Venuše večernicí

21.1.2017 | Miloš Podařil

V říjnu roku 1610 zaslal italský astronom Galileo Galilei toskánskému velvyslanci Giulianovi de Medici v Praze prapodivnou zprávu - větu v neznámém jazyce. Podle Galileovy zvyklosti šlo o anagram, tedy zašifrovaný text, pro jehož rozluštění bylo zapotřebí zpřeházet písmena obsažená v jednotlivých slovech.

Venuše

Později, po rozklíčování, si v Galileově zprávě mohl toskánský velvyslanec v Praze přečíst: „Matka lásek napodobuje Cynthii“. Ve skutečnosti Galileo Galilei do této šifry zakódoval svědectví o svém pozorování, které dost možná významnou měrou přispělo ke správnému chápání vesmíru.

„Matka lásek“ v Galileově šifře neznamená nic jiného, než planetu Venuši (planeta je pojmenovaná po římské bohyni Venus, která je ztotožňována se smyslností a láskou). „Cynthie“ je pak jiným jménem bohyně Artemis, která je dle řecké mytologie ztotožňována s Měsícem. V překladu tedy Gelileova šifra říká, že „Venuše napodobuje Měsíc“, tedy že střídá své fáze. Tento postřeh (v souvislosti s oběžnými dobami) přitom lze považovat za jeden z důkazů toho, že Venuše obíhá okolo Slunce, tedy důkaz vyvracející dosud neotřesitelný geocentrismus.

Období druhé poloviny ledna a první poloviny února roku 2017 je přitom ideální dobou pro pozorování Venuše i jejích fází. Na vlastní oči se tak lze za použití i jen malého dalekohledu (např. loveckého triedru na fotostativu) přesvědčit o tom, že Venuše střídá své fáze.

Venuše je nyní tím nejjasnějším objektem na obloze (tedy hned po Měsíci, pokud je nad obzorem) ihned po západu Slunce. Večer ji lze nalézt vysoko nad jihozápadním obzorem. Postupem času pak klesá k západu a za obzorem mizí po 20. hodině.

Vysoká jasnost planety Venuše je způsobena především složením její atmosféry. Ačkoliv je planeta téměř stejně velká jako Země, složení a vlastnosti její atmosféry jsou zcela odlišné. Přibližně 96 % atmosféry planety Venuše je tvořeno oxidem uhličitým, přibližně 3 % atmosféry pak tvoří dusík a zbylé procento pak připadá na zbylé prvky. Neprůhledná atmosféra Venuše z velké části pro příchozí sluneční záření funguje jako zrcadlo. Obrovské množství slunečních paprsků skrz atmosféru vůbec neprojde, ale jsou odraženy.

Atmosféra Venuše je oproti té zemské extrémně hustá. Tlak atmosféry na povrchu Venuše je přibližně 92krát větší než tlak, který na povrchu Země vytváří naše atmosféra. Přibližně stejný tlak jako na Venuši na by na Zemi odpovídal tlaku vody v hloubce asi 3 km. Vzhledem k tomu, že atmosféru tvoří především oxid uhličitý, na planetě se projevuje masivní skleníkový efekt. Ačkoliv je Venuše v pořadí až druhá planeta od Slunce, právě na povrchu Venuše vzniká díky skleníkovému efektu nejvyšší teplota ze všech planet vůbec (asi 460 °C).

Veněra 13

Venuše sice nese jméno mytologického symbolu ženské krásy, nicméně její skutečné vlastnosti odpovídají spíš všeobecným představám pekla. Krom extrémních teplot a jedovatosti atmosféry bychom se na povrchu připomínajícím vyprahlou poušť mohli setkat s aktivními sopkami nebo třeba s dešťovými přeháňkami obsahujícími kyselinu sírovou (viz přiložený snímek ze sovětské sondy Veněra 13, která na Venuši přistála v březnu roku 1982).

Venuše je při pozorování ze Země tzv. vnitřní planetou (tj. obíhá uvnitř oběžné dráhy Země). Je proto zřejmé, že se na obloze může pohybovat vždy pouze v okolí Slunce. Úhlově se může Venuše od Slunce vzdálit na maximálně 47°. Pokud se Venuše při pozorování nachází východně od Slunce (případ přelomu ledna a února roku 2017), na obloze se po západu Slunce objevuje nad jihozápadem a následně na smívající se obloze zapadá jako tzv. večernice za západní obzor. Naopak při západním postavení oproti Slunci Venuše coby Jitřenka vychází před východem Slunce nad východem a na rozednívající se obloze stoupá nad jihovýchod.

Nad západním obzorem budeme moci Venuši pozorovat až do března (v březnu už budou pozorovací podmínky velice špatné). Poté bude na nějakou dobu Venuše úhlově příliš blízko u Slunce a bude nepozorovatelná. Od poloviny dubna roku 2017 se začne znovu objevovat nad východem před rozbřeskem.

Jak již bylo zmíněno, pokud k Venuši obrátíte i malý dalekohled, budete si moci stejně jako Galileo Galilei před 406 lety všimnout střídání fází. Střídání fází je důsledek pozorování Venuše ze vzdálenější oběžné dráhy Země. Slunce vždy osvětluje právě jednu polokouli Venuše, avšak my tuto planetu vždy pozorujeme z jistého (oproti slunečnímu osvitu odlišného) úhlu, takže můžeme spatřit vždy pouze část osvětlené polokoule, tedy pouze srpek. Princip střídání fází Venuše je tedy velice podobný střídání fází u Měsíce.

Kromě Venuše nyní můžeme pozorovat v souhvězdí Střelce i planetu Merkur, která se nachází na ranní obloze nízko nad jihovýchodním obzorem. Naopak Mars v souhvězdí Vodnáře je nyní k vidění na večerní obloze nad jihozápadním obzorem (vlevo nahoře od Venuše). Jupiter se na obloze objevuje až ve druhé polovině noci v souhvězdí Panny a Saturn se začne objevovat ráno na konci měsíce v souhvězdí Štíra.

Článek byl napsán pro Jihlavské listy. Text na webu jiast.cz vychází s laskavým souhlasem redakce.

Titulní obrázek: Credit: ESA/MPS/DLR/IDA



Webové stránky vytvořil DUOWEB.cz