Červencová přehlídka oblohy - Labuť

Prázdninové noci jsou sice ještě stále relativně krátké, přesto se nám v průběhu července otevírá velmi zajímavý výhled do okolního vesmíru. Letní obloze dominuje tzv. letní trojúhelník, což není nic jiného, než astronomické označení pro trojici velmi jasných hvězd, které v průběhu léta září vysoko nad obzorem. Jde o hvězdy Deneb ze souhvězdí Labutě, Vegu ze souhvězdí Lyry a Altair ze souhvězdí Orla. Letní trojúhelník není samostatným souhvězdím, ale pouze jakýmsi orientačním symbolem letní oblohy. V dnešní přehlídce se důkladněji zaměříme na hvězdu Deneb a souhvězdí Labutě. Příště se vydáme do Lyry a v září pak do souhvězdí Orla.

Labuť je jedním z původních nebeských obrazců, takže je opředena vlastním mytologickým příběhem, který praví, že labuť je víceméně zobrazení nejvyššího olympského boha Dia. Právě on se měl proměňovat v labuť, když chtěl pobývat mezi lidmi. Protože Zeus, podle řecké mytologie, nebyl žádným svatouškem, nejraději přebýval ve společnosti krásných žen. Aby se mohl dostat do jejich blízkosti, mnohdy využíval různých lstí. Kupříkladu aby mohl proniknout ke krásné spartské královně Lédě, proměnil se v labuť a na oko se nechal pronásledovat velkým orlem. Léda bělostnou labuť před silným orlem v dobré víře zachránila. Záhy se však labuť proměnila v nejvyššího boha. Výsledkem tohoto labutího záletu bylo narození dvou bratrů Kastora a Polluxe, které bychom na obloze též nalezli v podobě zimního souhvězdí Blíženců. Ale to je už jiný příběh.

Labuť je na obloze relativně snadno identifikovatelná. Pokud se v tomto období po západu Slunce zahledíme směrem na jihovýchod, spatříme tři jasné hvězdy – letní trojúhelník. Nás bude zajímat levá horní hvězda, resp. ta hvězda, která je zcela nejvýchodněji. Jmenuje se Deneb a je nejjasnější hvězdou Labutě. Souhvězdí samotné pak vypadá jako velký kříž, nakonec i některé starší prameny jej nazývají Severním křížem. Kříž Labutě je v současnosti na obloze ležící. Zaběhlé orientační spojování hvězd však v ramenech kříže spíše vidí roztažená křídla Labuě. Deneb pak tvoří její ocas.

Hvězda Deneb je velice zajímavá samo o sobě. Její vzdálenost od Slunce je totiž vskutku úctyhodná. Zatímco většinu hvězd běžně viditelných pouhým okem od Země dělí několik desítek nebo maximálně stovek světelných let, hvězda Deneb se nachází ve vzdálenosti přibližně 3200 světelných let (jeden světelný rok je právě ta vzdálenost, kterou světlo urazí ve vakuu za jeden pozemský rok a odpovídá vzdálenosti přibližně 9,46 bilionů kilometrů). Díváte-li se tedy na Deneb, světlo, které vidíte, z této hvězdy vylétlo před 3400 lety. Naopak světlo, které z této hvězdy vylétává právě dnes, na Zemi dorazí až přibližně v roce 5410. Pokud bychom chtěli Deneb srovnat třeba se Sluncem, zjistili bychom, že Deneb vyzařuje přibližně 50000krát více energie.

V Labuti je k vidění celá řada dalších zajímavých objektů. Jedním z nich může být třeba i dvojhvězda Albireo, která v souhvězdí tvoří hlavu Labutě. Pokud se na Albireo zadíváte dalekohledem, zjistíte, že nejde o samostatnou hvězdu, ale o dvojhvězdu. Na tom, že je Albireo dvojhvězdou by nebylo nic až tak mimořádného, zajímavé však je, že obě složky dvojhvězdy mají jiné barvy. Jedna hvězda je červená, druhá modrá. Barevnost hvězd způsobuje jejich povrchová teplota. Zatímco velmi horké hvězdy jsou zbarveny do běla až modra, chladnější hvězdy vesměs mají barvu načervenalou. Astronomové odhadují, že červená hvězda v soustavě Albirea je přibližně 16krát větší než Slunce a její povrchová teplota se pohybuje kolem 4000°C. Naopak modrá hvězda je o něco menší, je přibližně 2,7krát větší než Slunce, avšak její teplota šplhá až k 14000°C (Slunce má povrchovou teplotu cca. 6000°C).

Za využití především astrofotografické techniky lze v Labuti pozorovat i velice zajímavou oblast mlhovin. Nalezneme zde (poblíž hvězdy Deneb) například rozsáhlou, avšak přímo jen velmi těžko pozorovatelnou, mlhovinu s katalogovým označením NGC 7000. Díky jejímu velice charakteristickému vzezření ji však astronomové znají i pod názvem mlhovina Severní Amerika. Její tvar, který skutečně vzdáleně severoamerický kontinent připomíná, je však zcela zřejmý až na fotografiích. Lidské oko totiž není schopno slabé světlo mlhoviny rozlišit.

Letní obloha však nabízí výhled na několik planet naší sluneční soustavy. Velmi dobrá příležitost pro pozorování planet aktuálně nastává hned po soumraku. Nad západním obzorem jsou k vidění hned tři z nich. Ihned po západu Slunce lze nad západem pozorovat velice jasnou planetu Venuši. Tato planeta je pro svou vysokou jasnost prakticky nepřehlédnutelná. Venuše však krátce po západu Slunce taktéž mizí za západním obzorem. Východně od jasné Venuše se (v jižní části souhvězdí Lva) po západu Slunce objevuje i výrazně slabší Mars. Jeho svit je zbarvený dočervena. Posuneme-li se zrakem ještě více východně, v souhvězdí Panny můžeme pozorovat cihlově nahnědlou záři planety Saturn. Kolem 23. hodiny večerní se nad východním obzorem začíná objevovat (v souhvězdí Vodnáře) planeta Neptun. Přibližně o hodinu později nad východ vychází i Jupiter a Uran (obě planety jsou těsně vedle sebe). Uran ani Neptun pouhým okem vidět nejsou. Pro jejich pozorování je nutné použít alespoň malý dalekohled. Naopak planeta Jupiter září velmi jasným bílým svitem a je velmi nápadná.

Zájemci o astronomii mohou i v červenci navštívit pozorování oblohy s Jihlavskou astronomickou společností. Ta se v červenci konají za jasného počasí po setmění (od 22:00 hod.) na věži brány Matky Boží v Jihlavě (vchod z Věžní 1) pouze 5. a 12. července 2010. Ostatní termíny veřejných pozorování jsou z důvodu konání letního dětského tábora zrušeny. Další příležitost pozorovat oblohu s Jihlavskou astronomickou společností bude opět až od 2. srpna 2010. Podrobnosti na www.jiast.cz.

Psáno pro Jihlavské listy, http://www.jihlavske-listy.cz.

jméno (povinné)

e-mail (nebude zveřejněn) (povinné)

web