Listopadová přehlídka oblohy - Uran

Během listopadu můžeme na obloze pozorovat prakticky všechny planety naší sluneční soustavy. Snad jen podmínky pro spatření Merkuru jsou tradičně velmi špatné. Na oblohu v ranním soumraku se dostává pouze v několika posledních dnech měsíce. S dnešní přehlídkou oblohy se však vydáme na průzkum zcela odlišné části planetárního systému, totiž do jeho vnější části.

V našich článcích se v závěru většinou zmiňujeme i o viditelnosti planet Uran a Neptun, tentokráte se tedy vydáme k Uranu a příště navštívíme Neptun.

Malá pozornost je těmto tělesům věnována především z důvodu jejich obtížnějšímu nalezení. Uran (+6magnitud) je totiž těsně za hranicí viditelnosti zdravého oka, Neptun (+7,9magnitud) je ještě o něco slabší. Pro jejich spatření tedy potřebujeme malý dalekohled a alespoň jednoduchou vyhledávací mapku.

Vzhledem k tomu, že ani jedna z planet není vidět pouhým okem, je zcela pochopitelné, že byly objeveny až relativně pozdě. Uran ve svém dalekohledu oficiálně poprvé nalezl známý astronom William Herschell 13. března 1781. Objevil jej při systematické prohlídce oblohy. Je však téměř jisté, že planeta byla několikrát dalekohledy pozorována i dříve, nicméně vždy byla považována za obyčejnou hvězdu.

Jméno Uran planeta dostala až na samém konci 19. století. Herschell planetu totiž původně pojmenoval jako Georgium Sidus, ve volném překladu „Gregoriánská planeta“.

Uran patří do kategorie tzv. obřích plynných planet. Jeho průměr je 25 600km, je tedy přibližně čtyřikrát větší než Země. Kolem Slunce obíhá ve střední vzdálenosti 2 870 990 000 km, do Země jej však nyní dělí asi 2 925 000 000 km.

Uran se od ostatních planet velmi liší. Osa jeho rotace je totiž neobvykle skloněná. Zatímco u Země je sklon osy rotace vůči kolmici roviny oběhu kolem Slunce jen asi 23,5°, v případě Uranu tento sklon činí téměř 98°. Planeta se při svém ročním pohybu kolem Slunce tedy spíš kutálí. Nikdo dosud nebyl schopen podivuhodný sklon osy rotace vysvětlit. Předpokládá se, že viníkem může být dávná kolize s nějakou velkou planetkou nebo kometou. Extrémní sklon tedy v podstatě znamená, že Uranův jižní pól je neustále nasměrován ke Slunci, z čehož vyplývá i neobvyklá paradox – polární oblasti zde získávají daleko více sluneční energie, než oblasti rovníku.

Z vizuálních pozorování pozemskými dalekohledy astronomové nejprve příliš informací o Uranu neměli. Velký průlom poznatků o tomto tělese přinesla až dnes již legendární mise kosmické sondy Voyager 2, která planetu míjela 24. ledna roku 1984.

Astronomové předpokládají, že ve středu planety je malé jádro tvořené horninami, teplota se zde může pohybovat kolem 11 000°C (teplota svrchních vrstev atmosféry je přibližně -193°C). Pevné jádro však obklopuje masivní atmosféra složená především z vodíku. Tloušťka atmosféry je odhadována na cca. 1000km, tedy přibližně 10krát víc, než u Země. Dalšími dominantními atmosférickými plyny jsou helium a metan. Právě metan se koncentruje ve svrchních vrstvách atmosféry a dává planetě tajemnou namodralou barvu.

Vzhledem k tomu, že planeta má velmi širokou atmosféru, dochází zde k zajímavému jevu, když různé části atmosféry rotují různými rychlostmi. To vede ke vzniku velmi silným atmosférickým turbulencím. Plyn zde proudí rychlostmi od 40 do přibližně 160 m/s (tedy asi od 140 do 550 km/h).

Kolem planety nad rovinou rovníku obíhá i prstenec, ten však není tak výrazný, jako je tomu například u Saturnu, avšak z hlediska astronomů je Uranův prstenec výrazně zajímavější. Prstenec tvoří balvany o středním průměru přibližně 10metrů, ty se nacházejí ve vzdálenosti od 42 000 do 52 000 kilometrů od planety.

Kolem planety obíhá 27 známých měsíců, avšak astronomové předpokládají, že ve skutečnosti jich je více. Největší z nich se jmenuje Oberon (průměr 1522 km), naopak nejmenší je Margaret (průměr přibližně 11km).

Uran je během listopadu k vidění hned po západu Slunce, nachází se nad jihovýchodním obzorem v souhvězdí Kozoroha, poblíž hranic se souhvězdím Ryb (viz.přiložená mapka programu Stellarium). V malém dalekohledu jej můžeme vidět jako namodralou hvězdičku. Dalekohledy umožňující větší zvětšení jej odhalí jako bleděmodrý kotouček. Planeta nyní nad obzor vychází již kolem půl třetí odpoledne, na obloze se tedy objevuje již po západu Slunce. Naopak západ Uranu nyní nastává krátce před druhou hodinou ranní.

V příštím díle se vydáme v poznávání sluneční soustavy ještě o kousek dál, totiž k planetě Neptun.

Na samý závěr tradičně ještě malá exkurze k ostatním planetám. Jak již bylo zmíněno v úvodu, Merkur je v průběhu listopadu prakticky nespatřitelný. Na konci měsíce se sice od Slunce úhlově na pár dnů mírně vzdálí, avšak jeho svit zaniká v záři svítání. Jasnou Venuši lze krátce spatřit před východem Slunce nad východním obzorem. Planeta Mars se nyní promítá do souhvězdí Raka, poblíž velmi pěkné otevřené hvězdokupy M45 (Jesličky), pozorovat jej tedy lze krom večera prakticky celou noc. Jupiter září v souhvězdí Kozoroha, na obloze se objevuje přímo nad jižním obzorem hned po západu Slunce. Saturn nyní nalezneme v souhvězdí Panny, je tedy vysoko na ranní obloze. Uranu jsme se věnovali výše, Neptun se nachází v blízkosti planety Jupiter, jen mírně východněji.

Zájemci o astronomii mají i během listopadu možnost navštívit pozorování oblohy s Jihlavskou astronomickou společností. Pozorování probíhají každé pondělí po setmění (pouze za bezoblačné oblohy) na bráně Matky Boží v Jihlavě (vchod z ulice Věžní 1). V listopadu pozorování začínají již v 18:00 hod. Více informací na www.jiast.cz.

jméno (povinné)

e-mail (nebude zveřejněn) (povinné)

web