Dubnová přehlídka oblohy - jasná večernice

Každý kdo se během minulých měsíců po západu Slunce zadíval na stmívající se oblohu, pravděpodobně si všimnul neobvykle jasného objektu vysoko nad jihozápadním obzorem.

V žádném případě se nejedná o hvězdu. Jde o planetu Venuše, tedy kosmické těleso, které obíhá kolem Slunce v vzdálenosti zhruba 108 milionů km, přibližně o 42 milionů km blíže ke Slunci, než Země. Při porovnávání Venuše se Zemí nalezneme prakticky jen jedinou podobnost, která spočívá ve fyzických rozměrech. Poloměr Venuše je přibližně 6052 km, zatímco Země zhruba 6378 km. Země je tedy mírně větší. Další ukazatele se však již velmi rozcházejí.

Venuše se od ostatních planet liší především i tím, že kolem své osy rotuje tzv. retrográdně, tedy v opačném směru. Tato rotace je však velmi pomalá. Jeden den, tedy jedna otáčka kolem vlastní osy, trvá neuvěřitelných 243 dnů. N naproti tomu jeden oběh kolem Slunce, tedy jeden rok, trvá pouze 225 dnů. Pozornému čtenáři bezesporu neuniklo, že jeden rok je na Venuši kratší, než jeden den.

Planeta patří do skupiny vnitřních terestrických planet, tedy těles která mají pevný povrch a v některých ohledech se tak podobají Zemi (odsud označení terestial). Takové planety, respektive jejich povrchy, jsou v principu dosažitelné pro přisání kosmických sond (což příkladně u Jupiteru možné není). Venuše je však od ostatních vnitřních planet opět mírně odlišná. Její atmosféra je totiž z 95% složena z oxidu uhličitého, zároveň lze ve vzduchu objevit třeba i kapénky kyseliny sírové. Tlak atmosféry je přibližně 92x větší, než na Zemi.

Dosavadní měření ukazují Venuši jako planetu s velmi vysokou povrchovou teplotou. Díky masivnímu skleníkovému efektu je teplota na celém povrchu, tedy bez ohledu na den či noc, prakticky ustálena na přibližně 482° C.

Atmosféra však způsobuje ještě další zajímavé jevy. Kupříkladu je natolik neprodyšná, že přímé sluneční světlo na povrch vůbec nedopadá a vše na povrchu vrhá pouze neostrý stín ve všech směrech. Zároveň to znamená, že z vesmíru, tedy ani ze Země, není možné spatřit povrch planety. Dlouhou dobu tedy nebylo známo, co se vlastně na povrchu nalézá.

Velký pokrok v poznáváni Venuše učinila až radarová pozorování a průzkum pomocí desítek meziplanetárních sond. Nejznámější a nejefektivnější sondou, která zkoumala Venuši byla pravděpodobně Magellan. Tato kosmická observatoř z oběžné dráhy Venuše v letech 1990 až 1994 prozkoumala pomocí radaru 99% povrchu.

Na samotném povrchu planety můžeme objevit hory, pláně, kaňony, ale i krátery a lávová pole. Průzkum odhalil, že až 85% povrchu Venuše je sopečného původu, jde tedy o lávové vyvřeliny. Odhaduje se, že na povrchu Venuše je kolem 100 000 různě velkých aktivních sopek.

Téměř všechny útvary na Venuši symbolicky nesou ženský jména, jedinou výjimkou je vůbec nejvyšší pohoří (přes 10 000m), které je pojmenováno Maxwell Montes, tedy jmenuje se po fyzikovi Jamesi Clerku Maxwellovi.

Povrchových kráterů bylo objeveno relativně málo. Jejich počet nedosahuje ani hodnoty 1000. Není se čemu divit, mohutná atmosféra nedovolí většině těles na povrch dopadnout. Největší nalezený kráter má průměr 257 km a je pojmenován Mead (podle antropoložky Margaret Meadové). Nejmenší známé krátery mají průměr přibližně 1 km.

Díky tomu, že je při pohledu ze Země Venuše vnitřní planetou, můžeme ji pozorovat vždy pouze v blízkosti Slunce. Nachází se buď po západu Slunce nad západním obzorem, nebo naopak před východem Slunce nad východním obzorem. Právě proto se ji lidově říká večernice (když je večer nad západním obzorem), ale i jitřenka (když je ráno nad východním obzorem).

Podmínky pro její pozorování jsou nyní velmi dobré. Až do konce června ji budeme vídat nad západním obzorem, poté v červenci na krátko přestane být pozorovatelná, aby již koncem srpna začala vycházet ráno nad východem a stala se tak z večernice jitřenkou.

Z ostatních planet můžeme během dubna sledovat příkladně Mars, který ráno svítí nad jihovýchodním obzorem v souhvězdí Kozoroha. Jupiter svým jasným světlem září také na ranní obloze, vychází však o poznání dříve. Promítá se do souhvězdí Hadonoše. Saturn vládne na obloze téměř celou noc, zapadá za svítání. Nalezme jej na pomezí souhvězdí Lva a Raka. Uran a Neptun se nyní nacházejí na denní obloze.

Pro zájemce o astronomii pořádá Jihlavská astronomická společnost pravidelná pozorování oblohy pomocí velkých astronomických dalekohledů každé pondělí po setmění z vyhlídkové terasy věže brány Matky Boží v Jihlavy (Věžní 1). Podmínkou je jasná obloha. Podrobnosti na www.jiast.cz.

jméno (povinné)

e-mail (nebude zveřejněn) (povinné)

web