Podzimní rovnodennost 2017

24.9.2017 | Miloš Podařil

V pátek 22. září 2017, přesně dvě minuty po 22. hodině, se střed Slunce promítne nad zemský rovník. Tímto okamžikem končí astronomické léto a začíná astronomický podzim.

Jihovýchodní obloha, 22. 9. 2017, 22:00 hod.

V den podzimní rovnodennosti Slunce v České republice vychází v 6 hodin a 46 minut a zapadá v 18 hodin a 58 minut středoevropského letního času (údaje jsou platné pro průsečík severní 50. rovnoběžky a východního 15. poledníku – na Vysočině, která je mírně východněji, oba jevy nastanou o malou chvíli dříve).

Při odečtení času východu Slunce od času západu Slunce zjistíme, že den v termínu podzimní rovnodennosti netrvá přesně 12 hodin, jak bychom očekávali, ale 12 hodin a 12 minut. Tato skutečnost je ovlivněna několika dalšími jevy. Významnou roli například hraje ta skutečnost, že v okamžiku projekce středu slunečního disku nad rovník se Slunce při pohledu z České republiky nachází již hluboko pod obzorem. Není tedy splněn předpoklad, že rovnodennost nastává v pravé poledne. Ve skutečnosti letošní podzimní rovnodennost nastane téměř až na samém konci dne, což vlastně znamená, že po většinu dne panuje ještě léto.

Ve skutečnosti by ovšem den nebyl přesně stejně dlouhý jako noc ani v případě, že by rovnodennost nastala v okamžiku pravého poledne. Země totiž kolem Slunce v průběhu roku neobíhá stejnou rychlostí. V období zimy, kdy jsme ke Slunci paradoxně nejblíže, je Země ve svém ročním pohybu rychlejší než v létě, kdy jsme od Slunce nejdál. V průběhu dne podzimní rovnodennosti tedy Země na své dráze kolem Slunce mírně zrychluje, což délku dne a noci mírně zkresluje.

Praktické pozorování rozdílu délky dne a noci pak ovlivní i ta skutečnost, že zatímco okamžik rovnodennosti je počítán pro střed slunečního disku (úhlový průměr Slunce je asi půl stupně), za reálný sluneční východ však lze považovat okamžik, kdy se nad obzorem začne objevovat vrchní okraj slunečního disku. Totéž přitom platí i pro sluneční západ. Reálně je také nutné započítat i vliv atmosférické refrakce, tedy jevu, při které se sluneční paprsky lámou v atmosféře a vycházející nebo zapadající Slunce se pak jeví o malý kousek výš nad obzorem, než ve skutečnosti je.

Pojem rovnodennost ve smyslu stejné délky dne i noci je proto nutné brát s jistou rezervou. Jisté však je, že po okamžiku rovnodennosti se Slunce přesouvá nad jižní polokouli.

V nadcházejícím období začne být nástup podzimu díky zkracování dní a prodlužování nocí velice nápadný. Například už za pouhý týden po slunovratu se den zkrátí o plných 26 minut (o 11 minut ráno a o 15 minut večer).

Letošní podzim skončí zimním slunovratem (tedy okamžikem, kdy se střed Slunce promítne nad na obratník kozoroha), který nastane ve čtvrtek 21. prosince 2017 v 17 hodin a 28 minut středoevropského času.

Příchod podzimu je přitom patrný i při pohledu na večerní oblohu. Ihned po západu Slunce vysoko nad jižním obzorem sice stále ještě svítí letní souhvězdí jako Labuť, Orel nebo Lyra, nicméně ta se během večera již sklánějí k západu, aby se na jejich místo od východu posunuly nebeské obrazce typicky podzimní.

Po západu Slunce se nad východem objevuje první velké podzimní souhvězdí, které na obloze vypadá jako velký čtverec (jde o tzv. Pegasův čtverec). Od pravé dolní hvězdy čtverce se směrem k východu táhne řada hvězd, které připomínají dlouhou hokejku (ve skutečnosti jde o Pegasovu hlavu, neboť mytologický okřídlený kůň je na obloze zobrazen vzhůru nohama). Naopak od levé horní hvězdy čtverce se směrem na severovýchod táhne pás hvězd, které podle legendy představují princeznu Andromedu.

Pod Andromedou, těsně nad obzorem, se nachází souhvězdí Ryb. Ačkoliv jde o zvířetníkové souhvězdí, Ryby jsou velice špatně pozorovatelné. Jednak se nacházejí velice nízko nad obzorem a zároveň jsou tvořeny jen relativně slabými hvězdami.

Po 20. hodině večerní, kdy se Pegas s Andromedou již posunou k jihu, nad východní obzor vystupuje další velké podzimní souhvězdí, kterým je Perseus. Na obloze připomíná velký a tak trochu neforemný hák.
Ve druhé polovině října lze krom Jupiteru na obloze pozorovat všechny jasné planety. Ihned po západu Slunce je možné nad západem v souhvězdí Hadonoše spatřit planetu Saturn, která zapadá před 22. hodinou.
Pro pozorování Merkuru, Venuše a Marsu si musíme přivstat, neboť nad východní obzor vycházejí až před rozbřeskem. Nejjasnější z ranních planet je Venuše, která aktuálně vychází přibližně ve čtvrt na pět. Kolem 5. hodiny ranní pak vychází Mars těsně následovaný Merkurem.

Článek byl napsán pro Jihlavské listy. Text na webu jiast.cz vychází s laskavým souhlasem redakce.



Webové stránky vytvořil DUOWEB.cz