyzika IV: Obecná Teorie Relativity
Základním nedostatkem Speciální Teorie Relativity (STR) je její popis pouze pro inerciální systémy. V reálném prostoru se však běžně setkáváme se systémy neinerciálními. Tímto prostorem je hlavně gravitační pole a její interakce s hmotnými objety. Ty se obecně pohybují po zrychlených drahách. Proto Albert Einstein v roce 1915 dokončil práci, kterou dnes nazýváme Obecné Teorie Relativity (OTR).
Astrofyzika III: Teoretická mechanika
V tomto dílu seriálu o astrofyzice se nejprve vrátíme o pár let zpět. Popíšeme si základy nebeské mechaniky a zavedeme si pojmy, které budeme dále využívat pro popis vesmíru. Ukážeme si, jak speciální teorie relativity (STR) změnila představy nahlížení na popis základní interakce mezi vesmírnými objekty. Vzájemné silové působení mezi dvěma hmotnými objekty nazýváme gravitační interakce. I když ji velmi dobře známe z běžného života, její správný fyzikální popis je úkol, který ani dnes není dotažený do konce.
Astrofyzika II: Speciální teorie relativity
Píše se rok 1905 a Albert Einstein vydává revoluční článek s překladem „Teorie invariantů“, dnes více známý jako Speciální Teorie Relativity (STR). Pojďme se podívat, čím je tato teorie tak průlomová i v astrofyzice. Zcela totiž mění Newtonovy názory na prostor a čas se zahrnutím do té doby nejmodernější Maxwellovy teorie o elektromagnetickém záření a nahrazuje Galileiův princip relativity.
Světlo IX: Spektrografie
Spektrografie, neboli věda zkoumající spektra, nám dává velké množství fyzikálních a chemických informací o objektu, ze kterého toho spektrum pochází. Jev, kterým zjistíme chemické složení objektu, jsme popsali v minulem díle seriálu. Tam jsme se dozvěděli, že pokud rozložíme dopající viditelné světlo pomocí skleněného hranolu, nebo častěji pomocí optické mřížky, na elektromagnetické spektrum, budeme v něm pozorovat na určitých vlnových délkách tmavé čáry (na obrázku můžeme vidět polohu čar pro vodík tzv. Balmerova série). Tyto čáry jsou jedinečné pro každý prvek Mendělejevovi tabulky. Například, pozorujeme-li optickým dalekohledem hvězdu vzdálenou několik desítek světelných let a místo oka nebo fotografické desky použijeme spektrograf (přístroj na výrobu spektra), můžeme porovnáním daných výsledků se spektry naměřenými v laboratoři pro námi známé prvky určit chemické složení dané hvězdy.
Astrofyzika I: Počátky astrofyziky
Vesmír. Co je vesmír? Je tu věčně nebo má někde v historii počátek? Je nekonečný nebo konečný? Má hranice nebo je bez hranic? Jestli má hranici, co je za ní? Jestli má počátek a střed, kde leží? Tyto otázky trápí lidstvo od nepaměti a napadají i každého z nás, když se někdy v noci zahledíme k černé a na první pohled takřka prázdné obloze. Jen tu a tam vidíme okem svíticí body, kterým říkáme hvězdy. Ale proč vůbec svítí a kde se tam vzaly? Na tyto ale i jiné otázky se pokusíme nalézt odpovědi.
Loading ...
