Velká kulová hvězdokupa M13

21.6.2017 | Jan Schilhab

Dnešní snímek nás zavede do souhvězdí Herkula za velmi známým a pěkným objektem, totiž velkou kulovou hvězdokupou M13.

Kulová hvězdokupa M13

Herkula jako mystickou postavu z dob antického Řecka asi není potřeba představovat. Nalezneme jej na letní obloze na přímce mezi Vegou a Arcturem. Jeho tělo se skládá ze čtyř hvězd ve tvaru lichoběžníku – jinak známé pod názvem květináč. Další méně jasné hvězdy tvoří jeho končetiny.

Okolí souhvězdí Herkula

Abychom kulovou hvězdokupu M13 na obloze nalezli, musíme spojit ty dvě hvězdy z Herkulova těla, které jsou na straně směrem k souhvězdí Pastýře. Mezi nimi se přibližně ve dvou třetinách vzdálenosti od spodní hvězdy nachází mlhavý obláček, ve kterém už i malý dalekohled rozliší jednotlivé hvězdy.

Kulová hvězdokupa je objekt tvořen sto tisíci až miliony hvězd, jejichž stáří sahá až do doby, kdy vznikaly a formovaly se galaxie. Kulové hvězdokupy se proto vyskytují mimo galaktický disk v takzvaném galaktickém haló, díky čemuž je můžeme pozorovat i mimo naši Galaxii. Jejich průměr je 20 až 100 parseků (parsek = 3,26 světelných let), a hustota hvězd v jejich středu je asi stokrát vyšší než v okolí Slunce – asi 50 hvězd na kubický parsek.

Kulová hvězdokupa M13 byla objevena sirem Edmundem Halleyem v roce 1714. Nachází se ve vzdálenosti asi 25 000 světelných let od Země. Průměr hvězdokupy se blíží 45 parsekům.

Souhvězdí Herkula a kulová hvězdokupa M13

V roce 1974 při otevření radioteleskopu v Arecibu byla do této hvězdokupy vyslána zpráva mimozemským civilizacím. Zpráva obsahovala informace o desítkové číselné soustavě, naší DNA, znázornění lidské postavy, vyobrazení Sluneční soustavy a nakonec informace o použitém radioteleskopu. Tato zpráva však ve skutečnosti neměla jiný účel, než zpopularizování technologického pokroku, protože i kdyby si ji skutečně někdo v kulové hvězdokupě přečetl, na odpověď bychom čekali celých 50 000 let – tak dlouho by trvala cesta tam i zpět. Navíc, než zpráva doputuje na místo, kam byla vyslána, hvězdokupa M13 se vlivem vlastního pohybu posune.

Pozorný čtenář si všimne ještě dvou galaxií nacházejících se v levé horní části snímku, jasnější NGC 6207 v levém horním rohu a slabší IC 4617 mezi hvězdokupou a NGC 6207.

Technický postup vzniku fotografie

Snímek byl pořízen v noci ze 14. na 15. června 2017 fotoaparátem Nikon D5300 s pomocí newtonova dalekohledu o průměru 254 mm s ohniskovou vzdáleností 1200 mm. Fotografie má celkovou expozici 44 minut a skládá se z 22 snímků. Od každého snímku byl odečten dark frame pro odstranění hot pixelů a poté byly zprůměrovány. Průměrování bylo provedeno v programu DeepSkyStacker a následná úprava v Adobe Photoshop.

Hvězdokupa M13 byla vyfocena jako testovací snímek nového korektoru komy Baader RCC1 (Rowe Coma Corrector). Tento korektor rovná obrazová pole zakřivená parabolickým zrcadlem dalekohledu. Zakřivení způsobuje protažení hvězd k okrajům snímku a použitím komakorektoru se tento nedostatek dá odstranit.

Foto: Jan Schilhab
Text: Petr Janovský


Webové stránky vytvořil DUOWEB.cz