Červencová přehlídka oblohy - letní trojúhelník

Při červnové přehlídce oblohy jsme se jen okrajově zmiňovali o tzv. letním trojúhelníku, který pozvolna vycházel nad východním obzorem. Během července již je tento nebeský obrazec vysoko nad jihem, a tvoří tak nepřehlédnutelnou dominantu letního nočního nebe.

Letní trojúhelník v žádném případě není souhvězdí. Jde pouze o orientační obrazec, který tvoří tři velmi jasné hvězdy noční letní oblohy. Každá z hvězd však patří do samostatného souhvězdí.

Zcela nejjasnější hvězdou, která zároveň tvoří i pravý horní vrchol trojúhelníku, je Vega ze souhvězdí Lyry. Pokud bychom seřadili všechny hvězdy noční oblohy vzestupně podle jejich jasnosti, Vega by byla na pátém místě. Patří tedy k velmi jasným hvězdám. Tato hvězda se nachází ve vzdálenosti pouhých necelých 24 světelných roků, tedy přibližně 7,8 parseků. Světlo z Vegy na Zemi letí zhruba 24 let, což je pro pozemská měřítka prakticky nepředstavitelná vzdálenost (cca. 227 bilionů kilometrů), nicméně z hlediska kosmického prostoru se jedná o jednu z velmi blízkých hvězd.

Při porovnávání Vegy se Sluncem zjistíme, že Vega je téměř 2,5krát větší. Její průměr je přibližně 3 500 000 km. Povrchová teplota je mezi 10 000 až 12 000 °C, proto září světle modře až bíle. Astrofyzikální měření ukazují, že se jedná o velmi mladou hvězdu, jejíž stáří je odhadováno pouze na 300 milionů let. Naše Slunce se svými téměř 5 miliardami let je dnes 16,5krát starší.

Nejmodernější astronomické modely ukazují, že kolem Vegy obíhá tzv. akrekční (nebo též protoplanetární) disk. Jde o jakýsi prstenec různě velkých shluků hornin, ze kterých se časem mohou zformovat planety a planetky.

Díky tzv. precesi zemské osy, tedy jakémusi dlouhodobému setrvačníkovému pohybu osy rotace Země, se za 12 000 let právě Vega dostane do bezprostřední blízkosti severního nebeského pólu a bude tak tvořit ukazatel severu místo dnešní Polárky.

Levý horní vrchol letního trojúhelníku tvoří již o poznání slabší hvězda Deneb. Samotný název Deneb pochází z arabštiny a znamená ocas. Hvězda totiž v mytologii představuje ocas souhvězdí Labutě. Deneb je již klasifikována jako hvězdný bíly veleobr. Vždyť je až 60 000krát svítivější než naše Slunce. Co se hmotnosti týče, tak je Deneb 25krát hmotnější než Slunce.

Hvězda Deneb je sice jednou z vůbec nejsvítivějších známých hvězd, přesto co se pozemské oblohy týče, její jasnost není nijak mimořádně vysoká. Tento fakt je dán velmi velkou vzdáleností mezi Denebem a Zemí, která je odhadována na cca. 3 200 světelných let, tedy 1 000 parseků. Jen pro představu, pokud bychom chtěli vzdálenost Denebu vyjádřit pomocí metrické soustavy, byl by od nás vzdálen asi 30 biliard kilometrů (tedy 3 a 16 nul).

Poslední z vrcholů letního trojúhelníku tvoří hvězda Altair ze souhvězdí Orla. Jedná se o na první pohled nenápadnou hvězdičku. Její průměr je jen 1,7krát větší, než má Slunce. I povrchová teplota 7 800 °C je jen o málo vyšší, než má Slunce (cca. 6 000 °C). Vzdálenost hvězdy Altair taktéž není nijak ohromující, činí pouhých necelých 17 světelných let, tedy něco málo přes 5 parseků. Je tedy ze všech tří hvězd trojúhelníku nejblíže a nejvíce se podobá Slunci. Přesněji řešeno, nejvíce se podobá Slunci, alespoň co se výše popsaných charakteristik týče. Realita je však zcela jiná. Hvězda Altair díky své relativní blízkosti je dnes již velmi dobře prozkoumána. Astronomové tedy mimo jiné již znají i dobu její rotace. Vezmeme-li v úvahu naše Slunce, které se při průměru asi 1 400 000 km kolem své osy otočí přibližně jednou za 25 dnů (na rovníku), pak Altair s průměrem přibližně 2 400 000 km jednu otočku stihne za pouhých 10 hodin. Rotuje tedy až 60krát rychleji, než Slunce.

Díky velmi rychlé rotaci Altairu dochází k velmi výraznému zploštění hvězdy v oblasti pólů. Tuto hvězdu si tedy můžeme představit jako pravidelnou šišku jejíž vzdálenost severního a jižního pólu je o více než milión kilometrů menší, než rovníkový průměr.

Název Altair taktéž pochází z arabštiny, kde al-tair znamená letící. Na obloze má Altair světlejší barvu. Nalezneme jej v severní části souhvězdí Orla. Pro jednodušší orientaci uveďme, že velmi blízko Alatiru se napravo nahoře nachází slabší hvězda jménem Tarazed a vlevo dole hvězda jménem Alshain.

Na závěr se ještě krátce vypravme do světa planet. Během celého měsíce máme příležitost spatřit všechny planety sluneční soustavy. Merkur můžeme sledovat až koncem měsíce, kdy se ráno těsně před východem Slunce objevuje nad severovýchodním obzorem. Pozorovací podmínky Venuše se pozvolna horší. Můžeme ji spatřit už jen v první půlce měsíce po západu Slunce nad západním obzorem. Mars vychází ve druhé polovině noci a promítá se na pomezí souhvězdí Berana, Ryb a Velryby. Jupiter svým jasně bílím svitem září na obloze již většinu noci, krom jitra. Podmínky na jeho pozorování se stále zlepšují. Nalezneme jej mezi Hadonošem a Štírem. Saturn, který proslul svými mohutnými prstenci již taktéž zapadá, proto jej můžeme vidět po západu Slunce nad západním obzorem, velmi blízko Venuše. Saturn i Venuše se promítají do souhvězdí Lva. Poslední dvě planety, Uran a Neptun, již můžeme pozorovat jen pomocí dalekohledu. Obě planety jsou nad obzorem téměř celou noc kromě jitra. Uran se nachází v souhvězdí Vodnáře a Neptun v souhvězdí Kozoroha.

Na krásy noční oblohy se můžete podívat i pomocí velkých dalekohledů s Jihlavskou astronomickou společností. Veřejná pozorování jsou připravována vždy za jasného počasí z vyhlídkové terasy brány Matky Boží v Jihlavě (Věžní 1) v pondělí po setmění. V červenci astronomická pozorování začínají ve 22:00 hod. Podrobnosti na www.jiast.cz.

jméno (povinné)

e-mail (nebude zveřejněn) (povinné)

web