Červencová přehlídka oblohy - Lyra

Léto je j v plném proudu a na nad hlavou se nám opět večer zjevují známé letní hvězdné obrazce. Téměř v nadhlavníku nyní nalezneme malé, avšak velmi půvabné souhvězdí Lyry. Jeho nejjasnější hvězda je Vega (ve volném překladu z arabštiny to znamená něco jako “padající”). Pokud nebudeme počítat Slunce, je pátou vůbec nejjasnější hvězdou oblohy.

Relativně vysoká jasnost Vegy je způsobena především její vcelku malou vzdáleností. Od Slunce ji totiž dělí pouze přibližně 8,7 parseků, tedy něco málo přes 25 světelných let. Jeden světelný rok odpovídá právě té vzdálenosti, kterou světlo urazí ve vakuu za jeden pozemský rok. Světelný rok pak zaokrouhleně odpovídá asi 9,46 bilionům kilometrů. Z astronomického hlediska blízkou Vegu bychom tedy nalezli ve vzdálenosti téměř 240 bilionů kilometrů (bilion v Evropě představuje hodnotu milion milionů, tedy cifra s dvanácti nulami).

Je však třeba upozornit i na fakt, že je Vega fyzicky oproti našemu Slunci výrazně svítivější. Pokud bychom totiž Vegu postavili vedle Slunce, Vega by měla téměř 60krát větší zářivý výkon (tedy asi 2,2 x10 na 28 wattů). Její průměr je přibližně 2,5krát větší, než je průměr Slunce (tedy asi 3,5milionů kilometrů). V porovnání se Sluncem je pak asi třikrát hmotnější.

Povrchová teplota na Veze dosahuje k neuvěřitelným 11ti tisícům stupňů Celsia (u Slunce jen 6tisíc stupňů Celsia). Díky vysoké teplotě můžeme záření této hvězdy pozorovat jako modrobílé. Do stejné spektrální kategorie spadávají i hvězdy jako Deneb z Labutě, Altair z Orla, nebo třeba Sirius z Velkého psa.

Astronomové stáří Vegy odhadují jako velmi nízké. Zatímco Slunce je staré téměř 5miliard let, Vega může slavit své teprve 300milionté narozeniny. Přesné měření ukázalo, že se kolem hvězdy rozprostírá rozsáhlý protoplanetární disk. Jedná se o velký prstenec, který tvoří různě velké planetky. Pravděpodobně bychom zde nalezli jak mikroskopická zrnka prachu, tak i obrovské balvany s průměrem několika kilometrů.

Mnozí astronomové předpokládají, že právě kolem Vegy může kroužit i větší plynná planeta, která by se mohla podobat některé z obřích planet naší sluneční soustavy. Její přítomnost však dosud nebyla potvrzena.

Vega v minulosti hrála velmi důležitou roli. Ještě před 300lety byla totiž používána jako kalibrační hvězda pro nejrůznější astronomická pozorování. Její relativní hvězdná velikost je přibližně 0magnitud. Hvězdná velikost je označení pro logaritmickou škálu jasnosti hvězd. Nižší čísla znamenají jasnější objekty (např. Slunce: -27mag., Měsíc v úplňku: -13mag., nejjasnější hvězdy noční oblohy: kolem 0mag., nejslabší hvězdy pozorovatelné pouhým okem: cca. 5 až 6mag.). Dnes však již digitální technologie takové kalibrace nevyžadují.

Spolu s Denebem ze Souhvězdí Labutě a Altairem ze souhvězdí Orla tvoří Vega obrazec známý jako letní trojúhelník. Nejedná se o žádné souhvězdí, ale pouze o orientační symbol letní oblohy. Nyní tento velký hvězdný trojúhelník můžeme pozorovat nad jižním obzorem (Vega je z trojice hvězd nejjasnější a je nejvýš nad obzorem).

Vega patří do souhvězdí Lyry, což je strunný nástroj, který se velmi podobá malé příruční harfičce. Mytologických příběhů vysvětlující Lyru na obloze je opět hned několik. Podle jenoho z nich Lyru stvořil Hermés, posel bohů. Mimochodem, i on měl být jedním z mnoha synů nejvyššího boha Dia. Podle legendy lyru utvořil z krunýře velké želvy. Posléze se tento hudební nástroj měl přes Apollóna dostat až k Orfeovi. Ten měl na lyru hrát tak úžasně, že se jeho hudbě nedalo odolat. Poté, co však jeho žena Euridica zemřela, měl se Orfeus stáhnout do ústraní. Tím však rozhněval průvodkyně boha vína Dionýsia. Ty jej zabily a jeho lyru hodily do řeky. Když už se zdálo, že skvostná hudební nástroj upadne v zapomnění, múzy (bohyně umění) si vyžádaly, aby byla lyra z dna řeky na Orfeovu paměť vyzdvižena na oblohu. Tak se i stalo.

V Lyře najdeme i několik zajímavých objektů vhodných i pro malé dalekohledy. Jedním z nich je dvojitá dvojhvězda (tedy zdánlivá čtyřhvězda) epsílon Lyrae. Tu nalezneme jen malý kousek východně (vlevo) od Vegy. Dále se v Lyře nachází jedna z vůbec nejznámějších planetárních mlhovin vůbec, totiž M57 (viz. obrázek). Tato mlhovina (svým tvarem připomínající prstýnek) je pozůstatkem po smrti hvězdy, která byla jen o málo větší, než je naše Slunce. S použitím velkého dalekohledu bychom původní hvězdu mohli uprostřed mlhoviny spatřit coby pozvolna vyhasínajícího bílého trpaslíka. V Lyře je dále k vidění i pohledná kulová hvězdokupa M56. Ta je ve vzdálenosti asi 33tisíc světelných let a pro její spatření potřebujeme alespoň malý dalekohled a nemalé pozorovatelské zkušenosti.

Na závěr se opět letmo vydáme do světa červencových planet. První z nich, totiž Merkur, budeme moci na obloze spatřit až od poloviny měsíce. Budeme jej vídat při večerním soumraku velmi nízko nad západním obzorem. Dny planety Mars jsou téměř sečteny. Nyní se nachází po západu Slunce už jen velmi nízko nad západem. Promítá se do souhvězdí Lva. Naopak Jupiter se dostává do vůbec nejlepšího svého letošního postavení. 9. července totiž prochází opozicí, je tedy přesně na opačné straně oblohy, než je Slunce. To znamená, že po západu Slunce jej můžeme vídat nad východem, naopak při východu Slunce se přesouvá nad západ. Je tedy pozorovatelný po celou noc. Díky své vysoké jasnosti je prakticky nepřehlédnutelný. Letos se nachází v souhvězdí Střelce. Saturn je na tom prakticky stejně špatně, jako Mars. Je mu i úhlově velmi blízký. Uran i Neptun můžeme pozorovat jen s pomocí dalekohledů a hledacích map po většinu noci krom večera. Venuše j během července zcela nepozorovatelná.

Pravidelná pondělní astronomická pozorování pořádaná Jihlavskou astronomickou společností na bráně Matky Boží v Jihlavě budou z důvodu konání dětského astronomického tábora krátkodobě pozastaveny (21. a 28. července nepozorujeme). Mimo tyto termíny červencová pozorování začínají vždy v pondělí ve 22:00 (pouze za jasného počasí). Podrobnosti na www.jiast.cz.

jméno (povinné)

e-mail (nebude zveřejněn) (povinné)

web