Březnová přehlídka oblohy - poslední zimní souhvězdí

Na březnové obloze se již zimní souhvězdí začínají pozvolna setkávat s těmi jarními. Není divu. Jarní rovnodennost se nezadržitelně blíží. Astronomická zima totiž svou vládu ukončí již 20. března, 43 minut po dvanácté. Slunce tak při své zdánlivé pouti po obloze vstoupí přesně nad zemský rovník a začne astronomické jaro. S dnešní přehlídkou oblohy tak zavítáme do posledních zimních souhvězdí, budou to Velký pes, Jednorožec, Malý pes a Blíženci.

Krátce po setmění můžeme v první polovině března nad jižním obzorem pozorovat velmi jasnou hvězdu. Jmenuje se Sírius a je vůbec nejjasnější hvězdnou noční oblohy, zároveň se jedná o nejjasnější hvězdu ze souhvězdí Velkého psa.

Jak už to tak v mytologii bývá, legend o hvězdném psovi je hned několik. Jedna z nejjednodušších říká, že Velký pes je samozřejmým průvodcem známého hrdiny Oriona, vždyť jeho souhvězdí je hned vedle, severozápadně (vpravo nahoře). O poznání složitější legenda praví, že Velký pes je zobrazením dávného psa jménem Lailáposos. Ten měl být tak rychlý, že mu nikdy žádná z jeho kořistí neutekla. Problém však nastal, když se Lailáposos dostal do loviště krále Amphitryóna. Zde totiž žila liška, která se naopak pyšnila tím, že ji žádné zvíře nebylo schopné uštvat. Aby nakonec obě zvířata neskončila u nekonečného lovu a utíkání, zasáhnul samotný Zeus, který lišku i psa přenesl na oblohu.

Vraťme se však k samotné hvězdě Sírius. Tato nebeská stálice měla v dávné minulosti velký význam. Pro mnohé kultury v dobách hluboko před naším letopočtem její ranní východ symbolizoval začátek teplého a úrodného období. Naopak pro dávné Egypťany ranní východ Síria označoval začátek dalšího roku.

Hvězda samotná však rozhodně mezi mimořádné astrofyzikální objekty nepatří. Její jasnost je doopravdy jen přibližně 23krát vyšší, než má naše Slunce. Její vysoká jasnost na obloze je tedy způsobena především její relativně malou vzdáleností. Pokud bychom se k Síriovi chtěli vypravit, museli bychom uletět vzdálenost necelých 9 světelných let. Astronomická pozorování již v první polovině 19. století odhalila,že kolem Síria obíhá ještě jedna hvězda, Sírius B. Toto menší, avšak velmi hustou hvězdu z rodiny bílých trpaslíků však odhalí až opravdu velké dalekohledy.

V souhvězdí Velkého psa však za použití již malého dalekohledu lze jen pár stupňů pod Síriem odhalit i velmi půvabnou otevřenou hvězdokupu M41.

Přímo nad Velkým psem se rozprostírá souhvězdí Jednorožce. Je však naneštěstí tvořeno pouze málo jasnými hvězdami. Z prostředí měst je tak prakticky neviditelné. Mytologie je k tomuto nevýraznému kusu oblohy skoupá. Souhvězdí bylo totiž pojmenováno až v první čtvrtině 17. století, nemá tedy žádný rozvinutý příběh.

S použitím triedru v jižní části souhvězdí lze najít menší otevřenou hvězdokupu M50. Majitelé větších dalekohledů však v Jednorožci mohou obdivovat hned dvě nádherné mlhoviny, totiž NGC 2237 (Roseta) a NGC 2264 (Vánoční stromeček).

Nad Jednorožce si prakticky nelze nevšimnout vcelku jasné hvězdy. Ta však již patří do souhvězdí Malého psa, jmenuje se Procyon. Souhvězdí Malého psa je do jisté míry kuriózní, je totiž tvořeno pouze dvěmi hvězdami. Druhá hvězda je však na rozdíl od Procyonu výrazně slabší, nachází se severozápadně (vpravo nahoře).

Podle mytologických legend může být Malý pes jen nebeským doprovodem Velkého psa. Jiná legenda však praví, že jde o jednoho ze psů, který rozsápal prince Aktaona, jenž při lovu nechtíc spatřil koupající se nahou bohyni Artemis.

Souhvězdí je velmi malé, neobsahuje tedy ani žádné zajímavé objekty v dosahu amatérských dalekohledů.

Posledním dnešním souhvězdím jsou Blíženci, nachází se přímo nad Malým psem. Toto zvířetníkové souhvězdí znázorňuje dvojčata Castora a Polluxe. Je snadno rozeznatelné podle dvojice jasných hvězd jenž jsou nad sebou. Horní hvězda je Castor, dolní Pollux. V mytologii mělo jít o dvojčata, sny Dia a Lédy, která měla tvořit nerozlučný pár. Poté, co Pollux zemřel, měl nešťastný Castor požádat Dia, aby jej seslal do podsvětí za svým bratem. Zajímavé je, že i jiné kultury podle všeho tuto nebeskou formaci také považovali za dvojčata. Cílem pro menší dalekohledy může být v Blížencích velmi pěkná otevřená hvězdokupa M35. Pro větší dalekohledy pak lze zcela jistě doporučit velmi zajímavou planetární mlhovinu NGC 2392 (Eskymák).

Oproti únoru je situace ohledně postavení planet o poznání příhodnější, přesto podmínky k pozorování našich planetárních sousedů stále příliš dobré nejsou. Kupříkladu planety Merkur, Mars, Uran a Neptun jsou nyní na denní obloze a jsou tak pro nás nepozorovatelné. Během první poloviny měsíce můžeme zvečera nad západním obzorem pozorovat jasnou Venuši. Ještě před několika týdny zářila velmi vysoko nad jihozápadem, nyní se však již začíná výrazně sklánět za západní obzor. V průběhu druhé poloviny března se Venuše ke Slunci přiblíží natolik, že se přesune na denní oblohu. Posléze ji téměř až do konce roku neuvidíme. Těsně před východem Slunce se nad východní obzor vyhoupne v souhvězdí Kozoroha planeta Jupiter. Podmínky pro její pozorování nyní sice nejsou příliš dobré, nicméně Jupiterův čas v tomto roce ještě přijde. Zcela nejlépe pozorovatelnou planetou je nyní Saturn. Ten se nachází v jižní části souhvězdí Lva. Na začátku března tak nastává jeho opozice se Sluncem, Saturn bude přesně na druhé straně oblohy, než Slunce. Toto období je pro jeho pozorování zcela nejvýhodnější. Planeta je vidět po celou noc. Vychází v okamžiku, kdy Slunce zapadá, naopak zapadá v době, kdy Slunce vychází.

Každý zájemce o astronomii může navštívit veřejné pozorování oblohy společně s Jihlavskou astronomickou společností. Pozorování probíhají každé pondělí po setmění (v březnu od 19:00 hod.) na bráně Matky Boží v Jihlavě (Věžní 1). Podmínkou je však jasná obloha. Více informací na www.jiast.cz.

jméno (povinné)

e-mail (nebude zveřejněn) (povinné)

web