Dubnová přehlídka oblohy – dvě večernice

Dubnová obloha nám po delší době opět poodhalí výhled na na obě vnitřní planety naší sluneční soustavy, totiž na planetu Merkur a na planetu Venuši. Obě dvě jsou aktuálně relativně snadno pozorovatelné, nacházejí se na večerní obloze.

Jak planeta Merkur, tak i planeta Venuše, se na obloze obecně mohou objevovat buď krátce po západu Slunce nad západním obzorem, což je i případ aktuální situace, nebo krátce před východem Slunce nad východem. Merkura ani Venuši tedy (na rozdíl od všech ostatních planet) nikdy nelze pozorovat například o půlnoci.

Tato odlišnost v pozorovatelnosti Merkura a Venuše je dána jejich vzdáleností od Slunce. Obě dvě planety se totiž pohybují kolem Slunce výrazně blíže než Země. Jen pro informaci uvádíme, že průměrná (zaokrouhlená) vzdálenost Země od Slunce činí 150 000 000 km. Planeta Merkur okolo Slunce obíhá ve vzdálenosti pouhých 58 000 000 km, planeta Venuše pak přibližně 108 000 000 km. Z řečeného tedy vyplývá, že při pozorování ze Země sledujeme dráhy obou planet zvnějšku, nikdy se proto ani jedna z nich nemůže dostat na opačnou stranu oblohy než je Slunce. U Merkuru ani u Venuše nikdy nenastává jejich opozice.

Díky výše popsaným skutečnostem se tedy při pozorování ze Země zkrátka zákonitě Merkur i Venuše musejí vždy promítat do relativně malé blízkosti od Slunce. Po provedení jednoduchého výpočtu můžeme dospět k závěru, že Merkur se může od Slunce (při pozorování ze Země) vzdálit na maximálně něco přes 22° a Venuše pak na něco přes 46°.Dostávají-li se tyto planety do těchto maximálních úhlových vzdáleností od Slunce, astronomové takové postavení nazývají jako tzv. elongaci. Je-li planeta v elongaci východně od Slunce, říkáme, že je v tzv. východní elongaci. Je-li planeta v elongaci západně od Slunce, říkáme, že je v tzv. západní elongaci.

Z logiky věci je pak zřejmé, že pozorování vnitřních planet je velmi omezené. Obě planety se úhlově nemohou příliš vzdálit od Slunce (viz výše). Při pozorování ze Země se tedy promítají jen několik stupňů buď západně (v období kolem západní elongace), nebo východně od Slunce (v období kolem východní elongace). Zjednodušeně řečeno, vnitřní planety se ve smyslu denního pohybu objevují buď „před“ Sluncem (západně), v takovém případě ráno vycházejí těsně před jeho východem, nebo se naopak pohybují „za“ Sluncem (východně), pak zapadají krátce po západu Slunce.

S přihlédnutím ke skutečnosti, že Merkur i Venuše jsou vnitřní planety, můžeme dospět k jejich další zajímavé odlišnosti. Obě dvě planety totiž v dalekohledu uvidíme jako malé srpky, které velice připomínají fáze pozemského Měsíce. Analogie s našim Měsícem je přitom trefná, protože fáze Merkuru a Venuše vznikají díky velice podobnému jevu. Pro jeho stručné vysvětlení opět mějme neustále na paměti, že jde o planety vnitřní, tedy že se na ně, na rozdíl od všech ostatních planet, díváme zvnějšku. Všechny ostatní planety naší sluneční soustavy obecně pozorujeme přibližně s téže strany, ze které na ně dopadá sluneční záření, proto, zjednodušeně řečeno, prakticky neustále pozorujeme jejich denní strany. V případě Merkuru a Venuše je situace výrazně odlišná. Díky tomu, že Země obíhá ve výrazně větší vzdálenosti od Slunce, můžeme na vnitřních planetách sledovat víceméně pouze části jejich nasvícených polokoulí, tedy jejich fáze.

V případě Merkuru i Venuše fáze planety připomíná písmeno „D“ v době, kdy jsou planety večer nad západním obzorem, naopak písmeno „C“ fáze připomínají v době, kdy jsou planety ráno nad východním obzorem. Pochopitelně platí, stejně jako u Měsíce, že „bříško“ fáze vždy směřuje ke Slunci. Fáze jsou pozorovatelné již v obyčejném loveckém triedru. Použijete-li pro pozorování vnitřních planet astronomický dalekohled, počítejte s tím, že tyto přístroje vesměs převracejí, takže fáze pozorovaná v dalekohledu ve skutečnosti může být přesně opačná.

Vnitřní planety začaly nad večerní obzor stoupat již v na konci března. Merkur bude jako relativně slabý (avšak nápadný) objekt viditelný nad severozápadem v souhvězdí Ryb těsně po západu Slunce, avšak záhy poté zapadá. Takto pozorovatelný bude Merkur přibližně do 18. dubna. Pokud jej však na obloze nestihnete, nezoufejte, ještě letos nastanou hned dvě příležitosti k jeho pozorování.

Venuše se aktuálně nachází taktéž na večerní obloze nad severozápadem, avšak ve srovnání s Merkurem je nad severozápadním obzorem o poznání výše. Venuše je zároveň i výrazně jasnějším tělesem, které je díky své vysoké zářivosti prakticky nepřehlédnutelné. Oproti Merkuru zároveň zapadá i maličko později. Podmínky pro pozorování Venuše se v průběhu první poloviny roku budou ještě zlepšovat, takže se vskutku máme nač těšit.

Vzhledem k tomu, že se obě planety objevují na večerní obloze, při troše nadsázky lze říci, že nyní máme hned dvě večernice, i když obecně se večernicí míní pouze Venuše.

V průběhu dubna však můžeme pozorovat ještě další dvě planety, totiž Mars a Saturn. Mars je na obloze viditelný ihned po západu Slunce jako načervenalý a vcelku výrazný objekt. Nachází se vysoko nad jižním obzorem v západní části souhvězdí Raka. Saturn je krátce po opozici, takže se na obloze objevuje taktéž ihned po setmění, avšak nízko nad východním obzorem v souhvězdí Panny.

Všichni zájemci o astronomická pozorování mohou i v dubnu navštívit veřejná pozorování s Jihlavskou astronomickou společností. Pozorování s pomocí dalekohledů probíhají na vyhlídkové terase jihlavské brány Matky Boží (Věžní 1) od 20:30 hod. Více informací na www.jiast.cz.

Psáno pro Jihlavské listy, http://www.jihlavske-listy.cz.

jméno (povinné)

e-mail (nebude zveřejněn) (povinné)

web