Japonsko - Československá kometa na nebi

11.2.2017 | Miloš Podařil

Co mají společného Japonec Minoru Honda (1913 – 1990), Čech Antonín Mrkos (1918 – 1966) a Slovenka Ľudmila Pajdušáková (1916 – 1979)? Odpověď je jednoduchá: kometu, která je shodou okolností právě nyní pozorovatelná pomocí malých dalekohledů.

45P/Honda-Mrkos-Pajdušáková

Japonský astronom Minoru Honda dosud neznámou kometu objevil v noci 3. prosince 1948 při rutinním hledání komet za použití čočkového dalekohledu o průměru 15cm. Vzhledem k na dnešní dobu nepředstavitelně pomalému sdílení informací v poválečném období byla tatáž kometa zcela nezávisle na japonském objevu nalezena i o tři dny později na observatoři Skalnaté Pleso ve Vysokých Tatrách dvojicí Československých astronomů Ľudmilou Pajdušákovou a Andonínem Mrkosem. Stalo se tak v noci z 6. na 7. prosince 1948. Je přitom zajímavé, že k Československému objevu byl použit pouze binar (tedy dvojitý čočkový dalekohled) s průměrem obou objektivů 10cm.

Kometa nese označení 45P/Honda-Mrkos-Pajdušáková a rozhodně není jen tak obyčejnou kometou, kterých lze za pomocí větších dalekohledů pozorovat v průběhu roku třeba i desítky. Kometa 45P/Honda-Mrkos-Pajdušáková totiž patří do kategorie tzv. krátkoperiodických komet (tj. komet, které mají prokázanou periodu dráhy do 200 let). Takových komet v naší sluneční soustavě přitom známe pouze 347 (údaj je platný k poslední aktualizaci databáze Minor Planet Center při Mezinárodní astronomické unii, která proběhla 5. ledna 2017). Číslo 45 v názvu komety označuje pořadí jejího zařazení na seznam krátkoperiodických komet. Kometa tedy byla celosvětově objevena jako teprve 45. krátkoperiodická kometa.

Kometa 45P/Honda-Mrkos-Pajdušáková má periodu oběhu přibližně 5,25 let a její dráha podléhá značnému gravitačnímu vlivu obří planety Jupiter. Vzhledem k tomu, že co do fyzických rozměrů se jedná o relativně malé těleso (průměr komety se odhaduje na méně než jeden kilometr), pozorovatelnost komety je i přes relativně krátkou oběžnou dobu poměrně špatná. Aby kometa zjasnila natolik, aby byla viditelná i malými dalekohledy (např. loveckými triedry), musí být její průlet kolem Země z hlediska vzájemné polohy komety a Země nadprůměrně příznivý. Poslední takový „příznivý průlet“ nastal v roce 1983 a příště se tak stane až v roce 2030.

Při současném průletu se kometa nejvíce ke Slunci přiblížila již na Silvestra roku 2016 (největší přiblížení bylo na vzdálenost asi 80 milionů kilometrů – tedy ani zdaleka ne tak blízko, jako okolo Slunce obíhá planeta Merkur). Její blížení se ke Slunci bylo pro pozemské pozorovatele relativně nenápadné, neboť vzájemné postavení Země a komety nebylo příznivé. Nyní, když kometa opět míří zpět do chladných hlubin sluneční soustavy, jakoby na pozdrav na rozloučenou míjí Zemi ve vzdálenosti pouhých 12,4 milionů kilometrů (jakkoliv se tato vzdálenost může zdát velká, v kometární astronomii se stále jedná o vcelku blízký průlet). Nejblíže se kometa Zemi přiblíží v sobotu 11. února 2017.

Nyní (tj. 11. února 2017) se kometa nachází v jižní části souhvězdí Herkula. Na obloze ji tedy můžeme pozorovat ve druhé polovině noci. Vychází nad severovýchodem krátce po půlnoci. V současnosti ovšem pozorování komety ruší Měsíc v blízkosti úplňku.

S přibývajícími dny bude kometa rychle stoupat směrem do souhvězdí Pastýře, díky čemuž budou její východy nad obzor stále časnější. Kolem 14. února bude vycházet již okolo 21. hodiny. S přibývajícími dny však také bude klest její jasnost. Okolo 20. února již bude nezbytné pro pozorování použít větší astronomický dalekohled.

V malých dalekohledech kometa za optimálních podmínek vypadá jako malá mlhavá šmouha. V místech zasažených silným světelným znečištěním její slabá záře bohužel zaniká. Přesné vyhledávací mapky jsou k volně dostupné např. na internetu.

Společně s největším přiblížení komety 45P/Honda-Mrkos-Pajdušáková nastane v časných ranních hodinách 11. února 2017 i polostínové zatmění Měsíce. Při polostínovém zatmění (nikoliv částečném) na měsíční disk dopadá jen tzv. polostín – z povrchu Měsíce bychom mohli pozorovat pouze částečné zatmění Slunce. Celkové potemnění měsíčního disku tedy bude jen velice nevýrazné.

Polostínové zatmění začíná 10. února ve 23:34, jeho maximum připadá na 11. února na 1:44 a konec polostínového zatmění nastane 11. února v 3:53. Nutno dodat, že počáteční ani konečné fáze polostínového zatmění nejsou okem pozorovatelné. Mírné potemnění je možné pozorovat pouze kolem maxima polostínového zatmění.

Jihlavská astronomická společnost u příležitosti polostínového zatmění připravuje mimořádné pozorování pro veřejnost, které proběhne 11. února na vyhlídkové trase jihlavské brány Matky Boží od 1:10 do 2:10. Vstup na pozorovatelnu bude otevřený pouze do 1:20 hod. Při nepřízni počasí bude pozorování zrušeno.

Článek byl napsán pro Jihlavské listy. Text na webu jiast.cz vychází s laskavým souhlasem redakce.

Odkazy

NASA: Comet’s Trip Past Earth Offers First in a Trio of Opportunities
JPL Small-Body Database NASA: 45P/Honda-Mrkos-Pajdusakova




Webové stránky vytvořil DUOWEB.cz