Čtyři světy Jupiteru

29.5.2017 | Miloš Podařil

Na začátku minulého měsíce prošla planeta Jupiter opozicí se Sluncem, takže již nyní ji můžeme vídat ihned po setmění nad jižním obzorem. Jupiteru jsme se v našem seriálu věnovali již několikrát, tentokráte se proto zaměřme na jeho čtyři největší měsíce.

Byl začátek ledna roku 1610, když věhlasný astronom Galileo Galilei krom jiného objevil i čtyři „hvězdy“, které se zvláštním způsobem pohybovaly v těsném okolí planety Jupiter. Později se ukázalo, že jde o čtyři největší Jupiterovy měsíce. Galileo Galilei později ve svém Hvězdném poslu (zprávě o několika objevech učiněných pomocí dalekohledu) navrhnul pojmenovat tyto měsíce na počest florentského vévody a svého ochránce Cosima II. Medicejského jako „Medicejské hvězdy“.

Obecně známé prvenství objevu Jupiterových měsíců je však Galileovi připisováno tak trochu neprávem. Existují totiž záznamy, podle kterých Jupiterovy měsíce pozoroval už v listopadu roku 1609, tedy dva měsíce před Galileem, méně známý německý astronom Simon Marius. Marius však na rozdíl od Galilea ke svému neprospěchu svá pozorování nezveřejnil. Alespoň drobnou satisfakcí pro Mariuse může být skutečnost, že čtyři největší Jupiterovy měsíce dnes nenesou pojmenování navržené Galileem, ale jmenují se podle návrhu právě Simona Mariuse.

Uveďme alespoň stručnou citaci Simona Mariuse z roku 1614, ve které jména měsíců vysvětluje: „Básníci vyčítají Jupiterovi, že byl nestálý v lásce. Zejména připomínají tři krasavice, kterým se v převlečení úspěšně dvořil. Io (dceři Inacha, boha řek), Callisto (dceři Lycaona) a Evropě, dceři Agenora. Pak byl ještě Ganymed (hezký syn krále Trosa), kterého Jupiter jako orel odnesl na svých zádech... Proto se domnívám, že nechybím, když prvý měsíc nazvu Io, druhý Evropa, třetí pro jeho nápadné světlo Ganymed a čtvrtý Callisto...

Měsíc Io

Prvním z Jupiterových měsíců je Io. Zřejmě se jedná o jeden z vůbec nejzajímavějších objektů v celé sluneční soustavě. Poloměr tělesa je 1 821 km, což znamená, že je jen nepatrně větší, než náš Měsíc. Pravděpodobně nejcharakterističtější vlastností měsíce Io je jeho přetrvávající sopečná činnost. Na snímcích tohoto měsíce pořízených z kosmických sond lze pozorovat obrovské a prudké sopečné výtrysky. Jakási oblaka vznikající jako následek sopečných výbuchů se pohybují ve výšce až 300 km nad povrchem (viz přiložený snímek, který pořídila kosmická sonda Vyoager 1, credit NASA/JPL/USGS). Vzhledem k tomu, že měsíc Io je vystaven značnému gravitačnímu působení Jupiteru i ostatních velkých měsíců, dochází u něj k častým deformacím povrchu. Podle dosavadních měření zde dochází ze vzdouvání povrchu až do výšky kolem 100m. Zajímavostí je i to, že tento měsíc se nachází uvnitř magnetického pole Jupiteru, takže funguje i jako obrovský elektrický generátor (vytváří napětí téměř půl milionu voltů a proud v řádu milionů ampér).

Druhý Jupiterův měsíc Europa je co do fyzických rozměrů podobný našemu Měsíci (průměr Europy je stejný jako přibližně 90 % pozemského Měsíce). Tím však veškerá podobnost končí. Už na první pohled je jasné, že Europa svým vzezřením nápadně připomíná například Antarktidu. Měsíc je totiž zcela pokrytý rozpraskaným ledem. Astronomové předpokládají, že vrstva povrchového ledu je silná v řádu jednotek kilometrů. Pod touto vrstvou by se však podle některých modelů mohl s největší pravděpodobností rozprostírat rozsáhlý oceán, který může být ohříván silným slapovým působením Jupiteru a okolních velkých měsíců.

Vůbec největším Jupiterovým měsícem a zároveň i vůbec největším měsícem v celé sluneční soustavě je Ganymedes. Poloměr tohoto měsíce je neuvěřitelných 5 262 km. Pokud by se tento měsíc ve sluneční soustavě nacházel jinde než na Jupiterově oběžné dráze, mohl by být samostatnou planetou. Například oproti Merkuru je dvakrát větší. Povrch tohoto obřího měsíce je pokrytý nejrůznějšími krátery, nalezli bychom zde ovšem i vysoké hory nebo hluboká údolí.

Poslední ze čtveřice velkých Jupiterových měsíců Callisto je v porovnání s ostatními měsíci na první pohled tak trochu nudný. Jeho průměr je 2410 km, což z něj činí druhý největší jupiterův měsíc a zároveň třetí největší měsíc ve sluneční soustavě. Jeho průměr je srovnatelný s planetou Merkur. Povrch měsíce je vcelku rovnoměrný a je pokrytý mnoha krátery. Při počítání množství kráterů se však ukáže, že právě Callisto je jimi ze všech těles ve sluneční soustavě pokryt vůbec nejhustěji. Pozornost si zaslouží například také geologicky nesmírně zajímavá dvojice obrovských impaktních pánví.

Všechny čtyři výše jmenované měsíce jsou vcelku snadno pozorovatelné i velice malými dalekohledy, např. triedry. Ve skutečnosti by měsíce byly viditelné i pouhým okem, nicméně musely by se více vzdálit od velice jasného Jupiteru. V dalekohledu měsíce vypadají jako běžné hvězdy, které jsou seřazeny do jedné přímky přibližné v rovině rovníku Jupiteru. Při delším pozorování si však lze poměrně snadno všimnout, že se pozice měsíců nápadně mění. Občas se stává, že některý z měsíců zcela zmizí, to v případě, kdy se měsíc promítá před nebo za disk planety.

Na závěr je třeba ještě dodat, že ve skutečnosti astronomové krom čtyři výše uvedených měsíců dnes znají 63 další měsíců, které Jupiter obíhají. Poslední čtyři z nich přitom byly objeveny teprve v roce 2013.

Článek byl napsán pro Jihlavské listy. Text na webu jiast.cz vychází s laskavým souhlasem redakce.

Další informace

HAVLÍČEK, Ivan, 2014. Jupiter. 1. vydání. V Praze: AGA. 193 s. ISBN 978-80-904582-7-7.

Jupiter’s Moons (Sky nad Telescope): http://www.skyandtelescope.com/wp-content/observing-tools/jupiter_moons/jupiter.html

Jupiter: http://planety.astro.cz/jupiter/880-jupiter

Jupiter: https://www.nasa.gov/jupiter



Webové stránky vytvořil DUOWEB.cz