Dubnová přehlídka oblohy - nebesa střežená lvy

Rok co rok se s příchodem jara na večerní obloze objevuje dvojice lvů - Lev a Malý lev. Nejinak tomu je i letos. Vysoko nad jihem nyní můžeme po setmění pozorovat dvojici souhvězdí v nichž naši dávní předci viděli lvy. V případě souhvězdí Lva, tedy toho většího lva, je obraz kočkovité šelmy do jisté míry pochopitelný. Méně známé souhvězdí Malého lva však svým tvarem obávanou šelmu zcela jistě nepřipomíná.

Souhvězdí Lva je tak výrazné, že jej znaly prakticky všechny dávné vyspělejší kultury. Podle klasické mytologie souhvězdí zobrazuje lva, který měl žít v oblasti východní Afriky. Byl velmi nebezpečný a sužoval celý Somálský poloostrov. Nikomu z místních lovců se jej nepovedlo přemoci. Jeho kůže měla být tak pevná, že ji nebylo možné probodnout. Ve službách mykénského krále Eurystena však tou dobou sloužil Herkules, bájný hrdina. Právě on dostal zabití lva za úkol. Herkules podle legendy lva nejprve omráčil kyjem a posléze jej vlastníma rukama zardousil.

Malý lev patří mezi relativně mladá souhvězdí. Bylo totiž zavedeno až na konci 17. století dánským astronomem Janem Heveliem. Žádný mytologický příběh o něm tedy nehovoří. Jeho název tedy zřejmě vzniknul jen díky jeho úhlové blízkosti k většímu a výraznějšímu souhvězdí Lva.

Souhvězdí Lva na večerní obloze nyní najdeme vcelku snadno, nachází se vysoko nad jižním obzorem. Hledáme-li Lva, může nám jako vodítko posloužit i známý obrazec Velkého vozu (nyní se nachází téměř v nadhlavníku). Lev je přímo pod Velkým vozem. Souhvězdí samotné pak svým tvarem opravdu vzdáleně připomíná ležícího lva. Ti s bujnější fantazií však Lva mnohdy popisují jako “žehličku” nebo třeba “pokřivené ramínko na šaty”.

Pro nás dnes Lev žádný větší význam nemá, je jen jedním ze zvířetníkových souhvězdí (prochází jím Slunce). V dávné minulosti však Lev hrál daleko významnější roli. Před více než 4000 lety právě v tomto souhvězdí stálo Slunce v okamžiku letního slunovratu.

Zřejmě nejvýraznějším objektem souhvězdí je jasná hvězda Regulus, která se nachází v jihovýchodní (vpravo dole) části souhvězdí. Jméno Regulus v překladu znamená něco jako “malý princ” nebo “kralevic”. Tato jasně modrobílá hvězda leží téměř přesně na ekliptice, tedy promítá se do stejné roviny, po které obíhá Země kolem Slunce (resp. roviny, po které se Slunce zdánlivě pohybuje po obloze).

Ve skutečnosti se jedná o 77,5 světelných let vzdálenou hvězdu, jejíž průměr je přibližně 3 až 4krát větší než je průměr Slunce, její hmotnost je v porovnání se Sluncem asi 3,5 násobná. Povrchová teplota se zřejmě sahá až k 15 000°C (Slunce má na povrchu asi jen 6 000°C). Pokud bychom Regulus položili vedle Slunce, pak by byl až 150krát jasnější. Zajímavé je i zjištění doby rotace této hvězdy. Zatímco Slunci zabere jedna otočka kolem své osy asi jeden měsíc, minimálně třikrát větší Regulus se kolem své osy otočí už za pouhých 16 hodin. Díky velmi rychlé rotaci je tvar Regula velmi zdeformovaný (viz. ilustrační obrázek: vpravo Slunce, vlevo Regulus).

Regulus však není samostatnou hvězdou. V jeho systému se totiž nachází ještě dvě další hvězdy. O nich toho však víme o poznání méně. Větší z nich má hmotnost zřejmě jen 0,8násobek hmotnosti Slunce, menší pak jen asi 0,2násobek hmotnosti Slunce.

V souhvězdí Lva je však i několik velmi zajímavých cílů pro menší dalekohledy. Nalezneme zde například hned několik velmi zajímavých skupinek galaxií. Při širším zorném poli dalekohledu mžeme jediným pohledem jižně od hvězdy Coxa (též théta Leonis; nachází se 17° východně od Regula) spatřit velmi zajímavou trojici galaxií. První z nich je galaxie M65, která patří do kategorie nepravidelných galaxií. Jen malý kousek po dní se však rozprostírá zřetelně větší galaxie M66. Tato je klasifikována jako spirálová galaxie s příčkou, má tedy dvě velká zatočená ramena. M66 je ve srovnání s naší Galaxií přibližně poloviční. Východně od této dvojice pak lze spatři ještě třetí galaxii, totiž NGC 3628. Ta je stejně jako M65 nepravidelná, jde tedy o menší galaktický útvar. Tato trojice se nachází ve vzdálenosti přibližně 35 milionů světelných let od Země.

Opustíme-li Lva a vydáme-li si pátrat po souhvězdí Malého lva, musíme se vydat pod opravu tmavou oblohu, protože souhvězdí je tvořeno jen velmi slabými hvězdami. Malý lev se nachází mezi Lvem a Velkou medvědicí (od Lva je tedy směrem na sever). Jeho tvar je těžko popsatelný, souhvězdí vypadá jako klikatá čára. Spíš než lva tedy připomíná pokroucenou žížalu. U tohoto souhvězdí se však příliš nezdržíme. Krom toho, že je novodobé a nemá tak žádný mytologický příběh, neobsahuje ani žádné atraktivnější objekty.

Od dvojice lvů se na závěr vypravme ještě na skok do světa planet. Na dubnové obloze však nalezneme jen tři z nich. Merkur se bude po většinu měsíce (v době těsně po setmění) promítat nad severozápadní obzor. Záhy po západu Slunce však začne z oblohy mizet. Naopak na ranní obloze již můžeme pozorovat planetu Venuše. Její jasnou záři lze spatřit v souhvězdí Ryb. Poslední viditelnou planetou bude v dubnu Saturn. Ten je nyní k vidění prakticky po celou noc, jedinou výjimkou je jitro, Saturn totiž před východem Slunce zapadá. Aktuálně tuto planetu můžeme sledovat v souhvězdí Lva (ostatně, jak jinak…). Saturn se nachází asi 15° východně (vlevo) od Regula.

Všichni zájemci o astronomická pozorování mohou i v dubnu využít veřejných pozorování s Jihlavskou astronomickou společností. Pozorování s pomocí dalekohledů probíhají na vyhlídkové terase jihlavské brány Matky Boží (Věžní 1) od 20:30 hod. Více informací na www.jiast.cz.

jméno (povinné)

e-mail (nebude zveřejněn) (povinné)

web