7. 3. 2012: Letos se uvonila již druhá velká sluneční erupce, která dle modelů NASA zasáhne Zemi zítra (tj. 8. března) v ranních hodinách. V nižších zeměpisných šířkách by měla být pozorovatelná polární záře. Dále bychom chtěli upozornit na sluneční skvrny pozorovatelné pouhým okem. Jen opatrně při vybírání pomůcek k pozorvání, nejbezpečnějšími jsou speciální brýle na pozorvání Slunce nebo svářečská skla.
Osamělá matka Země
31. 3. 2010: Přítomnost radioaktivního izotopu hliníku v meteoritech ukazuje, že popel masivní hvězdy, která stvořila těžší prvky ve Sluneční soustavě, chladl poměrně rychle. Tato naše mateřská hvězdy již tehdy patrně nebyla spolu s ostatními hvězdami, se kterými vznikla, součástí husté hvězdokupy, ale byla vyhozena ven. Přišel s tím tým Vincenta Tatischeffa z francouzského Orsey.
Více na New Scientist
Hromadným plachtěním proti kosmickému smetí
29. 3. 2010: Pracovníci britského Surrey Space Centre plánují osazovat budoucí družice “brzdící plachtou”, pomocí které budou družice na konci životnosti rychleji navedeny do atmosféry. Má se tak řešit rostoucí nebezpečí, které představují trosky a úlomky umělých satelitů. Těch se za půlstoletí kosmického věku nashromáždilo v okolí naší planety asi 5500 tun.
Více na ScienceDaily
Miloš Podařil ve VV České astronomické společnosti
28. 3. 2010: Miloš Podařil, předseda VV Jihlavské astronomické společnosti, byl na 18. sjezdu České astronomické společnosti v Ondřejově zvolen členem výkonného výboru ČAS. Přejeme mu hodně sil a úspěchů.
Prodloužený temný proud
10. 3. 2010: Záhadný temný proud (’Dark flow’), který objevil Alexandr Kashinski z Goddard Space Flight Center NASA teprve před osmnácti měsíci, sahá dvakrát dále než se dosud myslelo. Temným proudem nazýváme uspořádaný pohyb kup galaxií do směru souhvězdí Kentaura a Hydry.
Nyní ho můžeme sledovat až dvě a půl miliardy světelných let od Země. Proud byl nalezen díky družici WMAP zkoumající mikrovlnné reliktní záření. Kashinského článek shrnující nejnovější poznatky o tomto jevu má vyjít 20. března v The Astrophysical Journal Letters.
Více na stránkách NASA
Messierův katalog: M4 - K srdci škorpiona
10. Březen, 2010 | autor: Mirek Dočekal | bez komentářů
rubrika: Messierův katalog, astronomie, články
rubrika: Messierův katalog, astronomie, články
Dnes se vydáme za další kulovou hvězdokupou. Tato bude ale trochu jiná než ty z předchozích dílů tohoto seriálu. Kulovou hvězdokupu M4 (NGC 6121) najdeme v souhvězdí Štíra. Leží jen asi stupeň západně od nejjasnější hvězdy souhvězdí, červeného veleobra Antares, představujícího štírovo srdce. Za velmi dobrých podmínek může být M4 viditelná dokonce pouhým okem. V našich zeměpisných šířkách však nikdy nevystoupí příliš vysoko nad jižní horizont a při pozorování z jihlavské brány se tak ztrácí na přesvětlené obloze. [více...]
Orionovy organické molekuly
5. 3. 2010: Nebývale podrobná spektra, která pořídil Herschel, infračervený kosmický dalekohled evropské agentury ESA, odhalila ve známe Velké mlhovině v Orionu přítomnost řady molekul, které jsou na Zemi často spojeny s živými organismy. Namátkou jde o vodu, oxid uhelnatý, formaldehyd, metanol, kyanovodík a mnoho dalších.
Více na ScienceDaily
Vody není nikdy dost
2. 3. 2010: Radar indické měsíční sondy Chandrayaan-1 nalezl vodní led na dně více než 40 kráterů v okolí severního pólu Měsíce. Protože v polárních oblastech Měsíce se Slunce pohybuje nanejvýš několik stupňů nad obzorem, na dno těchto kráterů sluneční paprsky nikdy nezasvítí. Podle odhadů se v nich může nacházet více než 600 milionů tun vody.
Více na ScienceDaily
Kosmická nanotechnologie
26. 2. 2010: Laboratorní experimenty, které provedl Joseph Nuth z Goddardova centra kosmických letů (NASA), naznačují, že uhlíkové nanotrubice, dnes velmi populární materiál s řadou unikátních a často stále neprozkoumaných vlastností, mohl vzniknout ve vesmíru přirozeně.
Dnešní postupy výroby vyžadují použití kovového, například platinového, katalyzátoru. Těžké kovy jsou však ve vesmíru nesmírně vzácné. Nuth ale připravil nanotrubice z uhlíkového prachu pomocí oxidu uhelnatého a vodíku, tedy z látek poměrně běžných.
Více na ScienceDaily
Nejvzdálenější černá díra
27. 1. 2010: Dalekohled, přesněji soustava dalekohledů, VLT Evropské jižní observatoře nalezl v galaxii NGC 300 černou díru s hmotností asi 15ti sluncí. Spirální galaxie NGC 300,ležící v jižním souhvězdí Sochaře, je asi šest milionů světelných let od nás. Byla tak objevena zatím nejvzdálenější černá díra hvězdné hmotnosti.
V centrech řady i mnohem vzdálenějších galaxií jsou však známy ohromné černé díry s hmotnostmi mnoha milionů hmotností Slunce.
Více na Universe Today
Sluneční soustava v jednom ohni
19. 01. 2010: Ačkoli je pozemský život založen na uhlíku, naše planeta ho obsahuje jedenáckrát méně než vzdálené komety. Například křemík je zde mnohem běžnější. Skupina jihokorejských astronomů publikovala článek, kde nabízí vysvětlení záhady chybějícího uhlíku. Blízko Slunce stoupla teplota prachu, ze kterého vznikly planety, nad 1500 °C, což dostačuje k vypaření uhlíku. Ve vzdálenosti, kde se nachází Země, ale tak teplo nebylo. Uhlík se zde ale mohl sloučil s kyslíkem za vzniku oxidu uhličitého a dalších plynů, tedy vlastně shořet. Podle výpočtů mohl být veškerý pevný uhlík ve vitřní části Sluneční soustavy zničen během několika let.
Více na NewScientist
Loading ...
