Únorová přehlídka oblohy - Orion

Únorové počasí většinou pro pozorovatele nebeské klenby příliš přívětivé nebývá. Pokud se však v některou noc mračna rozejdou, je pohled na hvězdnou oblohu velmi zajímavý. Již po setmění se nad jihovýchodním obzorem začíná objevovat jedno z nejznámějších, ale i nejzajímavějších souhvězdí vůbec, totiž Orion. A právě do Orionu se s dnešní přehlídkou oblohy vypravíme.

Orion je jedním z notoricky známých souhvězdí. Je totiž velmi snadno identifikovatelný i pro naprostého laika. Navíc se promítá do roviny nebeského rovníku, je tedy viditelný prakticky z celého světa. Jeho základem je trojice relativně jasných hvězdy (hvězdy Bellatrix, Heka a Saiph), které jsou seřazeny do jedné přímky. Pokud je Orion nad jihem, přímka vede šikmo od jihovýchodu k severozápadu. Nad i pod touto hvězdnou trojicí (tzv. Orionův pás) je dvojice dalších hvězd. Celé souhvězdí pak tedy může zdánlivě připomínat velké přesýpací hodiny.

Vůbec nejjasnější hvězdou celého souhvězdí je velký rudý veleobr Betelgeuse, který se nachází v severovýchodní části souhvězdí (vlevo nahoře). I pouhým okem je od ostatních hvězd snadno rozlišitelný. Jeho jasnost je znatelně vyšší, dobrý zrak na první pohled odhalí jeho načervenalou barvu. Pokud bychom postavili vedle sebe hvězdu Betelgeuse a Slunce, pak bychom zjistili, že Betelgeuse je až 1000krát větší a až 24 000krát svítivější. Jeho povrchová teplota je však pouhých cca. 2500°C (Slunce má asi 6000°C). Tato obrovská hvězda je od nás vzdálená asi 430 světelných let.

Přesně na druhém konci souhvězdí, tedy na jihozápadě (vpravo dole) se nachází druhá nejjasnější hvězda souhvězdí, totiž Rigel. I tato hvězda je velmi zajímavá. Na rozdíl od Betelgeuse, barva Rigelu je modrobílá. To značí, že jeho povrchová teplota je výrazně vyšší, dosahuje až k 20 000°C. V porovnání s Betelgeuse je o něco málo menší, avšak i přesto patří do skupiny veleobrů.

Vzhledem k tomu, že Betelgeuse i Rigel jsou proměnné hvězdy (jejich jasnost se s časem mění), občas se stane, že Rigel je o málo jasnější než Betelgeuse, takové změny jasnosti však pozorovatel pouhým okem prakticky nemůže odhalit.

Dalším velmi zajímavým objektem je obrovská mlhovina v Orionu, kterou astronomové znají pod označením M42. Nachází se přímo pod trojicí hvězd tvořících Orionův pás a za optimálních podmínek je viditelná i pouhým okem jako malý mlhavý obláček. Doopravdy však jde o obrovský oblak mezihvězdného plynu, jehož průměr je více než 33 světelných let. Již malý dalekohled uvnitř mlhoviny odhalí půvabnou hvězdokupu známou jako Trapéz. Mlhovina M42 funguje jako obří vesmírná porodnice. V jejím jádře totiž vznikají nové hvězdy. Pokud tuto mlhovinu na obloze spatříte, pak vězte, že světlo z ní k nám letí přibližně 1600 let, mlhovina je tedy ve vzdálenosti 1600 světelných let.

Na závěr ještě malý skok do světa planet naší sluneční soustavy. Nutno však přiznat, že podmínky pro pozorování planet nyní rozhodně k těm nejlepším nepatří. Z celkem osmi planet totiž jsou nyní k vidění pouhé tři. První z nich je Merkur. Tato planeta se od Slunce úhlově příliš nevzdaluje, její pozorování tedy není příliš snadné. Právě nyní můžeme Merkura pozorovat těsně před východem Slunce velmi nízko nad jihovýchodním obzorem. Vzhledem k tomu, že zakrátko po východu Merkuru poblíž vychází i Slunce, je dobré při pozorování dalekohledem dbát na bezpečnost. Pokud by se totiž do optického přístroje omylem připletly sluneční paprsky, hrozí vážné poškození zraku.

Druhou aktuálně pozorovatelnou planetou je Venuše. Díky její jasné záři ji na večerní obloze prakticky nelze přehlédnout. Není-li na obloze Měsíc, je nejjasnějším objektem večerní oblohy. Spatřit ji můžete již po západu Slunce vysoko nad jihozápadním obzorem, přičemž s přibývající nocí velmi rychle klesá k západnímu obzoru a zapadá. Postupem času se však bude na obloze po setmění objevovat stále níže a níže. Už v polovině příštího měsíce začne zapadat společně se Sluncem a poté ji velmi dlouhou dobu na obloze nespatříme. Poslední z únorových planet je Saturn. Při pozorování již malým dalekohledem se běžně ukazují jeho monumentální prstence. Nyní je však situace horší. Saturn a Země se totiž při své pouti vesmírem právě nyní blíží situaci, kdy jsou v jedné rovně. Pro pozemského pozorovatele to tedy znamená, že Saturn nyní sledujeme přímo z boku. Vzhledem k tomu, že prstence planety je velmi tenký, jeho šířka je pouhý 1km! (průměr je však cca. 250 000 km), stává se i za použití dalekohledu prakticky neviditelný. Planetu Saturn tak uvidíme jen jako malý kotouček s několika obíhajícími měsíci. Prstence se však během příštího roku však opět začnou objevovat. Nyní se Saturn nachází v souhvězdí Lva, je tedy viditelný téměř po celou noc, s výjimkou večera.

Každý zájemce o astronomii může i během února navštívit veřejné pozorování oblohy pomocí velkých dalekohledů s Jihlavskou astronomickou společností. Pozorování probíhají na jihlavské bráně Matky Boží (vchod z Věžní 1) vždy v pondělí. V únoru je začátek vždy v 18:00 hod. Pro pozorování oblohy je však nutné, aby nebe nehalila mračna. Více informací na www.jiast.cz.

jméno (povinné)

e-mail (nebude zveřejněn) (povinné)

web