9. 3. 2010: Sdružení SISYFOS včera na púdě Matematicko-fyzikální fakulty Univerzity Karlovy rozdalo Bludné balvany (zkratkou Bl. b.), tedy anticeny za rozvoj iracionality, matení veřejnosti a "blátivé myšlení", za rok 2009. Jeden z balvanů obdržel i bývalý prezidentský mluvčí Petr Hájek.
8. 3. 2010: Rukopis originálu Obecné teorie relativity od Alberta Einsteina je vystavován v Jeruzalémě. Dokument čítá 46 stran ručně psaných textů.
7. 2. 2010: Inženýři z MIT vyvíjejí novou a velmi efektní metodu reklamy. Velké množství malých létajících a především světélkujících vrtulníčků na noční obloze utvářejí trojrozměrné obrazce. Až tedy nad svým městem uvidíte třeba obrovskou Monu Lisu, nemusí se nutně jednat o poťouchlé návštěvníky z jiných planet. Možná si jen některá z firem v okolí zkouší svou novou reklamu.
5. 3. 2010: Nebývale podrobná spektra, která pořídil Herschel, infračervený kosmický dalekohled evropské agentury ESA, odhalila ve známe Velké mlhovině v Orionu přítomnost řady molekul, které jsou na Zemi často spojeny s živými organismy. Namátkou jde o vodu, oxid uhelnatý, formaldehyd, metanol, kyanovodík a mnoho dalších.
4. 3. 2010: Raketoplán Discovery byl převezen na startovací rampu 39A v Kennedyho vesmírném středisku na Floridě. Discovery by se měl na svou předposlední cestu do vesmíru (STS 131) vydat 5. dubna 2010 ve 12:21 SELČ.
Světlo VII: Difrakce světla na “druhý pohled”
V minulém díle seriálu o světlu jsme si stručně popsali základní principy difrakce světla. Tomto sedmém díle si ukážeme aplikace a odvětví, které tuto vlastnost světla používají. Samotný fyzikální popis difrakce je založen na principu šíření světla prostorem, tedy tzv. Huygensův-Frenelův principu. Tento popis by nám měl být schopen vysvětlit a předpovědět obraz, za libovolnou překážkou. Matematicky využívá toho, že sčítá všechny příspěvky světla přes celou plochu překážky (plošný integrál).
Světlo VI: Difrakce světla
V tomto díle seriálu o světle (již 6.) se budeme zabývat novou vlastností světla, a to tzv. difrakcí světla. Za český terminologický ekvivalent difrakce lze považovat ohyb světla. Toto označení však není tak příhodné, ovšem z historických důvodů se stále používá. Difrakci (ohyb) vlnění lze jednoduše vysvětlit pomoci Huygensova principu.
Světlo V: Interference světla a jeho aplikace
V tomto dílu seriálu přímo navážeme na minulý díl vysvětlující pojem interference vlnění. Nejčastěji se s tímto jevem setkáváme u elektromagnetického vlnění (tj. světla). Ovšem zde hraje důležitou roli, o jaké světlo jde. My se budeme nejvíce zajímat o viditelné světlo (400nm až 800nm), na které je naše oko citlivé. Právě takto malá vlnová délka světla má za následky velmi specifické vlastnosti interference.
[více...]
Světlo IV: Interference vlnění
Po delší pauze se opět vrací seriál o světle a jeho fyzikální povaze. V tomto čtvrtém díle seriálu se budeme věnovat pro praxi velmi důležitému jevu, který má poměrně jednoduché vysvětlení, a to interferenci vlnění.
[více...]
Světlo III: Polarizace světa
V předchozích dílech seriálu jsme se dozvěděli, co je světlo. V tomto díle si proto vystačíme pouze s vlnovou povahou světla.
Pokud se mám šíří světlo, víme, že o jeho směru rozhoduje vektor elektrické intenzity 
a vektor magnetické indukce 
. Tyto vektory jsou na sebe vždy kolmé a směr šíření světla je na oba tyto vektory také kolmý. Vlastnost, která popisuje právě velikost a směr kmitání těchto vektorů, říkáme polarizace světla. V běžném světle směřují vektory a do všech směru s různou velikostí (tzv. nepolarizované světlo). Nejobecnější polarizaci říkáme eliptická polarizace, kde vektory opisují tvar elipsy. Již méně obecná polarizace je kruhová (viz. obrázek 1), kde vektory a opisují kružnici. Pro aplikace nejdůležitější polarizací je polarizace lineární, (pro přehlednost vykreslujeme pouze vektor ), kde vektor kmitá pouze v jednom směru.
Světlo II: Světlo jako částice
V prvním dílu seriálu o světle jsme se pokusili popsat vlastnosti světla pomocí elektromagnetického vlnění. Jak se časem ukáže, tento popis bude jistojistě ten správný, ale dnes si ukážeme jevy, které objevila moderní fyzika, jevy, které povedou na ještě jednu možnost popisu světla.
Světlo I: Co je světlo?
Do poloviny 19. století tato otázka trápila nejednoho badatele a filozofa. Co však bylo i pro moderní fyziky té doby překvapením, vysvětlení nepřinesli optici, kteří se do té doby zabývali pouze geometrickou optikou ( Gauss, Newton, Frenell a další), ale teoretický fyzik dr. James Clerk Maxwell. Ten matematicky dokázal, že světelný paprsek je postupná vlna tvořená elektrickým a magnetickým polem, tzv. elektromagnetická vlna. Tím dokázal spojit elektřinu, magnetismus a optiku. Ke konci 19.st. bylo známé pouze viditelné, infračervené (tepelné) a ultrafialové elektromagnetické záření. Heinrich Hertz pak přispěl objevením radiových vln a navíc zjistil, že se pohybují stejně rychle jako viditelné světlo. Postupem času lidé objevovali další a další druhy záření (viz. obr. 2), které se lišily pouze frekvencí vlnění.
