Zářijová přehlídka oblohy - malá letní souhvězdí

V našich pravidelných toulkách po obloze se většinou vydáváme za snadněji pozorovatelnými jevy a nebeskými obrazci. Tentokráte se však zaměříme na souhvězdí, která zcela jistě mezi nejznámější nepatří. Jejich nalezení na obloze je do jisté míry i zkouškou ostrosti zraku a kvality noční tmy.

Při hledání malých letních souhvězdí nám může velmi pomoci ústřední orientační útvar letní oblohy, totiž tzv. letní trojúhelník. Přestože se léto blíží ke svému konci, letní trojúhelník je vysoko nad jižním obzorem (později nad jihozápadním obzorem) stále velmi nápadný. Velký trojúhelník není samostatným souhvězdím, ale pouze orientační pomůckou, kterou tvoří tři velmi jasné hvězdy ze tří souhvězdí. Nejjasnější hvězdou z letního trojúhelníku je Vega ze souhvězdí Lyry (v trojúhelníku severozápadně, tedy vpravo nahoře), severovýchodní vrchol (vlevo nahoře) představuje hvězda Deneb ze souhvězdí Labutě. Poslední vrchol trojúhelníku znázorňuje hvězda Altair ze souhvězdí Orla, ta je nejblíže k obzoru (dolní hvězda). Aby bylo vše bylo jednodušší, přímo přes trojúhelník prochází i mléčná dráha, která je v tomto období stále dobře zřetelná.

Povede-li se nám velký letní trojúhelník najít, můžeme začít pátrat i po malých a nenápadných letních souhvězdích.

Prvním souhvězdím, které se můžeme pokusit najít je Ještěrka (v lat. originále Lacerta). Toto souhvězdí nalezneme tak, že se od levého vrcholu letního trojúhelníku (hvězdy Deneb) vydáme severovýchodně (doleva nahoru) po mléčné dráze směrem k souhvězdí Kasiopeji (ta připomíná velké „W“). Přesně na půl cesty mezi Denebem a Kasiopejou se nachází souhvězdí Ještěrky. Co do jasnosti hvězd jde o vskutku nenápadné souhvězdí. Jediný zřejmě výstižný popis tvaru souhvězdí je „svislá klikatá čára“.

Ještěrka neobsahuje prakticky žádné významné objekty vhodné pro amatérské dalekohledy. Toto souhvězdí navíc nemá ani žádnou mytologickou minulost, bylo totiž zavedeno až v roce 1960 v hvězdném katalogu Jana Havilia.

Za dalším malým souhvězdím se musíme vydat přímo do  velkého letního trojúhelníku. Přímo v jeho pomyslném těžišti je možné spatřit Lištičku (v lat. originále Vulpecula). Ani toto souhvězdí nemá své kořeny v mytologii, bylo zavedeno až koncem 17. století, stejně jako předešlá Ještěrka. I Lištička na první pohled svým tvarem nic konkrétního nepředstavuje. Taktéž ji lze přirovnat ke klikaté čáře, tentokráte však přibližně horizontální.

Lištička je však mezi amatérskými astronomy velmi populární. Právě sem se promítá velmi zajímavá a i pro malé dalekohledy dostupná planetární mlhovina M27 (viz. titulní obrázek), která si díky svému vzezření vysloužila přiléhavou přezdívku „Činka“ (nebo též „Dumbbell“).

Třetím malým letním souhvězdím je Šíp (v lat. originále Sagita). Toto souhvězdí je v porovnání s předešlými výrazně nápadnější. K vidění je přímo nad spodní hvězdou letního trojúhelníku (Altairem). Název Šíp je v tomto případě velmi trefný. Souhvězdí opravu připomíná šíp letící od jihozápadu k severovýchodu.

Šíp znali mnohé kultury prakticky celého světa. Krom dnešního označení bylo souhvězdí v minulosti též popisováno jako šipka. Podle legend ztvárňuje šíp vystřelený Heráklem. V souhvězdí lze najít snad jen jedinou kulovou hvězdokupu M21, ta je však jen velmi nevýrazná.

Předposledním malým letním souhvězdím je Delfín (v lat. originále Delphinus). Toto maličké souhvězdí je zřejmě ze skupiny malých letních souhvězdí tím nejnápadnějším. Nalezneme jej, když se vydáme od Šípu směrem na východ, přičemž se musíme dostat těsně za pomyslnou spojnici levé horní hvězdy (Deneb) a dolní hvězdy (Altair) letního trojúhelníku.

