Sputnik

Dne 4. října 1957 se lidský svět změnil. Války, nemoci, chudoba, hlad, nespravedlnost ani utrpení, bohužel neskončily. Možná se ale jejich konec alespoň o maličký kousek přiblížil. Předmět vyrobený rukama lidí vyhozený do výše poprvé v dějinách nespadl zpátky, ale obíhal naši planetu - po dlouhé tři měsíce. Začal kosmický věk.

Lidé toužili létat ke hvězdám už velmi dávno, ale teprve po druhé světové válce dosáhla raketová i ostatní technika úrovně, jaká umožňovala tento sen splnit. Hlavním nástrojem se staly velké rakety.

Jednou z těchto raket byla sovětská R7. V únoru 1953 zadala vláda konstrukční kanceláři OKB1 pod vedením Sergeje P. Koroljova vývoj mezikontinentální balistické rakety schopné dopravit jadernou nálož do vzdálenosti 8 000 km. Projekt musel být ještě přepracován , protože hmotnost uvažovaného nákladu, vodíkové pumy, narostla na téměř 5,5 tuny. Raketa tak dosáhla opravdu gigantických rozměrů.

Protože stávající raketová střelnice Kapustin - Jar nedaleko města Volgograd - /Stalingrad pro mezikontinentální rakety nedostačovala , byla na začátku roku 1955 zahájena výstavba zcela nov é základny poblíž železniční stanice Tjuratam (320 km jihozápadně od městečka Bajkonur) na okraji Hladové stepi v Kazachstánu.

První start nové rakety se uskutečnil 15. května 1957 v 19:01 moskevského času. Zpočátku vše probíhalo dobře, ale po 98 sekundách letu raketa vybuchuje a její trosky dopadají asi 400 km od kosmodromu. Příčinou havárie byla netěsnost potrubí u řídících motorků. Také druhý start 11. června byl neúspěšný, raketa se tentokrát vůbec nezvedla ze země a byla odtažena zpět do hangáru.

Ani napotřetí tvůrcům rakety štěstí nepřálo. Dne 12. července raketa v pořádku odstartovala, ale po 33 sekundách došlo ke zkratu v řídicím systému, raketa se stala neovladatelnou a bloky prvního stupně se předčasně oddělily. Tyto havárie rozčílily některé čelní sovětské představitele a hrozilo, že lety budou muset být pozastaveny a rakety odeslány zpět do továrny, aby byly při důkladných zkouškách vyladěny. Kvůli velké finanční náročnosti potřebných zařízení, a protože by to značně zdrželo vývoj, byly zkoušky kompletních raket dříve vynechány a rakety R7 byly poprvé v celku vyzkoušeny až při ostrých startech.

Rozhodnutí je nakonec ponecháno na hlavních konstruktérech a ti se rozhodnou pokračovat. Až 21. srpna se zkušební let podařil. Raketa úspěšně urazila plánovanou dráhu do cílové oblasti v moři poblíž Kamčatky. Hlavice však neměla v pořádku tepelný štít a byla zničena při návratu do atmosféry. Rovněž 7. září pracovala raketa dobře.

Původní verze rakety R7, známé také pod přezdívkou Semjorka, byla nakonec ve výzbroji vojenských útvarů SSSR jen velmi krátce, a byla brzy nahrazena novějšími typy raket, k vojenskému použití se totiž příliš nehodila.

Stala se ale základem celé rodiny kosmických nosičů, které dosud uskutečnily přibližně 1 700 startů, a jsou tak suverénně nejpoužívanější, a také jedny z nejspolehlivějších, raket v historii. Běžně létají dodnes, po padesáti letech.

