Na první pohled člověk může tuto fotku okamžitě zavrhnout jako nepodařenou, ale pokud se na ni pozorně zadívá a uvědomí si, co je na ní vidět, musí před fotografem smeknout. Na obrázku je totiž Uran a dva jeho nejjasnější měsíce.
Uran je předposlední planetou Sluneční soustavy a aktuálně (v době pořízení snímku) se nachází ve vzdálenosti asi 20 AU (více než 3 miliardy kilometrů) od Země. Pro jeho pozorování je potřeba temná, ničím nerušená noc a to, co můžeme spatřit, je jasně modře zbarvený objekt podobný hvězdě, který na rozdíl od hvězd nebliká.
Uran patří mezi plynné obry, jehož atmosféra je složena převážně z vodíku a helia. Zejména ve vyšších vrstvách je přítomen i metan, který pohlcuje červené světlo. Tím je způsobeno, že Uran vidíme jako modrý.
Mezi čtveřici největších měsíců Uranu patří měsíce Titania a Oberon, ostatní dva, které na fotce nejsou (vyly přezářeny Uranem) jsou Ariel a Umbriel. Tyto měsíce jsou složeny převážně z vodního ledu a křemičitanů. Titanii a Oberon poprvé (v roce 1787) sledoval William Hershchel, objevitel samotného Uranu. Podrobnějších fotek a informací jsme se dočkali hlavně při průletu Voyagru 2, který byl zatím jedinou sondou, která planetu Uran navštívila (v roce 1986).
Měsíce Uranu malým dalekohledem
Snímek byl pořízen 2. února 2018 v Hodicích na Vysočině. Na snímku můžeme vidět Uran a jeho dva nejjasnější měsíce, Oberon a Titanii, které od sebe byly v době snímání vzdálené asi 11 úhlových vteřin.
Snímání Uranu je velmi obtížné především kvůli jeho vzdálenosti od Země. K tomu, aby se dal Uran zachytit i s jeho měsíci, je potřeba velké zvětšení, kterého se dá docílit několika způsoby. V tomto případě je použita pozitivní projekce, kdy byl na dalekohledu nasazen klasický okulár s malou ohniskovou vzdáleností a za něj byl umístěn senzor fotoaparátu, webkamery nebo jiné specializované kamery. Čím dál senzor v tomto případě umístíme, tím větší zvětšení získáme.
Pro focení byl využit dalekohled typ Newton o průměru 0,2m s ohniskovou vzdáleností 0,8m, na který byl přidán okulár s ohniskovou vzdáleností 5mm s planetární černobílou kamerku QHY5 II. Zvolená sestava bohužel není příliš vhodná na planetární fotografii, protože dalekohled je relativně malý a okulár patří kvalita okuláru je horší. Přesto lze i za takovýchto podmínek dosáhnou použitelného zvětšení k zachycení měsíců Uranu.
Dalším problémem krom vzdálenosti Uranu jsou jeho velmi slabé měsíce. Jejich zdánlivá jasnost je 14,5 magnitudy (lidské oko je schopno vidět objekty o jasnosti maximálně 6 magnitud). K tomu, aby bylo možné měsíce se zvolenou sestavou zachytit, bylo nutné zvýšit citlivost kamerky na maximum. Díky této skutečnosti se na snímek krom obrazu Uranu a jeho měsíců dostalo také velké množství šumu, což bylo ve výsledku podpořeno prodloužením expozičního času až na 50 s. Při takovém zvětšení je pro amatérskou montáž velký probléme Uran přesně sledovat po dobu 50 s. Toto je důvod, proč byla většina získaných snímků mírně rozmazaná. Série snímků naštěstí obsahovala 4 záznamy, na kterých byly měsíce vidět. Tyto snímky byly použity ke zprůměrování, aby byl částečně zredukován šum. Na závěr je snímek jemně zesvětlen v programu Adobe Photoshop. Uran je předposlední planetou Sluneční soustavy a aktuálně (v době pořízení snímku) se nachází ve vzdálenosti asi 20 AU (více než 3 miliardy kilometrů) od Země. Pro jeho pozorování je potřeba temná, ničím nerušená noc a to, co můžeme spatřit, je jasně modře zbarvený objekt podobný hvězdě, který na rozdíl od hvězd nebliká.
Uran patří mezi plynné obry, jehož atmosféra je složena převážně z vodíku a helia. Zejména ve vyšších vrstvách je přítomen i metan, který pohlcuje červené světlo. Tím je způsobeno, že Uran vidíme jako modrý.
Mezi čtveřici největších měsíců Uranu patří měsíce Titania a Oberon, ostatní dva, které na fotce nejsou (vyly přezářeny Uranem) jsou Ariel a Umbriel. Tyto měsíce jsou složeny převážně z vodního ledu a křemičitanů. Titanii a Oberon poprvé (v roce 1787) sledoval William Hershchel, objevitel samotného Uranu. Podrobnějších fotek a informací jsme se dočkali hlavně při průletu Voyagru 2, který byl zatím jedinou sondou, která planetu Uran navštívila.
Snímek byl pořízen 2. února 2018 v Hodicích na Vysočině. Na snímku můžeme vidět Uran a jeho dva nejjasnější měsíce, Oberon a Titanii, které od sebe byly v době snímání vzdálené asi 11 úhlových vteřin.
Snímání Uranu je velmi obtížné především kvůli jeho vzdálenosti od Země. K tomu, aby se dal Uran zachytit i s jeho měsíci, je potřeba velké zvětšení, kterého se dá docílit několika způsoby. V tomto případě je použita pozitivní projekce, kdy byl na dalekohledu nasazen klasický okulár s malou ohniskovou vzdáleností a za něj byl umístěn senzor fotoaparátu, webkamery nebo jiné specializované kamery. Čím dál senzor v tomto případě umístíme, tím větší zvětšení získáme.
Pro focení byl využit dalekohled typ Newton o průměru 0,2m s ohniskovou vzdáleností 0,8m, na který byl přidán okulár s ohniskovou vzdáleností 5mm s planetární černobílou kamerku QHY5 II. Zvolená sestava bohužel není příliš vhodná na planetární fotografii, protože dalekohled je relativně malý a okulár patří kvalita okuláru je horší. Přesto lze i za takovýchto podmínek dosáhnou použitelného zvětšení k zachycení měsíců Uranu.
Krom velké vzdálenosti Uranu je jistým problémem i velice nízká jasnost jeho měsíců. Jejich zdánlivá jasnost je 14,5 magnitudy (lidské oko je schopno vidět objekty o jasnosti maximálně 6 magnitud). K tomu, aby bylo možné měsíce se zvolenou sestavou zachytit, bylo nutné zvýšit citlivost kamerky na maximum. Díky této skutečnosti se na snímek krom obrazu Uranu a jeho měsíců dostalo také velké množství šumu, což bylo ve výsledku podpořeno prodloužením expozičního času až na 50 s. Při takovém zvětšení je pro amatérskou montáž velký probléme Uran přesně sledovat po dobu 50 s. Toto je důvod, proč byla většina získaných snímků mírně rozmazaná. Série snímků naštěstí obsahovala 4 záznamy, na kterých byly měsíce vidět. Tyto snímky byly použity ke zprůměrování, aby byl částečně zredukován šum. Na závěr je snímek jemně zesvětlen v programu Adobe Photoshop.
Image credit: Jan Schilhab
