Prosincová přehlídka oblohy – Neptun

V minulé přehlídce jsme se vypravili k vnějším oblastem naší sluneční soustavy, totiž k planetě Uran. Dnes v této výpravě budeme pokračovat dál, zamíříme k planetě Neptun, tedy k poslední planetě solárního systému.

Stejně jako Uran, tak ani Neptun pouhým okem pozorovat nelze. Jeho jasnost je totiž relativně nízká (aktuálně přibližně +7,9 magnitud). Pro jeho pozorování si tedy musíme vzít na pomoc alespoň malý dalekohled. Abychom Neptun na obloze dokázali vůbec vyhledat je nezbytně nutné znát jeho přesnou polohou. K tomuto účele je proto nezbytně nutné mít připravenou i jednoduchou vyhledávací mapku. Součástí tohoto článku je jednoduchá mapka, která naznačuje polohu planety Neptun na začátku prosince.

Vzhledem k tomu, že Neptun pouhým okem pozorovat nelze, jeho objev byl možný až v éře dalekohledů. I tak však trvalo vcelku dlouhou dobu, než astronomové dokázali planetu objevit. Nalezení Neptunu nebylo vůbec jednoduché. Zatímco většina objektů byla nejprve objevena a posléze proběhlo propočítání jejich dráhy, u Neptunu tomu bylo právě naopak. Astronomové si totiž nejprve povšimli záhadných změn v polohách planety Uran. Pomocí jednoduchého propočtu zjistili, že na Uran musí gravitačně působit nějaké další těleso, a proto začali pátrat po další planetě. Neptun  následně objevil Johann Gottfried Gall ve spolupráci s Louisem d’Arrestem 23. září roku 1846. Objev byl však učiněn až na základě matematického výpočtu polohy, který provedl astronom Jean Joseph Le Verrier.

Existuje však záznam o tom, že Neptun byl pozorován již výrazně dříve. Věhlasný učenec Galileo Galilei totiž v roce 1613 pozoroval planetu Jupiter, tehdy se však do jeho těsné blízkosti promítal právě i Neptun, a tak byl Galileo pravděpodobně vůbec prvním člověkem, který tuto planetu uviděl. Galileo však pomocí svých přístrojů v Neptunově vzezření nedokázal rozpoznat další planetu a patrně jej považoval za zcela obyčejnou hvězdu, a tak se Neptun opět na dlouhých 233 let lidem ztratil z očí.

Neptun patří do kategorie plynných obřích planet, je z nich však nejmenší. Jeho průměr je přibližně 49 500 km (je tedy jen 3,8 větší než Země), kolem Slunce obíhá v průměrné vzdálenosti více než 4,5 miliardy kilometrů (přibližně 30krát dál, než Země), jeden rok na Neptunu trvá 165let pozemských a jeden Neptunský den uběhne za pouhých 16hodin a 7minut.

Pro všechny obří plynné planety naší sluneční soustavy je zcela charakteristická velmi hustá a doslova neprostupná atmosféra. V případě Neptunu ji tvoří především vodík, hélium a metan. Právě metan dává planetě zcela typickou namodralou barvu.

Jak je tomu i u ostatní velkých planet, hluboko pod vrstvou atmosféry se skrývá pevné jádro. Astronomové však dosud neznají žádný způsob, kterým by dokázali zjistit jeho fyzické rozměry, takže pouze předpokládají, že kamenné jádro představuje asi třetinu průměru planety.

Nad rovinou rovníku planety obíhá i nepříliš výrazný prstenec složený z malých úlomků hornin, které jsou provázány do čtyř velkých kruhů. Prstenec je však ze Země pozorovatelný jen velmi obtížně.

Astronomové dlouhá léta planetu Neptun považovali za takřka nezajímavou. Ze Země totiž dlouhou dobu nebylo možné o tomto vzdáleném světě zjistit nic konkrétního. Velký přelom však přišel v roce 1989, konkrétně 25. srpna. Tehdy totiž kolem Neptunu prolétávala kosmická sonda Voyager 2, pro níž byl Neptun poslední plánovanou zastávkou. Vyoager 2 tehdy na Zemi odvysílal detailní snímky Nptunu, které ukazovaly záhadné útvary v Neptunově atmosféře. Již během předběžné analýzy se ukázalo, že jde o masivní vzdušné turbulence podobné těm, které se vyskytují například na Jupiteru.

Vůbec největší atmosférický výr na Neptunu je co do svého průměru srovnatelný s celou planetou Země. Další pozdější důkladná proměřování tohoto jevu pomocí Hubbleova kosmického teleskopu ukázala, že atmosféra ve výrech proudí neuvěřitelně vysokou rychlostí, ta přesahuje 2000 kilometrů za hodinu. Takovou rychlostí by bylo možné vzdálenost třeba mezi Jihlavou a Prahou urazit za pouhé 3,5 minuty. Neptun se tak rázem stal vůbec největrnější oblastí v celé sluneční soustavě, protože obdobné atmosférické jevy, třeba na Jupiteru, dosahují rychlostí pouze čtvrtinových.

Neptun lze během prosince na obloze najít v souhvězdí Kozoroha, tedy po západu Slunce nízko nad jižním obzorem. Pomoci nám nyní může i planeta Jupiter, která se nachází velmi blízko (Jupiter je v současnosti nejjasnějším objektem po západu Slunce nad jihem). Neptun se nachází několik stupňů severovýchodně od Jupiteru (viz přiložená mapka).

Během prosince však můžeme na obloze spatřit i některé další planety. První z nich je Merkur. Ten se nyní nachází velmi nízko nad západním obzorem, a to těsně po západu Slunce, krátce poté však již zapadá. Venuše je nepozorovatelná. Mars září na obloze na pomezí souhvězdí Lva a Raka, nad východem vychází však až po 22. hodině. Jupiter nalezneme po západu Slunce nad jižním obzorem v souhvězdí Kozoroha, viz. výše. Saturn sice vychází stále dříve, avšak přesto vychází až hluboko po 2. hodině ranní v souhvězdí Panny. Uran lze pozorovat během první poloviny noci ve východní části souhvězdí Vodnáře. Po západu Slunce se nachází nad jihem (východně od Neptunu). Neptunu byly věnovány předešlé řádky, proto se k němu na tomto místě již vracet nebudeme.

Zájemci o astronomická pozorování mohou i prosince navštívit pravidelná astronomická pozorování oblohy pomocí dalekohledů s Jihlavskou astronomickou společností. Ta probíhají vždy na vyhlídkové terase brány Matky Boží v Jihlavě (vchod z Věžní 1). Začátek pozorování je v prosinci již v 17:00 hod. Více informací na www.jiast.cz.

Protože se blíží konec roku, za celou Jihlavskou astronomickou společnost děkujeme všem pravidelným i příležitostným čtenářům za přízeň, stejně tak i redakci Jihlavských listů. Přejeme krásné a hlavně pohodové prožití Vánoc a v roce 2010 opět nashledanou - snad i pod hvězdnou oblohou. PF 2010!