Technická data rakety R7 (převzato z www.astronautix.com):
Raketa R7 (vojenská verze) R7/ Sputnik-PS
Kódové označení: 8K71 / 8K71PS
Použití v letech: 1957; 1961; 1957
Počet startů: 27 / 2
Celková délka rakety: 34,20m / 30,00m
Bez užitečného zatížení a krytu: 28,00 m / 28,00 m
Šířka rakety: 9,76 m / 9,76 m
Hmotnost před startem: 274 300 kg / 267 700 kg
Celkový tah motorů při startu: 3 904 000 N / 3 886 000 N
Přibližná cena (dolar roku 1985): 33 mil. / 33 mil.
Nosnost: 5 370 kg / 500 kg
Na dráhu (výška/sklon k rovníku): 8 000 km (balistická) / 200 km / 65° R7
Platí pro obě rakety:
1. stupeň (4 bloky)
2. stupeň: Délka: 19,00 - m / 28,00 m
Průměr: 2,68 m 2,99 m
Celková hmotnost: 4x 43 100 kg / 95 300 kg
Hmotnost bez pohonných látek: 4x 3 500 kg / 7 500 kg
Motory: 4x RD-107-8D74 / 1x RD-108-8D75
Okysličovadlo/palivo: kap. kyslík/kerosin / kap. kyslík/kerosin
Tah ve vakuu: 4× 970 000 N / 912 000 N
Specifický impuls (vakuum/hlad. moře): 3002/2453 Ns /kg / 3021/2364 Ns /kg
Doba funkce motorů: 120 s / 330 s

Pozn.: Motory RD 107 i RD 108 jsou čtyřkomorové, na konci rakety se proto nachází 20 velkých trysek. (+manévrovací motorky)
www.astronautix.com

V roce 1952 byl vyhlášen na léta 1957-58 Mezinárodní geofyzikální rok. Tato velká celosvětová vědecká akce, která navazovala na Mezinárodní polární roky 1882-83 a 1932-33, měla tentokrát za cíl výzkum celé planety. Pro obě supervelmoci představovala příležitost ukázat celému světu vyspělost své vědy a techniky a porazit protivníka. Zlatým hřebem tohoto snažení se měly stát první umělé družice Země.

V lednu 1956 schválila vláda projekt velké umělé družice, tzv. objektu D. Jednalo se o opravdu velikou a komplexní laboratoř pro výzkum Země a okolního vesmíru. Dvě takové družice se do vesmíru vydaly 27. dubna a 15. května 1958. První z nich byla zničena při havárii nosné rakety, druhá se úspěšně dostala na oběžnou dráhu a získala jméno Sputnik 3.

Práce na těchto složitých družicích o délce 3,57 m a váze 1327 kg ale neprobíhaly dostatečně rychle a hrozilo, že americká družice odstartuje jako první.

V únoru 1957 proto byl oficiálně zahájen vývoj daleko menší a jednodušší družice, která bude hotova včas a bude moci letět, jakmile se odzkouší raketa. Družice dostala název objekt PS, - Prostejšij ? sputnik Nejjednodušší družice. - Měla tvar koule, průměr 58 cm, čtyři prutové antény dlouhé 2,4 m (2) a 2,9 m (2). Celková hmotnost družice činila 83,6 kg, přes 50 kg vážily baterie, které umožnily tři týdny činnosti dvou rádiových vysílačů. Na palubě se ještě nacházel termoregulační systém, který udržoval vnitřní teplotu mezi 20 a 30 °C. Hermetické pouzdro bylo vyplněno dusíkem.

Raketa s první umělou družicí odstartovalo z kosmodromu - Bajkonur v Kazachstánu dne 4. října 1957 v e 22:28 moskevského času. Některé motory se nezapálily přesně ve správný čas, po 15 sekundách také selhala synchronizace vstřikování paliva, proto byla oběžná dráha družice nakonec asi o 80 km nižší, než měla být.

Po vypojení motorů 2. stupně rakety se družice oddělila a začala vysílat. Nacházela se na dráze ve výšce 227-945 km, se sklonem 65° a Zemi oběhla jednou za 96 min.

Svět byl ohromen . Sovětský kosmický program podléhal důslednému utajení a schopnost Sovětského svazu úspěšně vypustit družici byla všeobecně podceňována. Občasné zmínky o chystané družici proto málokdo bral vážně. Ačkoli Sputnik-1 nebyl vybaven žádnými vědeckými přístroji, přesto poskytl - užitečné informace o Zemi.

Jeho pípání se měnilo v závislosti na teplotě, z šíření rádiových vln se dalo usoudit ledasco o zemské ionosféře a sledování změn dráhy družice a druhého stupně rakety umožňovalo studium vysokých vrstev atmosféry.

Důležité bylo rovněž odzkoušení nosné rakety a všech systémů potřebných i k dalším kosmickým letům.

zdroje :

• Pacner, Karel; Kolumbové - vesmíru 1. díl, Souboj o Měsíc
• www.astronautix.com
• www.lib.cas.cz/space.40
• www.kosmo.cz

jméno (povinné)

e-mail (nebude zveřejněn) (povinné)

web