Lednová přehlídka oblohy - Velký pes a jeho Sírius

S příchodem nového roku 2010 se noci začínají viditelně krátit ve prospěch dne. Například na začátku ledna Slunce vychází v 7 hodin a 59 minut a zapadá v 16 hodin a 9 minut. Na konci ledna však již východ Slunce nastává v 7 hodin a 35 minut a západ v 16 hodin 59 minut. Zatímco na začátku měsíce noc trvá ještě plných 15 hodin a 50 minut, na konci ledna noc trvá jen 14 hodin a 36 minut.

Nový rok s sebou však přináší i nástup typicky zimních souhvězdí. V dnešní přehlídce se proto také do jednoho z nich vypravíme. Zřejmě vůbec nejznámějším zimním hvězdným obrazcem je Orion, avšak my se vydáme do souhvězdí, které se nachází kousek vedle, totiž do souhvězdí Velkého psa.

Souhvězdí Velký pes (v lat. originále Canis Maior) lze na obloze najít opravdu velmi snadno. Jeho nejjasnější hvězda, hvězda Sírius, je totiž vůbec nejjasnější hvězdou noční oblohy (pozor, nezaměňovat s planetou Jupiter, která je ještě trochu jasnější, avšak nachází se na jiné části oblohy - nad západem). Sírius a celé souhvězdí Velkého psa nyní nalezneme přímo nad jihem.

Pro nalezení Síria lze použít i jednoduchou astronomickou pomůcku, pomůže vedlejší souhvězdí Orionu. Orion je nyní nejdominantnější obrazec nad jižní obzorem, poznáme jej podle pásu tří hvězd seřazených do přímky, přičemž vysoko nad i pod tímto pásem nalezneme dvě jasné hvězdy, Orion tak může zdánlivě připomínat velké přesýpací hodiny nebo třeba motýla. Jako pomůcku sloužící k nalezení hvězdy Sírius použijeme právě Orionův středový pás, který tvoří tři hvězdy (zleva: Alnitak, Alnilam, Mintaka). Pokud přímku tvořenou těmito třemi hvězdami protáhneme směrem k jihovýchodu (doleva dolů), dostaneme se právě k jasné hvězdě Sírius.

Souhvězdí představuje sedícího psa, přičemž Sírius tvoří jeho hlavu. Souhvězdí Velkého psa je jedním z těch, které oplývá hned několika mytologickými příběhy. Jedním z nejznámějších je ten, ve kterém byl Velký pes jedním z významných pomocníků lovce Oriona. Jiný příběh naopak Velkého psa popisuje jako skvělého běžce. Podle legendy měl být tak rychlý, že mu nikdy žádné zvíře neuteklo. Jednou se však dostal do lesů krále Amphytrióna kde přebývala velmi rychlá liška. Podle legendy měla být tak rychlá, že ji nikdy nikdo nedohonil. A tak vznikla patová situace, kdy pes, kterému nikdo nikdy neutekl pronásledoval lišku, kterou nikdo nikdy nedohonil. Aby byla zachována rovnováha, zakročil sám Zeus. Obě zvířata přenesl na oblohu.

V souhvězdí Velkého psa lze i malými dalekohledy nalézt velmi pěknou otevřenou hvězdokupu označenou jako M41. S pomocí i malého dalekohledu lze v této hvězdokupě spatřit i zajímavou načervenalou hvězdu, která se promítá přímo do středu této hvězdokupy. Hvězdokupu M41 lze objevit přibližně 5° přímo pod hvězdou Sírius.

Při prohlídce souhvězdí Velkého psa se ještě na několik okamžiků vraťme zpět k jasné hvězdě Sírius. Její vysoká jasnost není dána ani tak velkými rozměry hvězdy, ale spíše její relativní blízkostí ke Slunci. Sírius je totiž ve vzdálenosti pouhých 8,6 světelných let, tedy přibližně jen 81 356 000 000 000 km. Zářivý výkon Síria je v porovnání se Slunce přeci jen větší, a to přibližně 23krát.

Okolo společného těžiště společně se Síriem obíhá ještě jedna malá hvězda z rodiny bílých trpaslíků (viz přiložený obrázek), která je zjistitelná až za pomoci obrovských dalekohledů. Její existenci již v roce 1834 předpokládal známý astronom Friedrich Bessel. Malého bílého trpaslíka obíhajícího v systému Síria však objevil a pozorováním potvrdil až skvělý konstruktér astronomické techniky Alvan Clard v roce 1862.

Bílý trpaslík (tzv. Sírius B) v systému Síria je sice relativně malá hvězda, zato však její hustota je úctyhodná. Pokud by například noviny,které právě držíte v ruce, nebyly vyrobeny z papíru, ale z hmoty bílého trpaslíka, vážily by přibližně 10 tun.

Samým závěrem dnešní přehlídky se opět krátce vypravme mezi planety naší sluneční soustavy. Planeta Merkur vychází těsně před východem Slunce nad východním obzorem. Její nejlepší pozorovatelnost připadá na 27. ledna. Během roku však nastanou ještě lepší podmínky pro spatření Merkuru, totiž v dubnu a v září. Venuše je nyní prakticky nepozorovatelná, nachází se úhlově příliš blízko u Slunce. Na večerní obloze ji budeme moci pozorovat od března do září. Jako jitřenku ji budeme na obloze vídat až od listopadu. Planeta Mars nyní vychází krátce po západu Slunce a poté se přesouvá přes celou oblohu a nad jihozápadem zaniká s prvními slunečními paprsky. Na konci ledna (29. ledna) bude Mars v opozici se Sluncem, což znamená, že bude vycházet při západu Slunce a zapadat při východu Slunce, na obloze tak bude po celou noc. Postupem času bude Mars zapadat stále dříve a dříve, až v průběhu srpna bude po západu Slunce těsně nad západním obzorem, čímž jeho pozorovatelnost v roce 2010 skončí. Jupiter nyní po západu Slunce září pouze na večerní oboze nad západem. Jeho pozorovatelnost se stále zhoršuje. Další dobré pozorovací podmínky nastanou až v druhé polovině roku 2010. Saturn nyní nalezneme v souhvězdí Panny, tedy vychází pár hodin po západu Slunce. Ideální podmínky pro pozorování Saturnu nastanou v břenu, poté se opět začne klonit k západu a během října již nebude prakticky pozorovatelný. Krátce nato se však začne znovu objevovat na ranní obloze. Pro aktuální pozorovatelnost Uranu a Neptunu nyní platní prakticky stejné podmínky, jako pro Jupiter, jejich pozorovatelnost proto není příliš dobrá.

Všichni zájemci o astronomická pozorování mohou i v průběhu ledna 2010 využít veřejných pozorování s Jihlavskou astronomickou společností. Pozorování s pomocí dalekohledů probíhají na vyhlídkové terase jihlavské brány Matky Boží (Věžní 1) od 17:00 hod. Více informací na www.jiast.cz.