Malý král nad jižním obzorem

21.5.2018 | Miloš Podařil

Mezi vůbec nejvýraznější a nakonec nejspíš i nejznámější souhvězdí jarní oblohy bezesporu patří souhvězdí Lva, které svým tvarem opravdu vzdáleně připomíná ležící kočkovitou šelmu. Nejjasnější hvězdou tohoto souhvězdí je modrobílá hvězda známá jako Regulus, což lze volně přeložit jako „Malý král“.

Hvězda Regulus v minulosti hrála významnou roli, neboť patřila mezi čtyři tzv. královské hvězdy, které podle pradávných představ střežily nebesa. Nejstarší v současnosti známé dochované záznamy o královských hvězdách, tedy i o Regulu, pocházejí z doby přibližně 3 000 let před našim letopočtem z oblasti Persie. Tehdy se však modrobílý obr ze souhvězdí Lva jmenoval Venant, o něco později pak i Miyan. Jméno Regulus hvězdě připadlo až díky Mikuláši Koperníkovi v 16. století.

Jasná hvězda na ekliptice

Lev

Regulus je 21. vůbec nejjasnější hvězdou na obloze, takže je velice dobře pozorovatelná i pouhým okem. Ve skutečnosti je Regulus aktuálně po setmění jednou z nejvýraznějších hvězd nad jižním obzorem. Aktuálně jej lze nalézt ihned po západu Slunce vysoko nad jižním obzorem. Regulus se nachází v jihozápadní části (vpravo dole) souhvězdí Lva.

Krom toho, že Regulus je nejjasnější hvězdou v souhvězdí Lva, je významný i tím, že leží téměř přesně na tzv. ekliptice, tedy na rovině, po které obíhá Země okolo Slunce (při pohledu ze Země by bylo možné ekliptiku vykreslit na oblohu jako zdánlivou dráhou, po které se v průběhu dne posouvá Slunce). Protože na ekliptice velice podobných rovinách obíhají i ostatní planety, včetně našeho Měsíce, čas od času dochází k zákrytu Regula některým z těles sluneční soustavy. Například v létě roku 1959 hvězdu Regulus na krátko zakryla planeta Venuše (znovu se tak stane 1. 10. roku 2044).

Neobvyklá čtyřhvězda

Z hlediska astrofyzikálních charakteristik je Regulus velice zajímavý minimálně hned ze dvou důvodů. Prvním z nich je vcelku neobvyklé uspořádání systému Regula, který je s největší pravděpodobností čtyřhvězdou.

Celý systém se nachází ve vzdálenosti přibližně 80 světelných let od Země. Samotný Regulus je co do fyzické velikosti v průměru víc než 3krát větší než Slunce a jeho hmotnost je oproti Slunce asi 3,8krát vyšší. Pokud bychom Regula se Sluncem porovnávali z hlediska zářivého výkonu, pak by byl Regulus přibližně 290krát svítivější.

Současná spektroskopická pozorování naznačují, že v těsné blízkosti Regula s největší pravděpodobností obíhá s periodou asi 40 dní ještě jedna relativně malá hvězda, pravděpodobně se jedná o tzv. bílého trpaslíka. Krom toho však ve vzdálenosti asi 750 miliard kilometrů od dvojice Regula dosud prakticky neznámého bílého trpaslíka nachází další dvojice vzájemně se obíhajících dvou menších hvězd. – Regulus B a Regulus C.

Prakticky zde tedy existuje systém dvou a dvou vzájemně se obíhajících se hvězd, které navíc ještě s periodou kolem 600 let obíhají kolem společného těžiště.

Rotace na hranici fyzikálních zákonů

Druhou astrofyzikální zvláštností Regula je jeho neobvykle vysoká rychlost rotace. Zatímco například naše Slunce se kolem své osy otočí jednou za přibližně 24 dní, což znamená, že obvodová rychlost rotace Slunce na rovníku je asi 7000 km / hod, víc než třikrát tak velký Regulus se kolem své osy otočí za pouhých přibližně 16 hodin. Rychlosti rotace Regula na rovníku je tedy neuvěřitelných 1,1 milionů km / hod. Tato skutečnost byla poprvé prokázána až v roce 2005 pomocí velice citlivého infračerveného interferometru CHARA, který je umístěný na americké observatoři na kalifornské na hoře Mt. Wilson.

Velice vysoká rychlost rotace přitom dramaticky deformuje tvar hvězdy. Díky odstředivosti se hvězda zplošťuje. Analýza povrchové teploty hvězdy také naznačuje, že vysoká rychlost rotace do značné míry ovlivňuje i rozložení teplot na povrchu hvězdy. Zatímco na pólech teplota přesahuje přes 15 000 °C, v oblasti rovníku, tedy v místech, kde je úhlová rychlost rotace nejvyšší, se teplota pohybuje pouze kolem 10 000 °C.

Podle současných astrofyzikálních modelů stavby hvězd se astronomové domnívají, že rychlost rotace Regula je takříkajíc hraniční. Pokud by se totiž takto velká hvězda točila ještě jen o pouhých 16 % rychleji, s největší pravděpodobností by se roztrhla.

Článek byl napsán pro Jihlavské listy. Text na webu jiast.cz vychází s laskavým souhlasem redakce.


Webové stránky vytvořil DUOWEB.cz