Loučení s Velkou mlhovinou v Orionu

9.6.2017 | Tomáš Kosek

Jarní oblohu už střídá ta letní a tím se s námi definitivně rozloučilo i souhvězdí Orionu se svou velkolepou porodnicí hvězd – Velkou mlhovinou v Orionu.

Orion

Orion byl bájný lovec, který byl zabit poté, co urazil bohyni Héru. Aby ale neupadl v zapomnění, bohyně Artemis ho vyzdvihla na oblohu v podobě souhvězdí. Orion se na zimní a jarní obloze a má podobu přesýpacích hodin, které jsou tvořeny nejjasnějšími hvězdami a představují tělo lovce. Méně jasné hvězdy poté tvoří kyj nad hlavou a ulovenou kořist před sebou.

Mezi nejjasnější hvězdy patří Rigel, Betelgeuse, Saiph a Bellatrix které tvoří okraj těla. Za podrobnější zmínku stojí hvězda Betelgeuze, která patří mezi červené veleobry a nachází se v konečné fázi své existence. Až vyčerpá všechno své palivo v jádře, stane se z ní supernova a kvůli své vysoké hmotnosti se přemění na černou díru. Tato hvězda je dokonce tak velká, že astronomové byli schopni u ní změřit úhlovou velikost a tím pádem spočítat i průměr jejího disku, což se nikdy předtím u jiné hvězdy nepodařilo (průměr je asi 1 000krát větší než je průměr Slunce).

Středový pás Orionu je tvořen třemi hvězdami, jejichž jména rychle odříkaná po sobě jsou téměř jazykolamem: Alnitak, Alnilam, Mintaka. První dvě hvězdy jsou modří nadobři s povrchovou teplotou kolem 30 000 K. Zajímavé jsou také jejich vzdálenosti od nás: 800 světelných let, 1 900 světelných let a 900 světelných let.

Pod tímto pásem hvězd se nachází Velká mlhovina v Orionu, která je tvořena emisní mlhovinou M42, M43 a reflexní mlhovinou NGC 1977. Součástí tohoto seskupení je i mladá otevřená hvězdokupa Trapéz. Největší část tohoto seskupení tvoří již zmiňovaná M42, nejbližší emisní mlhovina od Země, vzdálená „pouhých“ 1 600 světelných let. Mlhovina je tvořena plyny a prachem ze kterých se utvářejí nové hvězdy. Vedle ní se nachází menší M43 a od sebe je odděluje temná mlhovina Rybí tlama.

Temné mlhoviny patří stejně jako ty reflexní a emisní do kategorie mlhovin difuzních. Jsou také složeny z plynů a prachu, ale na rozdíl od ostatních neemitují ani neodrážejí světlo, protože v jejich blízkosti není žádná hvězda. Vidíme je pak jen díky tomu, že zakrývají hvězdné pozadí za sebou.

Na horní části snímku je pak vidět mlhovina NGC 1977, připomínající siluetu rozpaženého muže.

Velká mlhovina v Orionu
Velká mlhovina v Orionu

Technický postup vzniku fotografie

Snímek byl pořízen 2. prosince 2016 a je sestaven ze dvou samostatných částí focených pomocí zrcadlového dalekohledu o průměru 150 mm s ohniskovou vzdáleností 750 mm. Pointace na objekt byla provedena hledáčkem s kamerou QHY5-M-II. Oba snímky jsou složeny z 24 fotografií s expozicí o délce 300 s.

Výhodou fotografování v zimě je čistší obloha a klidný vzduch v atmosféře, naopak je nutno bojovat se zimou a nejen tou pocitovou, ale také je třeba chránit vybavení před námrazou, zvláště pak na optice vybavení.

Zamrzlý hledáček dalekohledu
Zamrzlý dalekohled

Získané fotografie byly následně složeny v programu v Deep Sky Stacker a výsledné dva snímky byly spojeny v mozaiku v programu Microsoft ICE. Nakonec proběhla úprava barevných křivek v programu Adobe Photoshop CC.

Foto: Tomáš Kosek
Text: Petr Janovský


Webové stránky vytvořil DUOWEB.cz