Červnová přehlídka oblohy - Herkules

Červnové noci patří během roku mezi vůbec nejkratší. Není se čemu divit. 21. června totiž v 1:59 hod. nastává letní slunovrat. Jedná se o okamžik, kdy se Slunce promítá přímo na tzv. obratník Raka, tedy zdánlivě stojí přímo nad +23,5° stupněm zeměpisné šířky. V té době je vůbec nejseverněji. Do okamžiku slunovratu se Slunce od zemského rovníku úhlově vzdaluje, naopak po dosažení slunovratu se k němu opětovně blíží. Pro nás obyvatele severní polokoule to tedy znamená, že v tento den Slunce vystoupá vůbec nejvýš nad obzor. Pokud byste v okamžiku letního slunovratu stáli přesně na jižním polárník kruhu, Slunce byste i za předpokladu ideálního obzoru po celý den nespatřili. Bylo by totiž schováno těsně pod obzorem.

Během června Slunce během noci zároveň klesá jen velmi nízko pod obzor. Noci jsou tedy relativně jasné. Například astronomický soumrak, tedy okamžik, kdy je Slunce 12° pod obzorem, vůbec nenastává. Astronomická pozorování na přelomu jara a léta také znepříjemňuje fakt, že Slunce zapadá velmi pozdě, naproti tomu velmi brzy vychází. Kupříkladu onoho 21. června Slunce nad Českou republikou vyjde už ve 4:51 hod., avšak zapadne až ve 21:13.

Na přelomu jara a léta však máme po mírně pozdějším setmění velmi dobrý výhled kupříkladu na souhvězdí Herkula. Podle mytologické legendy byl Herkules synem nejvyššího boha Dia a krásné Alkmény. Byl obdařen nebývalou silou a důvtipem. Jeho osobnost sehrála významnou roli hned v několika příbězích. V mytologii patřil mezi postavy veskrze kladné.

Herkules je nepříliš velké souhvězdí, které v červnu stoupá vysoko do nadhlavníku. Jeho tvar spíš než mytologického hrdinu a siláka připomíná nepříliš povedený květináč. Toto méně výrazné souhvězdí však v sobě ukrývá hned několik velmi zajímavých astronomických objektů.

Především se zde nachází vůbec nejlépe pozorovatelná kulová hvězdokupa severní oblohy, totiž M13. Tuto hvězdokupu lze pod temnou oblohou za velmi dobrých podmínek pozorovat i pouhým okem. Pokud si tedy toto souhvězdí představíme coby nepravidelný čtyřúhelník, pak hvězdokupu nalezneme na jedné třetině spojnice mezi pravou horní hvězdou (éta Herculis) a pravou dolní hvězdou (dzéta Herculis).

Pouhým okem hvězdokupu M13 lze při optimálních podmínkách spatřit jako mírně rozostřenou hvězdičku. Malý triedr nám ji ukáže jako výrazný mlhavý objekt. V astronomickém dalekohledu však je možné rozlišit i jednotlivé detaily.

Hvězdy z této hvězdokupy patří mezi vůbec nejstarší ve vesmíru. Je jim více než 12miliard let. V kulové hvězdokupě jsou všechny hvězdy gravitačně provázány a tvoří tak objekt, který vypadá jako velká koule složená z hvězd.

Ve skutečnosti tuto hvězdokupu tvoří několik stovek tisíc hvězd, které jsou zformovány do koule s průměrem přibližně 46parseků, tedy téměř 150světelných let (vzdálenost jednoho světelného roku odpovídá přibližně 9,46bilionům kilometrů!). Hvězdokupu v Herkulovi od nás dělí vzdálenost více než 25tisíc světelných let. Světlo, které nyní vidíme z tohoto objektu přicházet muselo hvězdokupu opustit před oněmi 25ti tisíci lety. Naopak, pokud by hvězdokupa přesně dnes přestala zářit, ještě 25tisíc let bychom ji na obloze viděli.

Kulovou hvězdokupu M13 v souhvězdí Herkula objevil sám Edmund Halley (objevitel slavné Halleyovy komety) v roce 1714.

Severovýchodně od hvězdokupy M13 se nachází další velmi pěkná kulová hvězdokupa. Nese označení M92. Tato je však již o poznání slabší. Pro její pozorování již musíme použít alespoň triedr. Hvězdokupa se nachází téměř 27tisíc světelných let daleko od Země.

Jižně od hvězdy delta Herculis se rozprostírá velmi zajímavá planetární mlhovina NGC6210, kterou astronomové znají pod přezdívkou želví mlhovina. Ta je však vhodným cílem pouze pro majitele větších astronomických dalekohledů.

Na závěr se opět vypravíme mezi planety. V červnu jsou obě vnitřní planety, tedy Merkur a Venuše, prakticky nepozorovatelné. Oranžový Mars lze zahlédnout po setmění nad západním obzorem v souhvězdí Raka. Jasná planeta Jupiter je na obloze k vidění po většinu noci krom večera. V polovině měsíce vychází už kolem půl jedenácté večer. Nachází se nízko nad obzorem, na pomezí souhvězdí Kozoroha a střelce. Východně od Marsu, tedy nad jihozápadem až západem, se v první polovině noci nachází jasná planeta Saturn. Ten nyní lze též identifikovat pomocí jasné hvězdy Regulus ze souhvězdí Lva. Jasný a bleděmodrý Regulus je totiž jen malý kousek jihozápadně (vpravo dolů) od Saturna. Uran a Neptun na nacházejí na obloze pouze v druhé polovině noci. Uran ve Vodnáři a Neptun v Kozorohovi. Obě tyto planety jsou však vidět jen s pomocí dalekohledu.

Každý zájemce o astronomická pozorování může využít nabídky Jihlavské astronomické společnosti. Ta totiž každé pondělí po setmění připravuje veřejná astronomická pozorování pomocí dalekohledů z vyhlídkové terasy brány Matky Boží v Jihlavě. V červnu pozorování začínají až ve 22:00 hod. Dne 17. června proběhne v přednáškovém sále Muzea Vysočiny Jihlava (Masarykovo nám. 55, Jihlava) formální předání osvědčení o pojmenování planetky (32294) Zajonc. Součástí večera bude i přednáška Mgr. Petera Kušniráka z Astronomického ústavu AV ČR o planetkách. Podrobnosti na www.jiast.cz.

počet komentářů: 2 »

1. 

   Josip Kleczek říká:
   20. 6. 2011 v 07:51

   Vážení kolegové, děláte velmi užitečnou práci.
   Sestavil jsem pro střední školy 11 Prezentací
   o vesmíru. Kdyby Vám mohly být k užitku - rád
   je přes uschovnu pošlu.
   S pozdravem Josip Kleczek

2. 

   Miloš Podařil říká:
   20. 6. 2011 v 09:55

   Vážený pane docente, děkujeme za Vaše milé hodnocení i nabídku. Ozvu se Vám mailem.

jméno (povinné)

e-mail (nebude zveřejněn) (povinné)

web