Zvířetníkové světlo

24.3.2018 | Miloš Podařil

V období kolem rovnodennosti lze za dobrých pozorovacích podmínek i z našich zeměpisných šířek možné pozorovat zajímavý astronomický jev, totiž tzv. zodiakální neboli zvířetníkové světlo. V případě jarní rovnodennosti je možné jev pozorovat krátce po západu Slunce (při podzimní rovnodennosti jev naopak nastává těsně před východem Slunce).

Zodiakální světlo z observatoře La Silla

Zvířetníkové světlo na dostatečně čisté obloze (tj. na obloze, která není zasažena světelným znečištěním a je zároveň i bezoblačná) v období jarní rovnodennosti připomíná světelný kužel silného reflektoru, který míří přímo do nebe. Kužel světla jakoby krátce po západu Slunce vychází z místa, kde před několika okamžiky zapadlo Slunce.

Zrnka meziplanetární hmoty

Pro vysvětlení vzniku zvířetníkového světla, které v některých případech opravdu lze se světleným znečištěním zaměnit, je třeba zamířit do oblasti tzv. meziplanetárního prostoru. Uprostřed naší sluneční soustavy spočívá hvězda Slunce, okolo které po méně výstředných dráhách obíhají planety. Krom velkých planet lze ve sluneční soustavě nalézt také obrovské množství dalšího materiálu. Mimo relativně větších těles jako jsou planetky nebo komety, meziplanetární prostor obsahuje i obrovské množství velice drobných částic o velikosti zrnek prachu. Jde o mikročástice o velikostech v řádu desetin až tisícin milimetru. A právě tyto velice drobné částice jsou za vznik zvířetníkového světla zodpovědné.

Drobné částice ve sluneční soustavě obíhají přibližně ve stejné rovině, na které okolo Slunce obíhají i všechny ostatní planety, včetně planety Země. Vzhledem k tomu, že jde o opravdu velice drobné prachové částečky, dochází na nich ke slabému rozptylu slunečního svitu.

Protože zvířetníkové světlo vzniká rozptylem na drobných částečkách, které obíhají v rovině oběhu planet, je zřejmé, že pozorovaný kužel světla bude na obloze tuto rovinu kopírovat. Pozemský pozorovatel tak může nad západem spatřit kužel světla, který jakoby zobrazoval dráhu, po které se zdánlivě posouvalo Slunce krátce před tím, než zapadlo.

Z řečeného vyplývá, že zvířetníkové světlo se na obloze objevuje v rovině ekliptiky (resp. přibližně v rovině oběhu planet kolem Slunce, příp. na trajektorii, po které se na pozemské obloze zdánlivě posouvá Slunce). Odsud také pochází název „zvířetníkové“ neboli „zodiakální světlo“. Světelný kužel se totiž promítá do souhvězdí, přes které v průběhu roku zdánlivě prochází Slunce, tedy přes tzv. zvířetníková souhvězdí.

Rovnodennost a pozorovací podmínky

Zvířetníkové světlo bývá viditelné zejména v období rovnodenností. Vysvětlení je přitom velice jednoduché. V období jarní rovnodennosti rovina oběhu planet při západu Slunce s obzorem svírá největší úhel, tedy rovina oběhu planet stoupá příkře nad obzor. Naopak v období podzimní rovnodennosti největší úhel rovina oběhu planet s obzorem svírá při východu Slunce.

Ačkoliv jasnost zvířetníkového světla není až tak nízká (lze jej přirovnat k Mléčné dráze) rozptýlená záře umělého světelného znečištění prakticky znemožňuje jeho pozorování z drtivé většiny území. Pro spatření zvířetníkového světla je proto nutné vyhledat optimální pozorovací stanoviště, odkud je velice dobrý výhled nad západní obzor (ideálně západně orientovaný kopec). Zároveň je zapotřebí, aby zdejší obloha nebyla zasažena světelným znečištěním z umělých světelných zdrojů. Svou roli při pozorování nakonec hraje i Měsíc. Zvířetníkové světlo je v období kolem úplňku prakticky nepozorovatelné. Vhodné je proto najít takový termín pozorování, kdy Měsíc vůbec není nad obzorem.

Planety na přelomu zimy a jara

Na přelomu zimy a jara je možná v průběhu noci pozorovat hned čtyři planety naší sluneční soustavy. Ihned po západu Slunce se nízko nad západním obzorem objevuje velice jasná planeta Venuše, která však postupem času klesá k západnímu obzoru, za kterým mizí už před 19. hodinou. Po 23. hodině nad jihovýchodním obzorem v souhvězdí Vah vychází jasně bíle zářící planeta Jupiter, která se v průběhu noci posouvá nad jižní obzor a později opět klesá k západu. Po půl třetí ráno pak nad jihovýchodní obzor vychází dvojice planet Mars a Saturn. Obě se promítají do souhvězdí Střelce. Jejich záře je oproti Jupiteru výrazně slabší. Oranžový Mars se oproti cihlově nahnědlému Saturnu nachází severozápadně.

Článek byl napsán pro Jihlavské listy. Text na webu jiast.cz vychází s laskavým souhlasem redakce.


Webové stránky vytvořil DUOWEB.cz