Srpnová přehlídka oblohy - Lyra

Na letní obloze nyní dominuje tzv. letní trojúhelník, který tvoří tři jasné hvězdy ze tří výrazných letních souhvězdí. Jsou jimi hvězda Deneb ze souhvězdí Labutě, hvězda Vega ze souhvězdí Lyry a hvězda Altair ze souhvězdí Orla. V minulé přehlídce jsme si představili souhvězdí Labutě, nyní se tedy vypravíme do Lyry.

Souhvězdí Lyry snadno nejdeme podle její nejjasnější hvězdy, podle Vegy. Díváme-li se po západu Slunce nad jižní obzor, vysoko nad ním můžeme spatřit tři výrazně jasnější hvězdy - hvězdy letního trojúhelníku. Na začátku srpna se nejníže nad obzorem nachází hvězda Altair, nejvýchodněji (vlevo nahoře) hvězda Deneb a západně (vpravo nahoře, téměř přímo nad jihem) hvězda Vega ze souhvězdí Lyry.

Souhvězdí Lyry je relativně výrazné a na obloze je nápadné. Snad i díky tomu byl tento hvězdný obrazec známý i dávným kulturám. Existuje o něm i mytologická legenda. Lyra byla malým strunným hudebním nástrojem, který připomínal malou harfičku. Tento nástroj měl věnovat bůh Apollón věhlasnému pěvci Orfeovi. Jeho překrásný zpěv v doprovodu brnkání božské lyry přitom způsoboval divy. Podle legendy totiž hrou a zpěvem Orfeus dokázal zklidnit rozzuřené šelmy a dokonce i pohnout skálou. Ale nejen to. Jeho zpěv měl být natolik dojemný, že jím okouzlil i samotného vládce podsvětí Háda, který mu z říše mrtvých vrátil jeho milovanou Euridiké. Ačkoliv Orfeus díky svému hudebnímu nadání dokázal mnohé, jeho schopnosti nebyly neomezené. Jeho okouzlující zpěv a hra na lyru totiž nestačila na zkrocení opilých bakchantek, šílených a všehoschopných průvodkyní Dionýsia, boha vín. Orfeův střet s bakchantkami nedopadl dobře. Bakchantky pod rouškou opilosti totiž pěvce Orfea roztrhaly na kusy a jeho lyru vhodily do řeky. Múzy, dcery nejvyššího boha Dia a bohyně Mnémosie (bohyně paměti), však malou lyru vyzvedly a vynesly ji na oblou, kde na paměť okouzlujícího pěvce Orfea září dodnes jako souhvězdí Lyry.

Souhvězdí Lyry je sice vcelku výrazné, nicméně jeho rozloha je jen velice malá. Svým tvarem připomíná malý kosodélník, z jehož pravého horního rohu šikmo vychází malá šipka (na jejíž špičce je nejjasnější hvězda Vega).

Vega sama o sobě je hned druhou vůbec nejjasnější hvězdou severní noční oblohy. Nejjasnější hvězdou severní noční oblohy je Sírius ze souhvězdí Velkého psa, ten se však aktuálně nachází na denní obloze, takže nyní Vega reprezentuje vůbec nejjasnější hvězdu večerní (severní) oblohy. Její nalezení by tedy nemělo být nijak náročné.

Vysoká jasnost Vegy je do jisté míry dána její relativně malou vzdáleností od Slunce, která je pouhých přibližně 25 světelných let. Samotná Vega je pak přibližně 2,5krát větší než naše Slunce a její svítivost je v porovnání se Sluncem více než 50krát vyšší. Vědecká pozorování ukazují, že v okolí Vegy se nachází cosi jako rozsáhlý protoplanetární disk, což znamená, že okolo hvězdy obíhá obrovské množství různě velkých planetek.

Vzhledem k tomu, že osa zemské rotace není zcela stabilní (v důsledku tzv. precese prodloužení osy zemské rotace na obloze opisuje velkou kružnici, podobně jako osa setrvačníku; doba opisu velké kružnice se nazývá Platónský rok a trvá asi 25 800 let), právě Vega se za nějakých 14 000 let stane polárkou - bude k ní mířit osa zemské rotace.

Zřejmě nejznámějším objektem souhvězdí Lyry je velice pěkná planetární mlhovina M57. Označení planetární mlhovina však v žádném případě neznamená, že by zde vznikaly nebo zde byly planety. Označení vychází z historických pramenů, kdy tento druh mlhovin astronomům s méně výkonnými dalekohledy svým tvarem připomínal planety. Ve skutečnosti je tvar mlhoviny M57 skutečně kruhový, přičemž její střed je tmavší. Mlhovina tedy v dalekohledu připomíná malý kroužek, proto ji astronomové též znají pod označením Prstencová mlhovina. Přibližně před 10 až 20 tisíci lety na tomto místě byla hvězda, která se v mnohých ohledech podobala našemu Slunci. Hvězdě však již došlo palivo (vodík) a proto ve svém závěrečném vývojovém stádiu doslova odfoukla svůj přebytečný materiál do okolí, čímž vznikla mlhovina připomínající prstýnek. Původní hvězdu bychom nalezli uprostřed mlhoviny jako dohasínajícího bílého trpaslíka.

Mlhovina M57 je od Země vzdálená přibližně 2300 světelných roků a její průměr astronomové odhadují na 9 miliard kilometrů. Rozměr mlhoviny však není konstantní. Mlhovina je následkem velmi silné dynamické reakce - odfouknutí z původní hvězdy, proto se stále rozpíná. Astronomická měření ukazují, že s každou sekundou je mlhovina větší asi o 30 kilometrů. Za nějaký čas se tedy zcela rozplyne. Výhodou mlhoviny M57 však je, že je i v dosahu malých amatérských dalekohledů, takže si ji mohou vychutnat prakticky všichni.

Na závěr našich srpnových toulek po obloze se opět již tradičně vypravme do říše planet. Současné nebe nám v tomto směru však příliš nepřeje. Jedinou snadněji pozorovatelnou planetou je Jupiter, který vychází přibližně dvě hodiny před půlnocí. V jeho těsné blízkosti nalezneme i planetu Uran a o kus západně pak i planetu Neptun. Zatímco Jupiter je viditelný pouhým okem jako jeden z nejnápadnějších objektů oblohy, pro spatření Uranu a Neptunu je nutné použít alespoň malý astronomický dalekohled. Ve večerním soumraku můžeme krátce nad západním obzorem spatřit i trojici planet Venuše, Mars a Saturn. Planeta Merkur je nepozorovatelná.

Pozorování oblohy s Jihlavskou astronomickou společností probíhají i v srpnu na bráně Matky Boží v Jihlavě (Věžní 1, Jihlava) vždy v pondělí po setmění (od 21:00 hod.). Více na www.jiast.cz.

Psáno pro Jihlavské listy, http://www.jihlavske-listy.cz.

jméno (povinné)

e-mail (nebude zveřejněn) (povinné)

web