Zářijová přehlídka oblohy - výprava Mléčnou dráhou

V září končí léto a začíná podzim, alespoň pohledem astronomů. Slunce se v tento měsíc totiž při své celoroční pouti opět zdánlivě promítne přesně nad zemský rovník. V takovém případě hovoříme o rovnodennosti. Vzhledem k tomu, že nyní je před námi podzim, nadcházející rovnodennost bude podzimní. Okamžik, kdy bude Slunce stát přesně nad rovníkem letos nastane až 22. září v 17:44 hod. středoevropského letního času. Od této chvíle začne kosmický kalendář ukazovat podzim.

Pokud se za jasné zářijové noci vypravíte mimo světla měst, budete svědky velké hvězdné výměny. Zatímco nad jihozápadním a západním obzorem zvolna mizí známé letní hvězdné obrazce (Pastýř, Herkules, Orel, apod.), nad východem a jihovýchodem už pomyslné žezlo přebírají souhvězdí podzimní (Pegas, Andromeda, Ryby, apod.). Hranici mezi nimi tvoří stříbřitý pás Mléčné dráhy. A právě do ní se při dnešní přehlídce vypravíme.

Původně lidé za střed všeho považovali Zemi. Mikuláš Koperník pak do středu vesmíru postavil Slunce, kolem kterého obíhají planety. Během několika století však již lidem bylo jasné, že organizace veškeré hmoty ve vesmíru je mnohem složitější. Všechny hvězdy, hvězdokupy a mlhoviny jsou seskupeny v obrovských celcích, tzv. galaxií. I naše Slunce s celou sluneční soustavou je součástí jedné takové galaxie. Jmenuje se Galaxie s velkým “G”.

Na počátku 20. století astrofyzik Harlow Shapley vyslovil domněnku, že Slunce je od středu Galaxie vzdáleno přibližně 50 000 světelných let (jeden světelný rok je asi 9,46 milionů kilometrů). Později se ukázalo, že Slunce od středu Galaxie dělí pouze přibližně 30 000 světelných let.

Veškeré hvězdy, které na večerní obloze vidíme pouhým okem patří do naší Galaxie. Ta má průměr asi 100 000 světelných let a obsahuje na 200 miliard hvězd. Naše Galaxie patří mezi tzv. spirálové s příčkou. Z jasného středu, kde se pravděpodobně nachází masivní černá díra, tedy vychází jakási příčka, která se dál od střed začíná ohýbat a přechází v mohutná zatočená ramena. V ramenech se vyskytují především mladé hvězdy, difúzní mlhoviny, otevřené hvězdokupy a obrovská mračna mezihvězdné hmoty.

Jak ale naše Galaxie souvisí s výše zmíněnou Mléčnou dráhou? Mléčná dráha není totiž ničím jiným, než jedním z mohutných ramen Galaxie. Tím, které je Slunci nejbližší. V této rovině (nebo chcete-li pásu na obloze) je obrovská koncentrace hvězd, těch jasných i těch slabších. Při pozorování pouhým okem nám jejich záře splývá a my Mléčnou dráhu vidíme jako světlý mlhavý pás. Již malý dalekohled nebo triedr však Mléčnou dráhu neukáže jako velké množství jednotlivých hvězd a hvězdokup.

Na zářijové obloze však svítí i planety. Ty svým pozorovatelům stále ještě příliš nepřejí. Situace se sice oproti prázdninám již lepší, přesto však Merkur, Mars a Saturn pozorovat nelze, jsou totiž úlově příliš blízko ke Slunci. Planeta Venuše se začne opět po dlouhé době pozvolna během měsíce objevovat nízko nad západním obzorem. Viditelná zde bude během soumraku. Obří planeta Jupiter je i touto dobou velmi výrazná. Jasně bílým světlem září během první poloviny noci nízko nad jihozápadem. Uran a Neptun již pouhým okem neuvidíme. Pomocí malého dalekohledu lze Uran pozorovat prakticky po celou noc v souhvězdí Vodnáře, Neptun pak lze krom rána vyhledat v souhvězdí Kozoroha.

Na samý závěr zářijové přehlídky oblohy ještě netradičně zavzpomínejme na měsíc minulý. To se totiž prostřednictvím internetu, ale i jiných médií, mezi lidi rozšířila téměř neuvěřitelná zpráva. Podle ní se měl Mars k Zemi přiblížit na pouhých 36mil, tedy asi 57km. Podle zprávy jeho velikost na obloze měla být shodná s Měsícem.

Zpráva byla přirozeně nepravdivá. Nicméně, pokud by se Mars opravdu k Zemi přiblížil na 57km, což je fyzicky zcela nemožné (velmi hrubě by tak zasahoval do zemské atmosféry), jeho úhlový průměr by byl přibližně 90°, tedy asi jako 180 průměrů Měsíce seřazených za sebou. Pokud bychom však Mars chtěli na naší obloze vidět srovnatelně velký s Měsícem, musel by se k nám přiblížit na vzdálenost asi 777 000 km. Podle pevných zákonů kosmické mechaniky však může nejmenší možná vzdálenost mezi Marsem a Zemí tvořit asi 55 000 000 km.

Všichni pozorovatelé, kteří se za Marsem pod srpnovou oblou vydali, mohou zcela jistě potvrdit, že se ono velkolepé kosmické divadlo neodehrávalo. Mars tou dobou totiž na obloze vůbec nebyl.

Zpráva o neobvyklém Marsu se s železnou pravidelností objevuje už pátým rokem, vždy v srpnu. Příští rok ji tedy se vší pravděpodobností můžeme čekat znovu. Nutno dodat, že se seriózní astronomickou vědou tato informace nemá nic společného. Stále opakující se šíření zprávy je tedy dílem rozesilatelů internetových spamů a méně zodpovědných novinářů, kteří necítí potřebu své informace ověřovat.

Pro zájemce o astronomická pozorovaní Jihlavská astronomická společnost i v září připravuje pravidelné přehlídky pomocí dalekohledů. Ty probíhají při jasné obloze každé pondělí na vyhlídkové terase brány Matky Boží v Jihlavě (vchod z ulice Věžní č. 1). Během září astronomická pozorování začínají ve 20:30 hod. Podrobnosti na www.jiast.cz.

jméno (povinné)

e-mail (nebude zveřejněn) (povinné)

web