Červnová přehlídka oblohy - Panna

Měsíc červen mezi astronomy příliš oblíbený není. Nastává totiž letní slunovrat, při kterém jsou noci jen velmi krátké. V době slunovratu (21. června 2010 v 13:28 SELČ) Slunce zapadá až 13 minut po 21. hodině a vychází již 9 minut před 5. hodinou ranní. Noc tedy trvá pouhých 7 hodin a 38 minut. Ve skutečnosti však existuje ještě jeden problém. Během noci je Slunce velmi nízko pod severním obzorem, což způsobuje výrazně světlejší noci.

Přestože podmínky pozorováním noční oblohy příliš nepřejí, máme hned po západu Slunce možnost spatřit objekty, které skrývá velmi vzdálený vesmír. Při dnešní přehlídce oblohy se totiž vypravíme do souhvězdí Panny.

Souhvězdí Panny se nyní po západu Slunce nachází přímo nad jižním obzorem. Pro vyhledání Panny však můžeme využít ostatních i souhvězdí. Téměř v nadhlavníku (nyní již mírně západněji) lze při jasné obloze spatřit (po západu Slunce) souhvězdí Velké medvědice, jehož část tvoří velmi známý obrazec Velkého vozu. Pokud prodloužíme oblouk oje Velkého vozu (tři hvězdy), dostaneme se k velmi jasné oranžové hvězdě Arcturus ze souhvězdí Pastýře, která září vysoko nad jihem. Budeme-li však v oblouku pokračovat dál k obzoru, přibližně se dostaneme k bíle zářící hvězdě Spica. A právě Spica je nejjasnější hvězdou souhvězdí Panny. Další pomůckou může být i relativně známé souhvězdí Lva (nyní nad jihozápadem). Panna se nachází východně od Lva, bezprostředně s ním sousedí.

Skutečnost je taková, že Panna vesměs představovala ženu a to napříč různými dávnými kulturami. Všechna ostatní souhvězdí přitom ztvárňují víceméně mužské hrdiny nebo zvířata. Jednou z mála výjimek je snad jen Velká medvědice, která sice zobrazuje princeznu Kallistó, avšak až v době, kdy ji bohyně Héra proměnila v medvědici. Panna je tak jediným souhvězdím, které zobrazuje přímo ženu. Různé legendy však v souhvězdí, jak již to tak v astronomické mytologii chodí, představují jiné osoby. Například obyvatelé Babylónie v Panně viděli Ištar, bohyni plodnosti. Naopak Římané souhvězdí vnímali jako Astrae, bohyni spravedlnosti. Zřejmě nejznámější a nejrozšířenější je však řecká mytologie, která Pannu ztotožňuje s bohyní sklizně Démétér. Právě odsud zároveň pochází i námi používané názvosloví. Jméno nejjasnější hvězdy Spica totiž ve volném překladu doslova znamená klas. Ten má bohyně třímat v ruce. V některých mapách se však zachovává i římské vyobrazení Panny coby bohyně spravedlnosti, která v ruce místo klasu drží sousední souhvězdí vah.

Již zmíněná hvězda Spica je ve skutečnost hvězdou, od které nás dělí vzdálenost asi 262 let (přibližně 2,5 pentametrů, tedy 2,5 biliard metrů, nebo též 2 500 miliard kilometrů). Světlo, které nyní vidíme z hvězdy přicházet, tedy Spicu ve skutečnosti opustilo přibližně v roce 1748, tedy v někdy době vlády Marie Terezie. Naopak světlo, které Spicu opouští právě nyní, na Zemi dorazí až v roce 2272. Jak uvidíme za chvilku, ve vesmíru však existují i výrazně vzdálenější objekty.

Souhvězdí Panny je mezi astronomy známo především díky obrovské kupě vzdálených galaxií, před které se promírá. Pojmem galaxie astronomové myslí obrovské seskupení hvězd, hvězdokup, mlhoviny ale i planet a zkrátka všeho, co se dá ve vesmíru nalézt. Taková uskupení jsou obvykle tvořena stovkami miliard hvězd. Naší Galaxii například tvoří přibližně 200 miliard hvězd, přičemž Slunce je jednou z nich. Jednotlivé galaxie však mezi sebou dělí obří vzdálenosti, které se již nepohybují v řádech desítek, stovek a dokonce ani tisíců světelných let, ale v řádu milionů, desítek milionů, stovek milionů ale i tisíců milionů světelných let. V souhvězdí Panny (a jejím bezprostředním okolí) lez pomocí velkých dalekohledů spatřit přibližně 13tisíc takových galaxií (viz přiložený obrázek). Malé dalekohledy však pochopitelně odhalí jen několik desítek z nich. Některé z galaxií jsou dokonce viditelné i pomocí malých loveckých triedrů.

Galaktická kupa v Panně se nalézá v severozápadní části souhvězdí, tedy na pomezí se souhvězdím Lva a souhvězdí Vlasy Bereniky (severně od Panny). Pro zjednodušení, velká pannina galaktická kupa se nachází severozápadně (vpravo nahoře) od hvězdy Spica.

Vzdálenosti, ve kterých se jednotlivé galaxie (viditelné i malými triedry) nacházejí, jsou vskutku úctyhodné. Kupa se nachází ve vzdálenosti asi 18 milionů světelných let od Země. Podle stejné analogie, kterou jsme použili u hvězdy Spica, světlo z těchto galaxií vylétlo přibližně v roce 17 997 990 před Kristem, tedy v době, kdy lidé, ani nic, co by je jej zdánlivě připomínalo, na Zemi ještě neexistovali. Na naší planetě se v té době vyskytovali pouze někteří savci a ptáci.

Červnová obloha však umožňuje pohled i do výrazně bližšího vesmíru, do naší sluneční soustavy. Například planeta Venuše nyní září hned po západu Slunce vysoko nad západním obzorem. Za západní obzor zapadá přibližně tři hodiny po západu Slunce. Načervenalý Mars nyní můžeme vídat v západní části souhvězdí Lva. Po západu Slunce se tedy nachází nad jihozápadem. Za obzor zapadá po půlnoci. Naopak Jupiter je k vidění pouze na ranní obloze, nachází se v souhvězdí Ryb a vychází kolem druhé hodiny ranní. Pro pozorování Saturnu se musíme vrátit zpět na večerní a částečně i na noční oblohu. Nalezneme jej v západní části souhvězdí Panny, je tedy nad jihem. Za západní obzor zapadá kolem druhé hodiny ranní. Uran i Neptun jsou již pozorovatelné pouze pomocí astronomických dalekohledů. Obě planety se nacházejí na ranní obloze, Uran v souhvězdí Ryb (těsně u Jupiteru) a Neptun v souhvězdí Vodnáře. Neptun tedy vychází již přibližně hodinu po půlnoci, Uran pak o hodinu déle.

Každý zájemce o astronomická pozorování může využít nabídky Jihlavské astronomické společnosti. Ta každé pondělí po setmění připravuje veřejná astronomická pozorování pomocí dalekohledů z vyhlídkové terasy brány Matky Boží v Jihlavě. V červnu pozorování začínají až ve 22:00 hod. Podrobnosti na www.jiast.cz.

jméno (povinné)

e-mail (nebude zveřejněn) (povinné)

web