„Kde vlastně vědci berou tu drzost si myslet, že všemu rozumějí nejlépe? Jak si mohu být jisti, že se 21. prosince 2012 vůbec nic nestane?“ *) Přiznávám, že takovýchto a jim podobných otázek v poslední době z nějakého důvodu dostávám poměrně hodně. Pochopitelně by nyní bylo možné rozvinout rozsáhlou stať o tom, že vědci vlastně žádnou formu patentu na vševědění nemají, že ani oni samotní nic takového neříkají, že ve výsledku vlastně nedělají nic jiného, než jen vysvětlují poznatky své celoživotní práce, čímž uvádějí na pravou míru mnohdy zcela absurdní nesmysly, které se o jimi zkoumané oblasti šíří napříč společností atd.
Důležitější, než ospravedlňování či zavrhování toho či onoho výroku, se však zdá být soubor otázek mířících ke kořenům (to pochopitelně se značnou dávkou nadsázky): Proč se vlastně bojíme magického seřazení planet, které prokazatelně nebude? Proč se bojíme průchodu Země přes jakési nulové galaktické pásmo, které neexistuje? Proč se bojíme příletu smrtonosné planety, která nikdy nebyla pozorována a která podle fyzikálních zákonů snad ani existovat nemůže? Proč se bojíme nenadále vysoké sluneční aktivity, když je Slunce v poslední době de facto velmi klidné a nic nenasvědčuje tomu, že by se jeho aktivita měla zvýšit? Proč se bojíme jakéhosi konce mayského kalendáře, který vlastně nikdo na světě se stoprocentní jistotou nedokáže se současně užívaným kalendářem synchronizovat? Proč … atd.?
Je chyba v šarlatánech, kteří zvěsti o koncích světa a různých formách apokalypsy (ať již z jakéhokoliv podnětu) vypouštějí do světa? Zřejmě částečně ano. Je chyba v médiích (zejména těch bulvárních), jež hrůzostrašné zvěsti šarlatánů zprostředkovávají? Zřejmě částečně ano. Je chyba ve vědcích, kteří nedokážou být natolik přesvědčiví a hlasití, aby šarlatánské zvěsti obstojně vyvraceli? Zřejmě částečně ano. Psychologové a dost možná i sociologové by zřejmě dokázali nalézt mnoho dalších faktorů, které by se na současném stavu věci mohly podílet. Otázkou je, jak moc významné všechny tyto faktory ve skutečnosti jsou. Existuje však nějaký faktor, který by byl zcela dominantní? Možná ano. Možná přitom neleží nikde vně, ale je skryt přímo v každém z nás.
Proč bulvární media tisknou zoufalé výkřiky o koncích světa? Možná jen proto, že je po nich společenská poptávka. Proč jsou protiargumenty vědců slyšet jen okrajově? Možná jen proto, že společenská poptávka po nich je jen okrajová. Již při hrubé analýze může pomoci soubor víceméně ekonomických nástrojů. Zjednodušeně řečeno, v souvislosti tématu lidé na své otázky dostávají právě takovou povahu odpovědí, jakou v kontextu otázek poptávají.
Poslední otázka této úvahy nemůže mířit jinam, než k podstatě věci: Proč se raději zajímáme o zcela nesmyslné konstrukce namísto toho, abychom se zajímali o skutečnou povahu světa, ve kterém žijeme? Možná (ale opravdu jen možná) to může být tím, že je to jednoduše pohodlnější. Je totiž vždy snadnější hledat chyby kolem sebe než v sobě. Dost možná je i vcelku banální téma konce světa odrazem nálady ve společnosti.
Drtivá většina z nás má potřebu stěžovat si na nespravedlnosti, které se na náš úkor dějí, avšak již jen málokdo je schopen větší sebereflexe. Abychom se příliš nevzdálili od tématu (byť by se taková odbočka třeba do světa současné politiky sama nabízela), vzpomeňme si například na velké zatmění Slunce, které se odehrálo v roce 1999. Toto zatmění nás všechny mělo podle několika předpovědí také zahubit. Poté, co se tak nestalo, v různých sdělovacích prostředcích vycházely posměšné kritiky na šarlatány, kteří konec světa neúspěšně předpověděli, na média za to, že strašila veřejnost, nakonec i na vědce, kteří nebyli dostatečnou protiváhou. Jen málokdo se však zamyslel sám nad sebou samým. Jen málokdo si řekl: „… to jsem ale (doplňte libovolný vulgarismus), že si tenhle nejmenovaný bulvární plátek kupuji a věřím mu.“ To ne. Raději si zanadáváme na všechny ostatní a onen nejmenovaný bulvární plátek si běžíme koupit znovu, protože …
… já vlastně nevím proč.
Pokud se my tzv. obyčejní lidé jednoduše smiřujeme s tím, že veřejný prostor, jeho diskuse a jeho příspěvky vytvářejí jen jacísi mocní hybatelé, vzdáváme se toho nejcennějšího co máme, totiž své vlastní identity. Veřejný prostor je ve skutečnosti přesně takový, jaký jej každý jeden z nás dělá.
—
*) Na 21. prosince 2012 byl předpovězen konec světa podle nesčetného množství scénářů.
Psáno pro blog Jihlavských listů.