Tvar Delfína je vcelku nápadný. Jde o malý protáhlá kosodélník s malým ocáskem směřujícím k obzoru. Dle mytologie delfína na oblohu vyzdvihnul Poseidon za to, že mu vyzradil místo úkrytu Amfitrité. V Delfínovi se žádné zajímavé objekty v dosahu amatérských dalekohledů nenacházejí.

Posledním souhvězdím do kterého dnes nakoukneme je Koníček (v lat. originále Equuleus). Na rozdíl od Delfína je Koníček jednoznačně nejhůře identifikovatelným souhvězdím, vždyť je také druhým vůbec nejmenším souhvězdím oblohy. Při pokusu o jeho spatření je dobré začít právě u Delfína, Koníček je jen pár stupňů východně. Svým tvarem připomíná snad jen lichoběžník. Ani zde žádné atraktivní objekty nenalezneme.

Souhvězdí Koníček vzniklo přibližně 200let před našim letopočtem. Zavedl jej Hipparchost a má znázorňovat Celerise, mladšího bratra Pegase.

Nalezení všech výše popsaných souhvězdí vyžaduje velmi dobrý zrak a velmi dobře průzračnou atmosféru. Světelné znečištění větších měst spatření těchto malých obrazců prakticky znemožňuje.

A jaké jsou zářijové planety? Merkur bude možné spatřit jen na konci měsíce. Bude se objevovat nízko nad východem těsně před východem Slunce. Po celý měsíc na obloze můžeme pozorovat i velmi jasnou Venuši. Ta se nyní nachází na ranní obloze v souhvězdí Raka, později Lva. Nad východem vychází přibližně ve 3:30 hod. SELČ a  je tím nejjasnějším objektem ranní oblohy. Mars během léta začíná vycházet stále dříve (již krátce po půlnoci), a tak se z ranní oblohy přesouvá na noční oblohu. Můžeme jej jako mírně nadprůměrně jasnou hvězdu vidět v souhvězdí Blíženců. Jasný Jupiter nyní kraluje na večerní obloze, vychází již před 18. hodinou SELČ. Nachází se v souhvězdí Kozoroha. Saturn je v září nepozorovatelný. Pro spatření Uranu a Neptuna je již nutné použít alespoň malé dalekohledy a vyhledávací mapku. Uran lze sledovat prakticky celou noc. Promítá se do souhvězdí Vodnáře. Neptun se nachází velmi blízko Jupiteru v souhvězdí Kozoroha.

V září nastává i podzimní rovnodennost, kterou startuje astronomický podzim. Slunce se nad rovník promítne 22. září přesně v 23:18 hod. SELČ.

Pro zájemce o astronomická pozorovaní Jihlavská astronomická společnost i v září připravuje pravidelné přehlídky pomocí dalekohledů. Ty probíhají při jasné obloze každé pondělí na vyhlídkové terase brány Matky Boží v Jihlavě (vchod z ulice Věžní č. 1). Během září astronomická pozorování začínají ve 20:30 hod. Podrobnosti na www.jiast.cz.

počet komentářů: 2 »

1. 

   Villy říká:
   22. 9. 2009 v 14:33

   Se zájmem jsem si přečetl sekci Na obloze, jako laik však bych Vás chtěl požádat, zda byste výskyt planet mohli uvádět podobně jako u Merkuru, tedy …nad východním obzorem … U ostatních je totiž uváděno ..v souhvězdí … což pro nás nevědomé je těžké k orientaci. Já např. teď na chalupě okolo půlnoci vidím nějakou planetu nad jižním obzorem resp. dosti vysoko nad ním, avšak protože neznám dobře souhvězdí, nevím, která to je.
   Myslím, že by tyto informace pomohli i jiným.

   Děkuji

   V.N.

2. 

   Miloš Podařil říká:
   23. 9. 2009 v 08:32

   Dobrý den,

   díky za připomínku. Planeta Merkur (a potažmo i Venuše) se může nacházet pouze nízko nad východním a západním obzorem. Poloha ostatních planet se vzhledem k obzorům během noci mění, popis jejich pozice by proto musel být značně obšírnější. Připomínku však bereme v patrnost a zkusíme sekci poopravit.

   Vámi popisované těleso mohl být Jupiter. Před půlnocí se nachází nad jihozápadem.

   s pozdravem

   Miloš Podařil
   http://www.jiast.cz

jméno (povinné)

e-mail (nebude zveřejněn) (povinné)

web