7. 3. 2012: Letos se uvonila již druhá velká sluneční erupce, která dle modelů NASA zasáhne Zemi zítra (tj. 8. března) v ranních hodinách. V nižších zeměpisných šířkách by měla být pozorovatelná polární záře. Dále bychom chtěli upozornit na sluneční skvrny pozorovatelné pouhým okem. Jen opatrně při vybírání pomůcek k pozorvání, nejbezpečnějšími jsou speciální brýle na pozorvání Slunce nebo svářečská skla.
Einstein a Eddington
Historie fyziky byla plná méně slavných dvojic vědců, což díky spojení teoretika a experimentátora nad společným tématem, vyústilo v nádhernou a ucelenou teorii, která změnila pohlížení lidí na svět kolem nich. Zkuste se vžít do této role i vy!
Astrofyzika V: OTR teorie gravitace
Tento díl seriálu o astrofyzice plynule navazuje na předchozí díl věnovaný Obecné Teorii Relativity (OTR). Vysvětlili jsme si její základní principy a nastínili jsme, jak se OTR popisuje pomocí zakřiveného časoprostoru daného obecně Riemannovskou geometrií gravitační interakci. Dnes nalezneme slavné Einsteinovy rovnice, které ukazují, jak se tento prostor zakřivuje a dále si ukážeme nejzávažnější důsledky OTR.
Světlo XII: Optické vlákno
Podobně jako v posledních dvou dílech o laserech si i dnes budeme vysvětlovat funkci důležitých optických prvků, které se stále zdokonalují spolu s koherentními zdroji záření. Těmito prvky jsou optická vlákna a kabely. Optická vlákna jsou široce využívané v komunikační technologii a dovolují přenos dat na delší vzdálenosti a při vyšších přenosových rychlostech. Dále se mohou využívat pro přenos obrazu, nebo jen jako osvětlení. Uplatnění nalezly i ve vědeckých aplikacích pro přenos laserového světla nebo jako snímače.
Astrofyzika IV: Obecná Teorie Relativity
Základním nedostatkem Speciální Teorie Relativity (STR) je její popis pouze pro inerciální systémy. V reálném prostoru se však běžně setkáváme se systémy neinerciálními. Tímto prostorem je hlavně gravitační pole a její interakce s hmotnými objety. Ty se obecně pohybují po zrychlených drahách. Proto Albert Einstein v roce 1915 dokončil práci, kterou dnes nazýváme Obecné Teorie Relativity (OTR).
Světlo XI: Laser
V minulém díle seriálu o světle jsme si vysvětlili základní princip přístrojů pro výrobu koherentního světla tj. laser. I když lasery známe z běžného života, což je dáno jeho nesčetnými aplikacemi, je to velmi technologicky složitý přístroj. Až jeho komerční rozvoj v 80. letech minulého století dovolili snížení jeho ceny pro běžného uživatele. Rozvoj fyzikálního inženýrství na poli optiky, kondenzovaných látkách a nanotechnologii a její sériová výroba umožnila to, že se lasery vyžívají například jako ukazovátka či jako speciální efekty při hudebních vystoupeních.
Astrofyzika III: Teoretická mechanika
V tomto dílu seriálu o astrofyzice se nejprve vrátíme o pár let zpět. Popíšeme si základy nebeské mechaniky a zavedeme si pojmy, které budeme dále využívat pro popis vesmíru. Ukážeme si, jak speciální teorie relativity (STR) změnila představy nahlížení na popis základní interakce mezi vesmírnými objekty. Vzájemné silové působení mezi dvěma hmotnými objekty nazýváme gravitační interakce. I když ji velmi dobře známe z běžného života, její správný fyzikální popis je úkol, který ani dnes není dotažený do konce.
Světlo X: Koherentní zdroje záření
V desátém díle seriálu o světle se budeme věnovat velmi rozsáhlé kapitole o maserech a laserech. Jedná se o přístroje na výrobu velmi koherentního a monochromatického elektromagnetického záření, které za posledních 60let umožnily obrovský technologický pokrok optiky. Nejprve si vysvětleme, proč je důležité vyrábět koherentní zdroje záření, poté vysvětlíme fyzikální princip laseru.
Astrofyzika II: Speciální teorie relativity
Píše se rok 1905 a Albert Einstein vydává revoluční článek s překladem „Teorie invariantů“, dnes více známý jako Speciální Teorie Relativity (STR). Pojďme se podívat, čím je tato teorie tak průlomová i v astrofyzice. Zcela totiž mění Newtonovy názory na prostor a čas se zahrnutím do té doby nejmodernější Maxwellovy teorie o elektromagnetickém záření a nahrazuje Galileiův princip relativity.
Světlo IX: Spektrografie
Spektrografie, neboli věda zkoumající spektra, nám dává velké množství fyzikálních a chemických informací o objektu, ze kterého toho spektrum pochází. Jev, kterým zjistíme chemické složení objektu, jsme popsali v minulem díle seriálu. Tam jsme se dozvěděli, že pokud rozložíme dopající viditelné světlo pomocí skleněného hranolu, nebo častěji pomocí optické mřížky, na elektromagnetické spektrum, budeme v něm pozorovat na určitých vlnových délkách tmavé čáry (na obrázku můžeme vidět polohu čar pro vodík tzv. Balmerova série). Tyto čáry jsou jedinečné pro každý prvek Mendělejevovi tabulky. Například, pozorujeme-li optickým dalekohledem hvězdu vzdálenou několik desítek světelných let a místo oka nebo fotografické desky použijeme spektrograf (přístroj na výrobu spektra), můžeme porovnáním daných výsledků se spektry naměřenými v laboratoři pro námi známé prvky určit chemické složení dané hvězdy.
Astrofyzika I: Počátky astrofyziky
Vesmír. Co je vesmír? Je tu věčně nebo má někde v historii počátek? Je nekonečný nebo konečný? Má hranice nebo je bez hranic? Jestli má hranici, co je za ní? Jestli má počátek a střed, kde leží? Tyto otázky trápí lidstvo od nepaměti a napadají i každého z nás, když se někdy v noci zahledíme k černé a na první pohled takřka prázdné obloze. Jen tu a tam vidíme okem svíticí body, kterým říkáme hvězdy. Ale proč vůbec svítí a kde se tam vzaly? Na tyto ale i jiné otázky se pokusíme nalézt odpovědi.
Loading ...
