Lednová přehlídka oblohy

Leden je pro středoevropany jedním z nejchladnějších měsíců v roce. Přesto se právě během tohoto měsíce Země při své roční pouti k naší hvězdě, Slunci, tradičně nejvíc přibližuje. Vůbec nejblíže jsme se letos ke Slunci dostali 3. ledna, kolem první hodiny ranní. Zemi od Slunce při největším přiblížení dělilo asi 147 097 000 km. Naše planeta kolem Slunce obíhá po mírně výstředné elipse, excentricita dráhy činí přibližně 4%. Nejdál od Slunce se paradoxně vzdalujeme v době, kdy na severní polokouli vládne léto. Na plných 152 104 000 km se od Slunce letos vzdálíme v dopoledních hodinách 4. července.

Zimní ochlazení a letní oteplení má na svědomí především úhel, pod kterým dopadají sluneční paprsky na zemský povrch. Zemská osa je skloněna přibližně o 23,5° od kolmice roviny oběhu kolem Slunce. Díky tomu můžeme pozorovat Slunce, které během zimy vystupuje jen nízko nad obzor, zatímco v létě se promítá vysoko nad obzor. Během léta sluneční záření na zem dopadá pod větším úhlem, povrch a ovzduší se proto zahřívá mnohem výrazněji.

Dalším neopominutelným faktem je i skutečnost, že letní den trvá o několik hodin déle, než den zimní. Slunce má tedy během léta více času na zahřání. Změna rozdílu vzdálenosti Země od Slunce během roku má na teplotu však také také mírný vliv. V době, kdy na severní polokouli panuje léto, na jižní polokouli je naopak zima. Z výše řečeného vyplývá, že v době našeho léta jsme od Slunce nejdál, zatímco naši protinožci jsou v době jejich léta Slunci nejblíže. Můžeme si zároveň všimnout, že zimy na jižní polokouli jsou mnohem mírnější, zatímco léta u protinožců jsou výrazně teplejší.

Ale zpět k lednu. Na večerní obloze kraluje velké a známé souhvězdí Orionu. Poznáme jej podle trojice hvězd, které jsou v jedné řadě. Pokud si tuto trojici protáhneme pomyslnou přímkou doleva dolů, pak se dostaneme na vůbec nejjasnější hvězdu noční oblohy, na Sírius z Velkého psa. Pokud přímku tří Orionových hvězd protáhneme naopak doprava nahoru, pak se dostaneme na velmi půvabnou velkou otevřenou hvězdokupu Plejády ze souhvězdí Býka. Přímo nad Orionem (mírně východně) se nachází šikmý podlouhlý obdélník tvořící souhvězdí Blíženců. Nad východním obzorem se na oblohu prodírá souhvězdí Lva, zatímco nad západem již mizí Andromeda s Pegasem.

Lednové nebe sice nenabízí žádný snadno pozorovatelný mimořádný úkaz, nicméně na rok 2008 se jich chystá hned několik. Především si užijeme tři zatmění, tedy pokud počasí dovolí. První z nich nastane již 21. února, kdy se do zemského stínu ponoří náš Měsíc. 1. srpna se pak můžeme těšit na částečné zatmění Slunce. Poslední letošní zatmění je naplánováno na 16. srpna. Opět se bude jednat o zatmění Měsíce, tentokráte však jen částečné.

Co se hlavních meteorických rojů týče, tak rok 2008 nebude nijak mimořádný. Maximum srpnových Perseid vychází na časné odpoledne. Říjnové Orionidy a listopadové Leonidy a Tauridy budou velmi silně rušeny měsíčním svitem. Nakonec ani prosincové Gemnidy zřejmě nebudou příliš snadno pozorovatelné, jejich maximum pravděpodobně nastane v dopoledních hodinách a večer taktéž budou rušeny Měsícem.

A jaká bude pozorovatelnost planet v roce 2008? Merkur svou polohu mění velmi rychle. Vždy se objevuje poblíž Slunce, můžeme jej tedy pozorovat buď večer po západu Slunce nad západem, nebo krátce před východem Slunce nad východem. V ledu jej můžeme spatřit na večerní obloze.

Obdobně se pohybuje i Venuše, její pohyb je však znatelně pomalejší. Venuši nyní můžeme vidět nad ránem na východě. Sledovat ji budeme moci až do února. Díky zákonitostem kosmické mechaniky tuto planetu na obloze znovu spatříme až v září, kdy se znovu začne večer objevovat nad západním obzorem. Ke konci roku pak bude postupně stále stoupat výš nad jihozápad. Nejvyšší jasnosti dosáhne na konci roku.

Mars nyní jasně načervenale září vysoko nad jihem. Pozorovat jej budeme moci až do července. Od nynějška do léta se bude Mars stále více sklánět nad západní obzor, za kterým v červenci zmizí. Následně jej v roce 2008 již nespatříme. Mars byl nejjasnější koncem roku 2007, nyní bude již v důsledku vzdalování se od Země jen slábnout.

Jupiter je během ledna nepozorovatelný, ale nezoufejme. Na ranní obloze se začne objevovat už v únoru, kdy začne nad ránem vykukovat v souhvězdí Střelce. V první polovině roku jej budeme vídat na ranní obloze. V červenci se konečně přesune nad jižní obzor, takže bude ke spatření i večer. Na konci roku jej budeme již vídat pouze nad západním obzorem. Jasnost Jupiteru je téměř stála, nicméně nepatrně jasněji jej budeme moci sledovat začátkem léta.

Poslední, pouhým okem pozorovatelnou planetou je Saturn. Ten nyní vídáme na obloze po většinu noci krom večera. Nejlepší podmínky pro pozorování Saturnu nastanou již v únoru. Následně se bude neustále posouvat nad západní obzor, zapadat tedy bude stále dříve. Začátkem srpna bude Saturn pozvolně zanikat v záři zapadajícího Slunce. Na naší obloze se znovu objeví až v říjnu, kdy se stane součástí ranní oblohy. Koncem roku se opět vrátí do začátku druhé poloviny noci.

Jihlavská astronomická společnost bude i v roce 2008 připravovat astronomická pozorování pro veřejnost. Během ledna se na oblohu přes dalekohled můžete přijít podívat za jasné oblohy vždy v pondělí po setmění, tedy po 17:00 hod. Podrobnosti naleznete na www.jiast.cz.

jméno (povinné)

e-mail (nebude zveřejněn) (povinné)

web